Jak rozvrhovat pracovní dobu?

Povinnost vypracovat zaměstnancům písemný rozvrh týdenní pracovní doby, kterou zaměstnavateli ukládá § 84 zákoníku práce, tak, aby byla dodržena všechna pravidla pro rozvržení pracovní doby (§ 78 a násl.), je pro mnohé zaměstnavatele často oříškem.

Ilustrační snímek

Od 1.1.2021 navíc správné rozvržení pracovní doby zaměstnanci nabylo na významu v návaznosti na novou koncepci výpočtu nároku na dovolenou.

Režimy pracovní doby

Při rozvrhování pracovní doby je třeba nejprve určit, v jakém režimu bude zaměstnanec pracovní dobu vykonávat. Zákoník práce definuje vedle jednosměnného pracovní režimu následující režimy pracovní doby:

  • dvousměnný pracovní režim, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
  • vícesměnný pracovní režim, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 nebo více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
  • nepřetržitý pracovní režim, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Určení režimu práce má význam pro délku stanovené týdenní pracovní doby, tj. pracovní dobu, kterou bude zaměstnavatel zaměstnanci rozvrhovat, pokud s ním nesjednal kratší pracovní dobu (§ 80 zákoníku práce). Délka stanovené pracovní doby činí u zaměstnanců s jednosměnným pracovním režimem 40 hod. týdně, s dvousměnným 38,75 hod. týdně, s vícesměnným nebo nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně. Někteří zaměstnavatelé mohou v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zkrátit stanovenou týdenní pracovní dobu bez snížení mzdy (§79 odst. 3 zákoníku práce). 

Rozvržení pracovní doby

Stanovenou týdenní pracovní dobu, příp. sjednanou kratší pracovní dobu, rozvrhuje zaměstnavatel každému zaměstnanci do směn. Povinnost vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby zaměstnance a seznámit ho s ním nebo jeho změnou nejpozději 2 týdny před začátkem období, na nějž je pracovní doba rozvržena, nedohodne-li se se zaměstnancem na jiné době seznámení, má dle § 84 zákoníku práce zaměstnavatel.

Rozvrhnout stanovenou nebo kratší pracovní dobu může zaměstnavatel:

  • rovnoměrně, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje stanovenou týdenní pracovní dobu, příp. kratší pracovní dobu na jednotlivé týdny,
  • nerovnoměrně, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje stanovenou týdenní pracovní dobu, příp. kratší pracovní dobu na jednotlivé týdny, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Speciální pravidla pak platí pro tzv. pružné rozvržení pracovní doby a konto pracovní doby.

Rozvrh pracovní doby

V případě nerovnoměrného rozvržení pracovní doby nebo konta pracovní doby musí být rozvrh vypracován na celé vyrovnávací období. Proto je vždy nejdříve potřeba stanovit použitelný fond pracovní doby za příslušné vyrovnávací období, což je součin stanovené, příp. kratší pracovní doby a počtu týdnů vyrovnávacího období. Pouze tento fond pracovní doby je možné zaměstnanci rozvrhnout. V případě, že zaměstnanci pracují v různě dlouhých směnách je třeba délku vyrovnávacího období stanovit tak, aby pokud možno nevznikaly necelé směny. Pokud vzniknou takové směny, pak i ty musí být součástí rozvrhu zaměstnance.

Příklad: Zaměstnanec má pracovní dobu stanovenou na 37,5 hodin týdně a délka vyrovnávacího období je 8 týdnů. Použitelný fond pracovní doby bude tedy 37,5 x 8, tj. 300 hodin. Pokud zaměstnanec pracuje ve stejně dlouhých směnách v délce 12 hod., pak zaměstnavatel musí zaměstnanci rozplánovat celkem 300/12, tj. 25 směn.

Je třeba upozornit, že každá práce nad stanovenou pracovní dobu je prací přesčas a pokud se rozhodne zaměstnavatel práci přesčas plánovat, je třeba ji v rozvrhu pracovní doby, jako práci přesčas označit. V případě, že součástí rozvrhu pracovní doby, bude neoznačená práce přesčas, hrozí zaměstnavateli sankce od orgánu inspekce práce.

Zákonná omezení 

Při tvorbě rozvrhu pracovní doby musí zaměstnavatel dodržet ve zkratce tato zákonná omezení:

  • délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin (§ 83 zákoníku práce), u zaměstnance mladšího než 18 let je to 8 hodin (§79a zákoníku práce),
  • nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami musí mít zaměstnanec po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích (§ 90 zákoníku práce),
  • nepřetržitý odpočinek v týdnu musí mít zaměstnanec v délce alespoň 35 hodin, u mladistvého zaměstnance nesmí činit méně než 48 hodin (§ 92 zákoníku práce),
  • celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, příp. dle kolektivní smlouvy nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (§ 93 zákoníku práce),
  • délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích (§ 94 zákoníku práce).

Evidence odpracované doby

Zaměstnavatel má povinnost přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby, určuje začátek a konec směn (§ 81 zákoníku práce). V souladu s § 96 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci pracovní doby s vyznačením začátku a konce

a) odpracované

  • směny [§ 78 odst. 1 písm. c)],
  • práce přesčas [§ 78 odst. 1 písm. i) a § 93],
  • noční práce (§ 94),
  • doby v době pracovní pohotovosti (§ 95 odst. 2),

b) pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel [§ 78 odst. 1 písm. h) a § 95].

Článek byl připraven ve spolupráci se společností Solitea, poskytovatelem mzdového a personálního systému Solitea Vema.