HR News Management News Sales News HRtv Management tv Katalog profesionálů Rekvalifikuj.cz Meetings

Pracovní smlouva - praktické aspekty

Klára Gottwaldová - advokátka, lektorka pracovního práva

V souvislosti s uzavíráním pracovní smlouvy personalisté v praxi mohou řešit problémy ve vztahu k základním náležitostem pracovní smlouvy. V následujícím článku si některé tyto problémy přiblížíme.

Pracovní smlouva obecně musí obsahovat (ust. § 34 odst. 1 zákoníku práce):

a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána,
c) den nástupu do práce.

Jedná se o tzv. základní/podstatné náležitosti pracovní smlouvy.

Druh práce

Obecně platí, že čím šířeji je sjednán druh práce, tím větší je dispoziční pravomoc zaměstnavatele přidělovat práci dle pracovní smlouvy (pozn. od druhu práce odlišujme tzv. pracovní náplň, což je bližší vymezení a konkretizování činností, které je zaměstnanec povinen vykonávat v rámci sjednaného druhu práce, pracovní náplň autorka naopak nedoporučuje sjednávat v pracovní smlouvě, ale pracovat s ní jako s jednostranným právním jednáním zaměstnavatele). Pozor si však je třeba dávat na příliš široce/obecně sjednaný druh práce, kupř. dělník, zcela špatně je pak sjednán druh práce „zaměstnanec“.

Zajímavostí je, že v pracovní smlouvě lze sjednat i více než jeden druh práce (či druh práce alternativní). Toto bývá praktické zejména u malých zaměstnavatelů (klasickým příkladem je například sjednání druhu práce „topič a zahradník“).

Místo výkonu práce

Místo výkonu práce může být sjednáno konkrétní adresou, nicméně dostačuje (a v praxi pro zaměstnavatele bývá praktičtější) pouze uvedení města.

Místo výkonu práce může být sjednáno i šířeji, kupř. jako Česká republika (pouze v situacích, kdy je pro takové sjednání ale dán spravedlivý důvod – obchodní zástupce, řidič kamionové dopravy apod.).

V pracovní smlouvě lze sjednat i více míst výkonu práce (kupř. Brno a Kuřim). Pokud je však sjednáno více míst výkonu práce či je místo práce sjednáno šířeji než jedna obec, pak je třeba neopomenout sjednat i místo tzv. pravidelného pracoviště (ust. § 34a zákoníku práce).

Den nástupu do práce

Zákoník práce ve svém ust. § 36 stanoví, že pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Den nástupu do práce se zpravidla sjednává přesným určením dne, měsíce a roku (vyloučeno ale není ani použít jiný časový údaj, takový údaj však musí být natolik jednoznačný, že nevzbuzuje pochybnosti o tom, který den byl sjednán jako den nástupu do práce, kupř. první úterý v měsíci květnu, Štědrý den apod.).

V praxi často personalisté chybují v tom, že se domnívají, že pracovní poměr vzniká dnem faktického nástupu zaměstnance do práce (nikoliv sjednaným dnem nástupu), což bývá praktické si uvědomit například v situaci, kdy zaměstnanec onemocní a ve sjednaný den do zaměstnání nenastoupí. Závěrem je nutné upozornit rovněž na skutečnost, že datum vzniku pracovního poměru se nemusí shodovat se dnem vzniku účasti na pojištění.

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Zaujal Vás tento článek? Objednejte si služby tohoto dodavatele na EduCity.cz a jako členové Klubu EduCity můžete získat něco navíc.

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace