Inflace: Jak a proč se v Česku počítá

Makroekonomický ukazatel inflace, nebo-li index spotřebitelských cen, je odbornou i širokou veřejností očekávaným údajem. V soustavě cenových indexů patří mezi nejdůležitější indikátory cenového vývoje. A není divu. Podle něj se totiž valorizují mzdy, důchody a sociální příjmy. Využívá se také při úpravách nájemních či jiných smluv, ve kterých je zakotvena revize původně dohodnutého finančního plnění v závislosti na vývoji inflace.

Na začátku celého statistického procesu výpočtu indexů spotřebitelských cen stojí tazatelky. V hl. městě Praze a v dalších 35 krajských a okresních městech jich působí celkem 47, což není s ohledem na objem jejich práce zase tak mnoho. Za měsíc musí navštívit zhruba 8,5 tis. prodejen a provozoven služeb, kde vyšetří asi 55 tis. cen pro 620 reprezentantů spotřebního koše. Je to velmi náročná práce, protože ne všude se k nim chovají vstřícně. Otázku cen považuje řada respondentů za tak citlivý údaj, že jej nehodlá s nikým sdílet, natož s pracovníkem státní správy. A to je škoda, z práce tazatelek má prospěch celá společnost, nikoli konkurenční obchodní řetězce nebo provozovny služeb, jak se mnohde omylem domnívají.

Co se dělá se zjištěnými informacemi

Tazatelky zapisují zjištěné ceny do elektronických mobilních záznamových zařízení. Na konci každého pracovního dne je odesílají do Krajské správy Českého statistického úřadu do Hradce Králové, kde je kontrolují a kompletují. Také zde předběžně vypočítávají indexy spotřebitelských cen a v případě nejasností data telefonicky u tazatelek ověřují.

Ke konci měsíce se všechny údaje odesílají do ústředí ČSÚ v Praze k dalšímu zpracování. Zde se navíc centrálně zjišťují ceny ještě dalších zhruba 80 reprezentantů. Jedná se o ceny většinou platné pro celou ČR, tedy průměrné ceny, které se dají zjistit z různých výkazů nebo z internetu. Tímto způsobem se do výpočtu inflace dostane ještě dalších zhruba 10 tis. cen. Po důkladné kontrole dat cenoví statistici spočítají definitivní indexy spotřebitelských cen, které ČSÚ potom publikuje.

U čeho se zjišťují ceny a kdo o tom rozhoduje

Statistici z ČSÚ zjišťují vývoj cen na spotřebním koši vybraných druhů zboží a služeb, tzv. cenových reprezentantech. To jsou takové výrobky a služby, které se významně podílejí na výdajích obyvatelstva a svým rozsahem pokrývají celou sféru spotřeby. Patří sem výrobky běžného provedení, zboží tuzemské výroby i z dovozu, nepotravinářské zboží prodávané i v doprodejových akcích velkého rozsahu ve vybrané prodejně.

Původně se spotřební koš měnil pravidelně po pěti letech.  Kvůli zkvalitnění statistiky a také požadavkům Evropské unie dochází ke změnám častěji. Nejčastějšími jsou úpravy vah, výběr cenových reprezentantů a výpočty cenových indexů.

Zatímco váhy se mění každé dva roky, výběr cenových reprezentantů se obměňuje každým rokem. Položky a jejich váhy se do spotřebního koše stanovují na základě výsledků šetření z výdajových položek statistiky národních účtů a ze statistiky rodinných účtů. V průběhu platnosti jednoho spotřebního koše obvykle dochází pouze k dílčím změnám. Jde například o případy, kdy některá položka úplně zanikne a je nahrazena jinou obdobného druhu při zachování její váhy. Nebo se naopak na trhu objeví nový produkt, který si rychle získá široký okruh uživatelů, a proto jej statistici nově zařadí do koše. V loňském roce to byl například tablet.

Poslední aktualizace vah spotřebního koše

Počínaje daty za leden 2014 došlo k rozsáhlé aktualizaci vah spotřebního koše. Zůstal zachován indexní základ 2005 = 100, který platí dodnes.

Podle publikace Historie státní statistické služby 1919–2014, kterou Český statistický úřad letos v únoru  vydává, patří cenové indexy mezi nejstarší statistikou sledované indexy.

Dlouholetá tradice cenových šetření začala již v první republice po ustavení Státního úřadu statistického v roce 1919. Řady cenových indexů jsou publikovány od roku 1922.

V průběhu dalších let prošly cenové indexy různými vývojovými etapami. Značných změn doznal zejména okruh a počet sledovaných druhů zboží.