Platí vždy, že obsáhlejší pracovní smlouva = lepší pracovní smlouva?

Mgr. Klára Gottwaldová, advokátka, lektorka

Co v pracovní smlouvě nesmí chybět

Pracovní poměr se typicky zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Jedná se tedy o smlouvu, na jejíž obsah však dikce zákona neklade náročné požadavky. Je nutné zdůraznit, že pracovní smlouva musí být uzavřena písemně. Kromě obecných náležitostí pak musí obsahovat (viz ust. § 34 odst. 1 zákoníku práce):

a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,

b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána,

c) den nástupu do práce.

Jen tak málo stačí, aby pracovní poměr byl založen pracovní smlouvou uzavřenou v souladu se zákoníkem práce. Další náležitosti, které bývají obsahem pracovní smlouvy, však již podstatnými náležitostmi nejsou – tedy pracovní poměr vznikne, i když tyto náležitosti pracovní smlouva neobsahuje. V praxi se tak jedná kupříkladu o délku trvání pracovního poměru (pozn. pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání), kratší pracovní dobu, sjednání zkušební doby, konkurenční doložky, či pravidelného pracoviště.

Řešit v pracovní smlouvě nebo jinak?

Zaměstnavatel i zaměstnanec by měli mít na paměti tu skutečnost, že vše, co je v pracovní smlouvě, je výsledkem jednání a dohody o jejím obsahu a lze tak opět měnit pouze se souhlasem obou smluvních stran, tedy zaměstnavatele i zaměstnance. Proto bývá pro zaměstnavatele kupříkladu vhodnější bližší vymezení druhu práce řešit jednostranným právním jednáním v praxi označovaném jako pracovní náplň (= bližší vymezení a konkretizování činností, které je zaměstnanec povinen vykonávat v rámci sjednaného druhu práce). Takto stanovenou pracovní náplň pak může zaměstnavatel v rámci sjednaného druhu práce jednostranně kdykoliv změnit a zaměstnance s tím jen seznámí.

Jaký je rozdíl mezi sjednáním a stanovením mzdy?

Údaj o výši mzdy není povinnou náležitostí pracovní smlouvy. Pokud je však mzda v pracovní smlouvě sjednána, pak je možné její výši měnit pouze se souhlasem obou smluvních stran. V souladu s ust. § 113 odst. 1 zákoníku práce se mzda obecně sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem. Mzdu je tedy možné:

a) sjednat typicky v pracovní smlouvě,

b) stanovit vnitřním předpisem,

c) určit mzdovým výměrem.

V případě uvedeném pod sub a) je možné výši mzdy změnit vždy jen dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. V případech sub b) a sub c) je výše mzdy na rozhodnutí zaměstnavatele (pozn. je třeba myslet na to, že za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda). V praxi se lze setkat i s tímto či obdobným ujednáním v pracovní smlouvě: „Mzdu zaměstnavatel určuje mzdovým výměrem, který je nedílnou součástí této pracovní smlouvy.“ Takové ujednání však představuje sjednání mzdy, nikoliv její určení.

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Zaujal Vás tento článek? Objednejte si služby tohoto dodavatele na EduCity.cz a jako členové Klubu EduCity můžete získat něco navíc.

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace