Na stromy - nikoliv zpátky, ale vzhůru

Je ráno a na nose vás šimrá ranní vánek a první paprsky slunce prosvítající mezi špičkami stromů, které jsou o poznání blíž, než byly včera. “Dokázali jsme to!”

Na stromy - nikoliv zpátky, ale vzhůru!

Kdo alespoň jednou viděl příběh Robina Hooda, musel se dozajista zasnít nad tím, jaké by to asi bylo mít dům v korunách stromů. Již více než stovka zaměstnanců různých firem si to mohla vyzkoušet. Postavili si s kolegy dům v pěti metrech nad zemí a hrdě v něm přespali.

Pro většinu lidí je téměř nepředstavitelné, že by z hromady trámů, prken, lan a provazů mohli postavit stromodům. Navíc ještě ve výšce. O to větší je nadšení, když po pěti hodinách mají hotovo. Právě výška a to, jak se dostat na strom, bývá tou největší obavou. Není se však čeho bát. Celá stavba totiž začíná důkladným proškolením. Účastníci se seznámí s materiálem, který používají, dozví se, jak se dostat na strom a jak se pohybovat v jeho koruně. Naučí se zkompletovat prvky tak, aby pevně držely a stavba byla zcela bezpečná. Teprve po tomto úvodu se mohou pustit do stavby, ale i tak jsou všichni pod dohledem lanových a stromolezeckých expertů. Ti dávají neustále pozor na bezpečnost a jsou připraveni poskytnout radu a pomoc, kdykoliv je potřeba.

Je dobré si uvědomit rozdíl mezi objektivním a subjektivním rizikem. Člověk se na stromě chová opatrně, protože má pocit, že dělá něco nebezpečného, čímž je pro něho subjektivní riziko vysoké. Objektivně je však riziko díky proškolení a účasti zkušených profesionálů nulové. I když je zdánlivě všech důležitých informací hodně, nakonec se i lidé s respektem z výšek nebojí vylézt po laně do 5ti metrů nad zemí, STAVĚT a mít z toho obrovskou radost. Radost z překročení svých hranic, radost ze společného zážitku, o které se budou v kanceláři ještě dlouho po samotné akci bavit a těžit z ní.

Kromě radosti z toho co “já sám” dokážu, slouží stavba i pro rozvoj celého týmu. Proces je proces a lidé v něm jednají stejně, bez ohledu na to, zda jsou v práci nebo si “hrají”. Hra, kterou je v tomto případě reálný projekt, má proti standardnímu pracovnímu prostředí obrovskou výhodu: “Je bezpečná!”. Nikdo se tedy nemusí obávat sdělit svůj názor či vystoupit ze své běžné role. Právě tento fakt je základním kamenem pro identifikaci třecích ploch ve fungování týmu. Následné ohlédnutí zpět na celý průběh je prostorem, ve kterém účastníci dokáží pojmenovat klíčové body, jež tvoří paralelu s běžnou pracovní realitou. V obecné rovině jde většinou o záležitosti spojené s komunikací a spoluprací. V konkrétních případech se ve skupinách otevírají například témata spojené s vědomím společného cíle, schopnost delegovat, projevují se lídrovské dovednosti a to, jak je důležité, že šéf je schopen své lidi podržet a vést správným směrem. Celým projektem se otevírá obrovské téma důvěry (vždyť ve výšce je jediným prvkem, který vás chrání od zranění lano, které drží proškolený kolega - v tomto případě je důvěra esencí, bez které nelze spolupracovat).

Reálné projekty, kdy výsledek své práce mají možnost si účastníci osobně vyzkoušet - v našem případě pobýt/přespat na postaveném domečku, jsou stále vyhledávanější formou firemních/týmových aktivit.

Jedním z důvodů není jen klasický, již výše zmíněný rozvoj týmu v rovině teambuildingu (v tomto případě je důležitý samotný proces toho, že skupina je spolu pohromadě a vykonává nějakou smysluplnou činnost). V případě stavby domů na stromech můžeme dále rozvíjet například povědomí o bezpečnostních standardech. Jejich dodržování je případě výškové práce esenciální a tvoří paralelu s klasickými bezpečnostními standardy ve firmě. Prostřednictvím stromodomů tak přirozeně a nenuceně rozvíjíme v lidech návyk, který skutečně pak potřebujeme v práci.

Další přidanou hodnotou toho, že na stromě postavíme dům, je jeho samotné využití. Přespání v korunách stromů je tak silným zážitkem, že na něho budou účastníci ještě dlouho vzpomínat. Druhý den po probuzení lze pak tento prostor využít např. k plánování vizí do budoucna. Samotná poloha ve vzduchu dává krásný nadhled. Navíc skupina má za sebou projekt, o kterém si z počátku myslela, že něco takového v tak krátkém čase není možné dokázat. Kdy jindy stojí za to plánovat vzletné myšlenky a plány na rozvoj?

A na závěr řečnická otázka: Kdo z vás může říct, že spal vysoko na stromě v domku, který si sám postavil? Přejeme vám, nechť tento okamžik můžete alespoň jednou v životě prožít.