Proč a kde se vzala heutagogika

Ing. Monika Barton, MBA

To, že tradiční přístupy k učení přestávají být efektivní, je na první pohled zřejmé. Svět se za poslední dvě dekády neskutečně změnil. Změnily se nároky na zaměstnance, obsahy pracovních pozic a náplň práce v mnoha z nich, vznikly nové profese, dokonce i celá nová odvětví. A stejně tak některé obory postupně zanikají. To, že se bude muset za svůj profesní život vyrovnávat s čím dál více změnami – ať už dobrovolně nebo ne - , chápe dnes snad již každý. Jaká je ale naše příprava na to, abychom se se změnami dokázali efektivně vyrovnávat a dokonce je dokázali využít ke svému dobru?

Zatím to není nic moc – podívejme se například na systém českého vzdělávání. Asi se zde shodneme, že zcela jistě není ideální. Přitom já si osobně myslím, že se zas až tolik za ty dvě dekády nezhoršil. Problém je spíš v tom, že se příliš nezměnil. Zatímco všude kolem došlo k naprosto zásadním změnám, české školství jede setrvačností dál ve stylu osmdesátých let – s tím, že ve srovnání se systémy v jiných zemích se neustále propadá a je na něj čím dál méně peněz. Na škole, na které pracuji, je k vidění z osmdesátých let nejen černá oloupaná tabule, ale z té doby bude nejspíš i ta houba u ní. Vybavení škol je ale jen jeden – a troufám si říct že méně významný – problém. Mnohem závažnější potíž představuje styl učení a kooperace mezi lidmi, kteří mají se školou cokoliv společného.

Kdo viděl video Shift Happens, tak v něm možná zaregistroval pasáž, která říká, že top 10 pracovních jobů v roce 2010 před rokem 2004 vůbec neexistovalo. Že ve školách vlastně připravujeme studenty na to, aby v dosud neexistujících pozicích řešili budoucí problémy pomocí technologií, které budou teprve vyvinuty. Že za dobu, než studenti vystudují vysokou školu, jsou informace, které dostali v prvním ročníku, na konci jejich studia již často zastaralé.

Co to znamená? Máme se obávat, bouřit nebo spíš vidět ve změnách nové zajímavé možnosti a příležitosti? Třetí možnost je nejen nejpříjemnější, ale také nejspíš nejefektivnější. Samozřejmě můžeme praktikovat i ty první dva přístupy ke změnám, ty ale mají podstatně méně pozitivní důsledky. Pokud budeme změny vnímat jako příležitosti, zjistíme, že současný svět přináší několik zajímavých aspektů:

  • není problém získat informace

  • rozvoj a vzdělávání se masivně přesouvá do neformální sféry

  • možnosti rozvoje a vzdělávání se stávají díky internetu v podstatě neomezenými

  • učit se můžeme kdekoliv, jakkoliv a v podstatě i kdykoliv

  • je možné se za účelem rozvoje spojit téměř s expertem kdekoliv na světě

  • odpovědnost na rozvoj se přesouvá na jednotlivce a jeho motivace je pro jeho efektivitu jeho rozvoje určující

  • rozvoj se stává celoživotní záležitostí, jeho tempo a směr si určujeme sami

  • náš přístup k vlastnímu rozvoji bude nejspíš klíčem pro naše další profesní uplatnění

V takovémto prostředí již pochopitelně nestačí vzdělávat a rozvíjet lidi tradičním způsobem. Zejména v oblasti dospělých je nutné více pracovat s jejich motivací a schopností aktivně se podílet na procesu učení. Více než kdy předtím platí princip „kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod“. S tím pracuje tzv. heutagogika, neboli vzdělávání založené na sebepoznání a vlastní motivaci. V heutagogice je podstatné nejen to, CO se učím, ale také JAK a hlavně PROČ se to učím. Heutagogika – jak její název napovídá – je o objevování vlastních možností a podporuje pozitivní přístup ke vzdělávání.

Heutagogiku je často vnímána jako "prodloužená ruka" andragogiky - kromě některých shodných znaků (například praktické aplikace znalostí) je navíc v heutagogickém přístupu k učení zapotřebí aktivnější zapojení studenta do procesu učení se. Lektor plní spíše roli kouče a facilitátora, takže pak typicky dochází k situacím, že studenti spoluvytvářejí výuku, pomáhají vyhledávat zajímavé zdroje, diskutují nad dílčími tématy a formulují své názory a postoje s tématem spojené. V heutagogice hrají velkou roli zdroje informací, které mohou být velmi různorodé - to se týká zejména oblasti internetu a sociálních médií. Heutagogice se často říká "svobodné učení" nebo expresivněji "učení se bez ohrádek a klecí". Důvodem je nejen svoboda ve volbě způsobu učení, ale také to, že se postupně formují i postoje studenta k vlastnímu rozvoji. Osobně jsem přesvědčená, že postoje vůči svému rozvoji podvědomě aplikujeme i vůči své práci. Pokud někomu přijde běžné podvádět v procesu učení se, je pravděpodobné, že si bude obdobně „ulevovat“ i v pracovním procesu. Heutagogika tak může pomoci personalistům pracovat s postoji zaměstnanců. To je velmi cenné v době, kdy konkurenceschopnost firem čím dál víc závisí na ochotě a nasazení jejich lidí.

A na konec jedna ještě pozitivní zpráva: zakladatel heutagogiky Australan Dr. Stewart Hase přijede v březnu do Prahy, kde bude hlavním hostem konference „Welcome Heutagogy!“ a následně pak povede workshop pro zájemce o implementaci principů heutagogiky do firemního vzdělávání. Zájemci o bližší informace je mohou najít na stránkách pořádající neziskové organizace Akorango, o.s. – www.akorango.cz

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace