I díky několikaletým zkušenostem s klienty se domnívám, že výuka výhradně s rodilým mluvčím je potřebná pouze v případě, pokud jsou studenti v rámci Evropského referenčního rámce na aktivní úrovni B2 a výš (to znamená pokročilí), tehdy je pro ně rodilý mluvčí přínosem a obohacením.
Studenti na úrovních nižších (a takových je drtivá většina) potřebují především kvalitního pedagoga, který má zkušenosti ve výuce jazyků a odbornou kvalifikaci, ať už získanou studiem na univerzitě, nebo díky internímu firemnímu vzdělávání.
Rodilý mluvčí se pro studenty, kteří nemají dostatečné znalosti cizího jazyka, může stát rychle nevýhodou. Bez potřebných pedagogických dovedností často vede hodinu jen jakou volnou konverzaci, bez jasného cíle. Neumí vysvětlit gramatické principy, protože se je sám naučil přirozeně jako dítě. A třeba ani netuší, proč se někde používá předpřítomný čas a někde minulý. Studenti tak sice mluví, ale nic moc si z hodin neodnesou, nikam se neposouvají.
Ve většině případů je samozřejmě nejlepší češtinu při výuce vůbec nepoužívat, někdy to však může být prospěšné. Například při vysvětlování gramatiky a jejím porovnání s gramatikou češtiny či slovenštiny. Český učitel sám kdysi cizí jazyk studoval (a měl by se stále vzdělávat), takže si dokáže představit, s čím studenti u dané látky bojují. U problematičtějších studentů (řekněme „antitalentů“ na jazyky) je pak možná systematická práce spolu s vysvětlováním v češtině, kdy je specifický přístup nevyhnutelný. Potom zjistíme, že vlastně nikdo žádný antitalent na jazyky není – ostatně jako děti jsme se naučili používat jazyk všichni.
Vzdělaný a kvalitní učitel – odborník, nehledě na to, zdali je či není rodilý mluvčí, představuje záruku kvalitně odvedené výuky. Stanoví za pomoci metodika dlouhodobý cíl výuky. Na každou lekci si připraví plán hodiny a její cíl, od kterých se výuka odvíjí. Volí různorodé zajímavé aktivity, které odpovídají úrovni studentů a jejich schopnostem. Výuka je potom nejen zábavná a dynamická, ale především má smysl a posouvá studenty dopředu. Někdy se ovšem i u rodilých mluvčí setkáváme s faktem, že výše zmíněné atributy jejich hodiny nemají.
Praktická výhoda rodilého mluvčího přichází tedy až ve vysokých úrovních znalosti jazyka, kde jemné nuance jazyka a vytříbené výrazy, jež je potřeba trénovat, zvládne opravdu dobře jen „native speaker“. Pomůže například v situacích, kdy student potřebuje trénovat košatý projev prostý opakování stejných slov, potřebuje vystupovat plně profesionálně a používat velmi odborné výrazy. Pokud je dobrým pedagogem, bude v takové chvíli efektivnějším vyučujícím nežli „nerodilý“ lektor.
Jak jsme si nastínili výše, vyžadovat pro studenty úrovně A2 (řekněme mírně pokročilí) pouze rodilého mluvčího je zbytečné, často až kontraproduktivní. Základem kvalitní výuky jazyka jsou kvalitní a zkušení pedagogové. Zdali jsou to rodilí mluvčí či ne, většinou není důležité. V České republice se navíc školy potýkají se situací, kdy sehnat na výuku rodilého mluvčího, který je zároveň i vzdělaným a dobrým učitelem, bývá velmi problematické. Zdůrazňuji zde neustále potřebu pedagogických schopností a dovedností. Proto bych na závěr chtěl čtenáře (ne-učitele) požádat o následující zamyšlení: představte si, že byste zítra měli začít učit vaši novou kolegyni či nového kolegu například z Rumunska česky. Dovedli byste to bez potřebného vzdělání a dovedností?