Neznalost a netečnost neomlouvá

Otázky patří mezi hlavní nástroje, které nám pomáhají chápat smysl světa. Otevírají přístup k myšlenkám, které mohou vyřešit problémy a předejít nákladným chybám. Proč jsme tedy tak neochotní se ptát? Příčinou jsou naše obavy a nejistoty:

- Jsem jediný, kdo nerozumí tomu, co bylo řečeno. Nikdo nechce vypadat jako hlupák, a tak předstírá pochopení. Přesně tento problém však způsobil i současnou ekonomickou krizi. Když se přitom začneme ptát, většinou zjistíme, že zdaleka nejsme jediní. Inspirujeme k otázkám ostatní a můžeme se stát i neformálními vůdci.

- On je odborník a já jen obyčejný smrtelník. Lidé mají tendenci přijímat bez otázek názory lidí s nálepkou expertů – zejména, když mluví složitým jazykem. To, že neporozumějí, přikládají vysoké odbornosti. Skutečný odborník je však připraven odpovídat na otázky a přizpůsobit svou řeč tak, aby porozuměli všichni. Otázky jsou na místě.

- Když se zeptám, budu vypadat špatně. Otázky mohou vyvolat i nepřátelské reakce. Mluvčí může začít útočit nebo místo odpovědi klást vlastní otázky. Takové chování by mělo být varováním. Signalizuje, že je třeba ptát se dál, protože mluvčí něco skrývá nebo se nechce vyjádřit jasně.

- Raději se nebudu ptát, protože to zní příliš dobře. Někdy se neptáme, jelikož tušíme, že určitá skutečnost zní příliš dobře na to, aby byla pravdivá. Nechceme být konfrontováni s realitou ani morálními otázkami. V takovém případě jsou však otázky zásadní, aby nás ochránily před chybami.

Odvaha k pokládání otázek je základem dobrého rozhodování a řešení složitých problémů.

-kk-

Zdroj: Management Issues - britský portál s novinkami, analýzami a názory z oblasti managementu
Chcete tento článek umístit na Váš web nebo do tištěného časopisu? Bližší informace se dozvíte zde.

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace