Steve Jobs taky neuměl

V českých firmách potkávám mnoho chytrých lidí, kteří odvádějí skvělou práci a hodně toho o ní ví. Už méně z nich však umí mluvit tak, aby výsledkům jejich práce druzí rozuměli a nadchli se pro ně. Někoho to zkrátka a dobře nebaví. Někdo by ale možná přece jen chtěl…

Mnoho lidí věří, že pro umění prezentace je bezpodmínečně potřeba mít nadání. Talent nám určitě pomáhá, ale právě Steve Jobs je důkazem, že to jde i bez něj. Vše, co uměl, se prý naučil. A kolik toho uměl! Ne náhodou je Steve Jobs ikonou moderní rétoriky. Jak se mu to celé povedlo?

Když se dívám na prezentace Steva Jobse a snažím se zachytit, co jej dělá dobrým řečníkem, vidím symfonii tisíce dobře promyšlených pohybů a hlásek. Vidím jednoduché vizuály, které dávají vyniknout jeho slovům. Vidím hladce probíhající demonstrace produktů, které dovolují ochutnat, o čem to vlastně mluví. Slyším slova, ze kterých je mi úplně jasné, co mi nový produkt přinese a moje představivost jede na plné obrátky – už se vidím s novým iPadem v ruce. Slyším, které Jobsovy věty jsou hlasitější, slyším výrazy s větším důrazem a slyším ty, které opakuje častěji a vrývá mi je do paměti. Slyším však i pauzy, ticho a dramatické pianko. Vidím, jak se jeho ruce hýbou každou vteřinu trochu jinak a jak ho nohy nosí hladce po pódiu.

Jobs vypadá přirozeně a hlavně klidně. A všechno, co dělá, jsou celkem jednoduché tahy! Jenže kdybychom se snažili napodobit každé jeho gesto a vtip, staly by se z nás spíše mechanické repliky s trhanými pohyby. A čas robotů ještě nenastal. Dá se to tedy jinak? Odpověď zní: dá. A snadno.

Před měsícem jsem seděla v Izraeli u večeře s americkou studentkou hebraistiky. Snažila se nám s kamarády vysvětlit, jak se vyslovuje hebrejské „R“. „Zkus trochu víc zaklenout patro, jazyk dej dolů, otevři pusu… ne, takhle ne.“ Jennin technický popis byl sice přesný a fascinující, ale naprosto nenapodobitelný. Copak se dítě učí mluvit tak, že mu někdo říká jak vyrobit který zvuk? Hebrejské „R“ se mi povedlo, až když řekla: „Říkej to, jako bys měla úplně prázdnou pusu a měj ji otevřenou, jako kdybys byla hodně překvapená.“ Stejně je to s Jobsem. Stačí se na jeho projevy dívat z jiného zorného úhlu.

Když posloucháme symfonii, není to příběh o jednotlivých notách, které jednu po druhé dirigent s orchestrem vypilovali k technické dokonalosti. Jakákoliv skladba je o zprávě, kterou se snažil autor posluchačům říci. O směru, kterým hudba pluje, a místu, kam doputuje. Stejně tak je technická dokonalost v prezentacích až na druhém místě.

Když se přestanu snažit napodobit každou drobnost, kterou Steve Jobs dělá, a zapomenu na všechny háčky, které v tom má hlava hledá (to se mu to prodává, když má tak univerzální produkt…), vidím muže, který ví, co chce říct. Ale stejně jako otrocky přehraná skladba je i prezentace mrtvá, když zůstane pouze u slov. Jak to ten Jobs dělá, že neusínám? V Jobsovi totiž vidím i muže, který je nadšený pro věc, o které mluví. A jeho nadšení je nejen cítit, on jej umí otevřeně vyjádřit. A sladká tečka? Jobsovi lidé skutečně rozumí – on totiž rozumí jim. I dobrá symfonie může být někdy překombinovaná tak, že jen vyvolení najdou poklad, který skrývá. Na videích s tisíci liky tohle neuvidím. Uvidím muže, který mluví jazykem mého kmene.

Ve skutečnosti není třeba víc, než vědět, co chci říct, mluvit jazykem lidí, které chci zaujmout, a dát lidem zažít vlastní nadšení. Také máte rádi takové rady? Ne? Dobrá, pojďme trochu hlouběji:

Už staří Řekové se snažili přijít na to, v čem spočívá přesvědčivost projevu. Aristoteles ve svém spise o rétorice popsal tři pilíře, na kterých podle něj stojí. Prvním z nich je etos. Naše vědomí, že člověk, který k nám promlouvá, je přesně tím, kdo má k tématu co říct. Je to odborník, kterému jeho slova věříme. Druhým pilířem přesvědčivosti je podle Aristotela logos, tedy logika samotného proslovu a přesvědčivost argumentů, které řečník předkládá. Třetím pilířem je pak pathos, tedy prožitky, které projev v posluchačích probouzí.

Myslím si, že je to dobrý základ. Ale dnes to nestačí. V čem jde Steve Jobs dál?

  1. Ethos v podání Jobse znamená nejen vědět, co říkám a být na slovo vzatým odborníkem na své téma. Znamená to také vědět přesně, co chci lidem říci a co z toho chci, aby si odnesli. Zkuste se při přípravě prezentace sami sebe zeptat: kdyby si z celé prezentace měli posluchači zapamatovat jedinou věc, která by to byla? Pokud tohle víte, máte z poloviny vyhráno. A jak k tomu využít jazyk? Modulaci řeči? Strukturu? Přijďte na trénink!



  2. Často se divíme, proč naše argumenty nefungují. Jsou přece kvalitní a dobře promyšlené – co říkáme, dává smysl od prvního po poslední písmeno. Jenže v tom je právě ten problém. Náš svět je tak plný logiky, že pouhou logikou se už neodlišíte. Jak se potom ve svých prezentacích opřít dnes o starý řecký logos? V Jobsově pojetí nejde jen o logiku – jde o logiku těch, kdo se dívají, těch, kdo poslouchají. Vaše argumenty musí dávat smysl v jejich světě. A Vaše posluchače znáte nejlépe Vy sami, takže jak tuto Vaši devízu proměnit ve skutečný úspěch? Poučte se od Jobse. Oblečte svá fakta do nových šatů a vyprávějte příběh o padouších a hrdinech. Chcete strhnout své publikum? Inspirujte se na tréninku!



  3. A k čemu jsou vám v prezentacích emoce? Starý řecký Pathos neznamená vmanipulovat ostatní do určitého pocitu, dostat je tam, kde je chci mít a pak je vyždímat. Znamená to jen vtáhnout představivost posluchačů a nechat své sdělení působit na všechny smysly. Najděte nový způsob vyjádření pro své myšlenky – najděte něco, co se nevejde do slov. Člověk není jenom hlava. Máme také tělo a pocity. Jak udělat z prezentace příjemný zážitek? Ukážeme Vám to na tréninku.



Realita není sama o sobě. Realitu vyprávíme. A ať si to už přiznáme nebo ne, děláme to každý den a každou minutu. Děláme to dokonce, i když neříkáme nic. Jobsovské prezentace jsou o návratu k obyčejnosti. Místo hranatých vizualizací a dobře mířených sedmdesáti odrážek vás čeká příběh, který pluje v čase od minulosti k nynějšku a představě budoucnosti. Místo decentního manažerského projevu vás čeká hlas, který něčím připomíná tátovo čtení pohádek. Vedle technických popisů uvidíte v jeho tváři obyčejné nadšení projevené stejně, jako kdyby byl sám kdesi za plentou. A je jen na vás, co z toho se vám zalíbí. Nástroje jsou to však mocné.

Chcete si je osvojit? Ukazuje se, že náš nový trénink Prezentačních dovedností podle Steva Jobse umožňuje posouvat hranice v oblasti prezentací na novou úroveň, která přináší výsledky. Zeptejte se nás: www.imagelab.cz a přijďte zjistit, jak se stát při prezentacích ještě víc sám sebou a získat si přitom posluchače na sto procent.

Máte na výběr. Na ose x jsou vpravo lidé, kteří toho šíleně moc umí a vlevo ti, kdo skoro nic. Na ose y jsou nahoře lidé, kteří prezentují nebesky nádherně a dole ti, z koho nikdy nic nedostaneme. Mezi námi jsou tací, kteří umí a nemluví i tací, kteří neumí, ale mluví jim to krásně. Zkuste si vzít tužku a nakreslit si, kde jste – a pak si zakreslete, kam se chcete dostat. Jestli je to jedna a tatáž tečka v prostoru, jsem na vás pyšná. Jestli není, pojďte hledat způsoby, jak se dostat tam, kam chcete jít.