Hodnota lidského zdroje optikou příběhu Ivety Bartošové

Michal Kankrlík

Dnes jsem si opět pořádně uvědomil, jak vysokou hodnotu může mít jedinec pro chod ekonomiky a společnosti. Zní to jako klišé, ale když kolem něčeho pravidelně chodíme, přestáváme danou věc detailně vnímat až do doby, kdy na ni získáme jiný úhel pohledu.

Mnoho let narážím na články na téma hodnoty lidských zdrojů, jak ji měřit, zvyšovat a nevyčerpat. Nadpisy vyzdvihující význam člověka pro organizaci vidím tak často, že mě přestává bavit je sledovat. Podáváno prostřednictvím médií zaměřených na řízení a rozvoj lidských zdrojů se toto téma pro mě stává právě tím faktorem, který je díky své neustále přítomnosti vytěsněn z aktivního pole mé pozornosti.

Avšak to, co se již několik týdnů děje kolem nešťastného životního příběhu Ivety Bartošové, ve mně paradoxně probudilo uvědomění si vysokého potenciálu a hodnoty jednotlivce pro společnost.

Zapněte si televizi nebo otevřete domovskou stránku největšího internetového portálu v zemi a jste každý den masírováni detaily, rozebírajícími do poslední molekuly situaci kolem života a smrti této celebrity. Jdete kolem knihkupectví a prostor kolem dveří je doslova obložen knihami s jejím příběhem. Internetoví prodejci nestačí prodávat mediální nosiče s její hudbou a reklamní systémy nasazovat další inzeráty.

Realita předčí jakoukoli fikci. Vynořují se tak prapodivní lidé a příběhy, že najít podobné by bylo obtížné i v Pánovi prstenů či Ordinaci v růžové zahradě. Začínám podezírat bulvár, že záměrně nasazuje stále nové placené postavy do tohoto příběhu.

Vznikají další články, další reklamní prostory, další klíčová slova, další prostor pro reklamu, další možnost rychle vydělat peníze. Každý den přináší nová pokračování tohoto seriálu, každý den přináší další možnosti výdělku pro novináře, média, agentury, prodejce, tiskaře, distributory a další. Paradoxně, vše díky jednomu jedinému „lidskému zdroji“.

Začínám počítat a přemýšlet, jak smrt jednoho člověka dokáže stimulovat vnitřní poptávku ekonomiky a chuť lidí utrácet lépe než leckterá intervence ČNB. Bylo by zajímavé spočítat, kolik vzniklo nového reklamního prostoru kolem článků na internetu a v tisku, kolik se prodalo knížek a nosičů hudby a videa.

Kolik se asi navíc prodalo prášku na praní, televizí vysavačů a poukázek na zlevněné sushi díky reklamnímu prostoru kolem těchto článků? Kolika lidem takto Iveta i po své smrti nepřímo umožnila nejen vydělat peníze, ale i lépe vyluxovat, podívat se na film ve vyšším rozlišení či spolknout sousto za méně než polovinu obvyklé ceny? Kolik bychom asi potřebovali takovýchto startérů ekonomiky každý rok, aby se nemusela oslabovat koruna? Neměla by ČNB místo využívání klasických nástrojů spíše lépe spolupracovat s bulvárem?

Dalším paradoxem je, že celá reportáž kolem tohoto příběhu je výrazně genderově nevyvážená a nikdo neprotestuje proti tomu, že by média měla ve stejné míře, rozsahu a čase informovat veřejnost o úmrtí nějaké mužské celebrity.

Najednou si začínám uvědomovat, jakou obrovskou finanční hodnotu má jednotlivec a kolika dalším lidem jeho chování umožňuje vydělat, aniž by musel studovat MBA, učit se programovat, zakládat firmu či koupit pozemky a pole. Je to obrovský kapitál, který je na rozdíl od dolů, oceláren a výrobních linek možné získat skoro za hubičku.

Pouze síla a ocenění vašeho životního příběhu (byť nemusí ani dobře skončit) ostatními tím, že jsou ochotni utrácet peníze a čas sledováním dalších a dalších detailů vydělává mnoha subjektům peníze.

Má to však jedno ale. Celá tato mašinérie funguje jen jako urychlovač toku peněz, zboží a služeb, ale jaksi postrádá přidanou hodnotu a něco, co by kvalitativně posunulo naše životy o kus dál. Navíc, radost nad dobře odvedenou prací zřejmě přináší asi jen těm nejotrlejším pisatelům bulváru a obchodníkům. Čest památce jednoho lidského zdroje.