Studentské praxe jako součást podnikových systémů

 Ing. Jaroslav Koloc, PhD. - člen pracovní skupiny Institutu Svazu průmyslu

Studentské praxe jsou nejrozšířenější formou spolupráce podniku a vysoké školy. Zejména strojírenské podniky si čím dál více uvědomují význam povinné praxe ve studijních plánech technických vysokých škol.

U jiných oborů, jako je např. medicína či pedagogické fakulty, již dávno praxe ve studijních plánech našla své pevné místo a nikdo se nad tím nepozastavuje. Technicky zaměřené firmy trpí stálým nedostatkem kvalitních absolventů VŠ a vidí v dlouhodobých praxích možnost najít kvalitní budoucí uchazeče o zaměstnání.

Aby měla praxe svůj pozitivní dopad na všechny zúčastněné (student – podnik – VŠ), musí být součástí firemní kultury, musí zapadat do strategie firmy a nesmí být chápána jen jako sociální odpovědnost, ale jako plnohodnotný nástroj personální práce.

Potřeba praktikantů musí vycházet tzv. „zdola“, musí tedy být požadavkem konkrétních výkonných útvarů, nikoli nařízením managementu směrem k podřízeným. Jen tak bude student na praxi „vtažen“ do problematiky, nebude přítěží a bude se moci podílet na plnění dílčích úkolů a tím konfrontovat své teoretické poznatky, získané studiem, s praktickými řešeními.

Dvě fáze praxe

Vlastní praktikantský pobyt by měl mít pevnou strukturu rozdělenou na dvě rozhodující části, které se svým zaměřením i obsahem diametrálně liší.

První – úvodní část praxe – nazvěme ji „rešeržní“ – student se seznamuje s činností podniku, studuje obecné materiály, mapuje interní vazby mezi útvary firmy, odhaluje souvislosti v pracovních náplních spolupracovníků. V tomto období vyžaduje praktikující student systematickou pozornost pracovníka podniku, jemuž je svěřen a kterého nazýváme vedoucím praxe. Podle složitosti tématiky, velikosti podniku či stupně pokročilosti studenta ve studiu trvá první část zpravidla 1-2 týdny.

Druhá část praxe – nazvěme ji „úkolová, je již svým pojetím více pracovní než seznamovací. Student má osvojené základní informace jak o útvaru, ve kterém praktikuje, tak alespoň rámcově o firmě. Na základě předchozích úvodních informací jsou studentovi ukládány dílčí úkoly, které vedoucí praxe nutně kontroluje. S přibývajícími dny praxe je možné studentovi zadávat samostatnější práci, pomocí které je nucen se seznamovat s dalšími činnostmi útvaru, kde praktikuje, ale již je schopen odevzdávat určité výsledky své práce. Právě v této části praxe dochází ke konfrontaci teoretických poznatků získaných studiem ve škole s reálným životem v praxi. Je to nepřenositelná a nezastupitelná zkušenost pro studenta, kterou zpravidla ocení až s odstupem času. Nedílnou součástí přínosů praxe je, že si student osvojí návyky vyžadované v praxi – časovou posloupnost úkolů, termínovou kázeň, atd.. Optimální délka této části praxe by neměla být kratší než 6-8 týdnů a student tím může odvádět i určitou část práce ve prospěch firmy.

Z uvedeného je zřejmé, že dlouhodobost praxe je jedním z jejích základních atributů a zcela jistě by měla přesáhnout 2 měsíce, optimálně celý semestr.

Spolupráce podniků a škol v oblasti studentských praxí je podporována Registrem praxí jako nástrojem, který pomáhá posouvat praxe na vyšší úroveň. Umožňuje zejména provázat již zaběhlé mechanizmy v podnicích s možnostmi studentů a škol, nabízí zdarma kompletní servis pro vypisování praxí podnikem, evidenci praktikantů v podnicích, hodnocení praxí vedoucím, monitoring průběhu praxí a v budoucnu i jejich certifikaci a standardizaci.

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace