Příběh EduCity (část 1/3)

Vytisknout

První kancelář Educity - Krčská ulice, Praha

Bylo. Před devatero vládami a devatero vytunelovanými bankami v křišťálově čisté zemi jsem se po absolvování školy poprvé v životě stal opravdovým zaměstnancem. Těšil jsem se, co vše mě v profesním životě potká a s optimistickou náladou jsem absolvoval první měsíce v novém zaměstnání. Vše bylo zpestřeno tím, že u stejného zaměstnavatele pracoval již můj otec za dob socialismu i děd za první republiky.

Jak avizuje klasik, po určité době byl pocit očekávání nahrazen pocitem zklamání. Sliby dané při náboru se začaly lišit od každodenní reality a zjistil jsem, že se v práci nudím. Záhy jsem poznal, že nejsem na oddělení sám, ale že starší kolegové zručně maskují nudu předstíráním pracovní aktivity.

První půlrok, který měl být věnován obligatornímu kolečku a poznávání firmy, provázely dlouhé dny a hodiny, kdy jsem neměl v podstatě nic zásadního na práci. Rozhodl jsem se proto, že půjdu na školení. Školení je vždy příležitostí, jak získat impulzy a setkat se s novými lidmi. Nudícímu se zaměstnanci, který však potřebuje peníze pro vlastní obživu a nemůže tak hned abdikovat, přináší účast na kurzu alespoň pomyslnou naději na změnu.

Jelikož jsem neměl v ruce žádný vzdělávací plán, požádal jsem nadřízeného a poté i HR o možnost zúčastnit se kurzu, který by byl vhodný mému zařazení. Bylo mi řečeno, že si mám kurz vybrat sám s tím, že cena nemá přesáhnout určitou hranici. Vzápětí však přede mne byla postavena hranice jiná – asi půl metru vysoká, sestavená z katalogů školení a kurzů desítek vzdělávacích firem.

Snad díky vrozené lenosti jsem po prolistování několika katalogů četbu vzdal a vydal se na internet. Očekával jsem, že najdu elektronickou databázi toho, s čím jsem se setkal v tištěné podobě, abych mohl alespoň rychleji vyhledávat. V té době jsem nicméně ani na internetu nenašel zdroj , který by mi dokázal nabídnout alespoň rámcový přehled o tom, co mě na trhu vzdělávání čeká. Obrátil jsem se zpět na HR s tím, že si nevím rady. Bylo mi tedy doporučeno několik konkrétních dodavatelů, jejichž kurzy by měly být pro mé účely a pozici vhodné.

Během dalších měsíců jsem skutečně absolvoval kurzy, které mi byly doporučeny. Dokonce došlo i na několik interních školení - od sofistikovaného informačního systému, který zaměstnavatel zakoupil, avšak já a většina mých kolegů v praxi nikdy nepoužili, až po absolvování osobnostních testů, které mi během několika dvacetiminutovek měly nastavit zrcadlo a zaměstnavateli pomoci oddělit zrno od plev. Byl jsem zvědav, zda palec půjde nahoru a má kariéra se začne ubírat k nebesům či padne do pekel.

Výsledky testů byly překvapivé, tedy alespoň tedy pro mne. Bylo mi řečeno, že jsem typ „vrba“ aneb oddaný zaměstnanec spokojený se stávající pozicí, který nemá rád změnu a snad nejvíce nesnáší akční thriller jménem vlastní podnikání či potulku na trhu práce. Jako vrba jsem očekával následné pracovní přeřazení směrem k chladicí věži s malým jezírkem, pro mne a ostatní firemní vrby poskytující ideální vlhkost a navíc i místo, kam si ostatní zaměstnanci mohou chodit vylévat zlost či hojit svá zlomená srdce. Zaměstnavatel s výsledky testů nic dalšího nepodnikl, snad se bál té tajemné síly testu, která dokáže během několika minut pojmenovat to dobré i špatné v nás. Budoucnost otestovaných tak byla ponechána osudu.

Naštěstí tyto události přišly již v období, kdy jsem měl jasno. Během měsíce jsem podal výpověď a změnil zaměstnavatele. Účast na školení se mi ale vyplatila. Na jednom z nich jsem se seznámil s člověkem, který mi nabídl zajímavější práci.

Díky vyhledávání na internetu a absenci informačního zdroje, který by mi pomohl lépe se zorientovat v nekonečné změti kurzů, jsem dostal nápad rozjet něco podobného silami vlastními a mých kolegů. Tak vznikla myšlenka vedoucí k vytvoření portálu EduCity, který již téměř 10 let poskytuje největší nabídku vzdělávání a poradenství na internetu v ČR a SR.

Dnes má každý personalista i zaměstnanec možnost vybrat si na EduCity z více než 40 tisíc kurzů od 3 tisíc dodavatelů. Velké společnosti, jako je Telefónica ČR, Česká spořitelna, Česká rafinérská ING Bank a další, mají dokonce EduCity integrováno do vlastního intranetu a či do systému SAP. Vím, že EduCity není dokonalé a nedokáže pomoci každému. Vezmete-li si nicméně do ruky kružítko, jehož střed zabodnete do Prahy a uděláte kružnici s poloměrem 2000 kilometrů, portál s větší nabídkou profesních kurzů a silnějším vývojovým týmem nenajdete.

A výsledky osobnostních testů? V podstatě měly pravdu, posledních deset let jsem oddaným pracovníkem a „vrbou“ ve vlastní firmě. Jezírko jsem vyměnil za akvárium, na školení chodím stále, změnu stále nesnáším a ze všeho nejméně radostně bych se opět vydal všanc dobrodružství jménem „trh práce“. Čest památce mého prvního zaměstnavatele.

Co z toho plyne?

1. Nepodceňujte vlastní zaměstnance ani ty služebně starší – lidé velmi jasně vnímají, zda sliby dodržujete a dokáží se podle toho zařídit. Vnitřní rezignace je horší než odchod zaměstnance. Platíte pak někoho, kdo práci z velké části předstírá a věnuje se vlastním aktivitám.

2. Pokud rozvíjíte zaměstnance a zvlášť mladé talenty, vyplatí se mít plán a systém bez ohledu na velikost organizace. Pokud jej nejste schopni vytvořit sami, zadejte to někomu jinému, jinak vám talentovaní lidé odejdou.

3. Nepodceňujte sílu externích kurzů a konferencí. Samotné setkání s lidmi z jiných firem a oborů, přináší vašim zaměstnancům obohacení a inspiraci, kterou interní kurzy nenahradí.

4. Pokud používáte osobnostní testy, přemýšlejte k čemu. Je to velmi citlivé téma a je vždy dobré vědět, co budete s výstupy dělat. Mnohdy není problém s potenciálem lidí, toho máme všichni dost, ale s vizí budoucností, pro kterou vaši lidé pracují a kterou jim vědomě i nevědomě předkládáte.

5. Používejte informační zdroje na vyhledávání informací o vzdělávání a nejlépe i řízení celého procesu. Nejlépe samozřejmě sytém Moje EduCity, protože je na trhu první, který propojil nabídku kurzů se systémem.

6. Hvězda v jednom týmu se může stát outsiderem týmu jiného a opačně, příkladů ze sportu bychom měli hodně. Záleží na schopnostech zaměstnavatele s lidmi pracovat a rozvíjet je.

7. Pokud nemáte ve firmě kondenzační nádrže, kde si zaměstnanci mohou ulevit, stačí akvárium.

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Zaujal Vás tento článek? Objednejte si služby tohoto dodavatele na EduCity.cz a jako členové Klubu EduCity můžete získat něco navíc.

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace