Neplacené volno a zdravotní pojištění v roce 2015

Neustálé změny v daňových a účetních předpisech způsobují nemalé problémy všem, kteří je v praxi musí řešit. Jednou z oblastí, která doznala změn v roce 2015, je otázka neplaceného volna a zdravotního pojištění.

Miroslava Kočová, Kočka s.r.o.

Do konce roku 2014 platilo, že v případě neplaceného volna prováděl zaměstnavatel dopočet zdravotního pojištění. Zdravotní pojištění se v případě neplaceného volna, které trvalo celý kalendářní měsíc, vypočítávalo z minimální mzdy, pokud trvalo pouze část měsíce, tak k úhrnu příjmů započitatelných do vyměřovacího základu se připočítávala poměrná část minimální mzdy, která připadala na každý kalendářní den v měsíci, kdy trvalo neplacené volno.

Zdravotní pojištění se z neplaceného volna neplatilo pouze v případech, kdy zaměstnanec vykonával v tomto období veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele, a doložil, že tento druhý zaměstnavatel za něj odváděl pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, dále za zaměstnance, který se dlouhodobě zdržoval v cizině, v cizině byl zdravotně pojištěn a před odjezdem učinil písemné prohlášení u zdravotní pojišťovny, a nakonec za zaměstnance, který patřil mezi pojištěnce, kteří nemají určen minimální vyměřovací základ.

Změny od roku 2015

Od ledna 2015 však došlo ke zrušení ustanovení, které se týkalo povinnosti dopočítávat poměrnou část minimální mzdy za jednotlivé dny neplaceného volna, ale také za dny neomluvené nepřítomnosti v práci. Zrušena byla část § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění a také § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, které do konce roku řešily oblast neplaceného volna a neomluvené absence zaměstnance. Aby to však nebylo tak jednoduché, stále platí povinnost dodržet v každém měsíci minimální vyměřovací základ. Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění však stanoví osoby, pro které minimální vyměřovací základ neplatí, a situace, ve kterých se minimální vyměřovací základ snižuje.

Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P, pro osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání, pro osobu, která celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích, mateřské škole, případně v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy jedna osoba, a to buď matka nebo otec dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče. Minimální vyměřovací základ neplatí také pro osobu, která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné alespoň z minimálního základu pojistného, a případně také pro osobu, která je státním pojištěncem.

Zaměstnavatelé tedy od ledna 2015 pojistné z neplaceného volna a z neomluvené absence neplatí s tím, že musí dodržet ustanovení o dodržení minimálního vyměřovacího základu. Podle stanoviska VZP pak v praxi například zaměstnankyně, která odjede se synem na týden jarních prázdnin na hory, a vezme si na tuto dobu neplacené volno, bude mít snížen minimální vyměřovací základ o poměrnou část odpovídající 5 pracovním dnům (splňuje podmínku celodenní a řádné péče o dítě do 7 let, případně o dvě děti do 15 let). Pokud tedy její příjem dosáhne alespoň částky odpovídající sníženému vyměřovacímu základu, odvede se pojistné z tohoto příjmu. Pokud by její příjem částku sníženého vyměřovacího základu nedosáhl, bylo by nutné doplatit pojistné z částky, která by odpovídala rozdílu skutečného a poměrně sníženého minimálního vyměřovacího základu.