Vedení lidí patří k nejcitlivějším a nejkomplexnějším oblastem manažerské praxe. Není to jen o zadávání úkolů a sledování výsledků, ale především o vztazích, které mezi lidmi vznikají. Jak vytvořit prostředí, kde panuje důvěra, vzájemný respekt a zároveň nezbytná autorita?
Vztahy ve vedení – téma, které často přehlížíme
Leadership je mnohem víc než jen stanovování cílů a kontrola výkonu. Jde především o to, jak s lidmi komunikujeme, jak se chováme, co se skrývá za našimi rozhodnutími a postoji. Základem úspěšného vedení je vztah mezi vedoucím a týmem, který obsahuje prvky přátelství i profesionálního respektu.
Na jedné straně může přílišná přátelskost vést k rozostření hranic, k očekávání výjimek a k oslabení autority. Na druhé straně přehnaná tvrdost vyvolává strach, odcizení a uzavřenost. Mnoho lídrů proto často hledá rovnováhu mezi těmito póly, jak být blízký, otevřený, ale zároveň pevný a respektovaný.
Strach není dobrý rádce
Na jednom z workshopů, kde jsem toto téma otevřela, jsem položila otázku: Co se vám vybaví, když se řekne strach ze zaměstnanců? Odpovědi byly různorodé – strach z chyb, z neplnění úkolů, z nekázně, ale také strach z toho, že vedoucí ztratí kontrolu či autoritu.
Strach však není zdravou motivací. Může sice krátkodobě přinést disciplinu, ale dlouhodobě ničí otevřenost, důvěru a motivaci. Tým se stáhne, přestane sdílet, a vznikají bariéry mezi lidmi a vedením. Naopak důvěra, vybudovaná na otevřenosti, vzájemném respektu a jasných hranicích, vytváří prostředí, kde lidé chtějí být, růst a spolupracovat. Proto je klíčové, aby lídr uměl rozpoznat, kdy strach škodí a kdy je vhodné spíše podpořit otevřenost a bezpečí.
Příběh z praxe: Kouzlo a úskalí blízkosti
Před pěti lety jsme s kamarádkami otevřely kavárnu uprostřed pandemie. V té době jsme stále pracovaly v korporátech, kde jsme vedly týmy v prostředí, které vyžadovalo přísnější pravidla a profesionalitu. Naše malá kavárna byla přesný protiklad. Začínaly jsme s jednou zaměstnankyní, s níž jsme si vybudovaly velmi blízký, téměř rodinný vztah. Byla pro nás parťačkou i kolegyní, a naše komunikace byla velmi otevřená a přátelská.
Jak tým rostl na patnáct lidí a podnikání se rozvíjelo, začaly se projevovat i výzvy. Přátelskost často přerostla v překračování hranic, což vedlo k napětí a frustraci. Bylo nutné zavést jasnější pravidla a zvýšit míru odpovědnosti. Přechod od „rodinného“ stylu vedení ke striktnějšímu managementu nebyl jednoduchý. Některé situace vyústily i v rozchody s některými členy týmu.
Tato zkušenost nás naučila, že přílišná přátelskost bez hranic může vést k neefektivitě, zatímco autorita založená na strachu vztahy degraduje. Důvěra a respekt však musí být vždy základními pilíři vedení.
Jak najít svůj vlastní střed?
Leadership není volba mezi „tvrdým“ nebo „měkkým“ stylem. Jde o odvahu být autentický, otevřený a zároveň pevně stát ve své roli. Proces hledání vlastní střední cesty kombinuje empatii, jasná pravidla a důvěru.
Pomáhá:
- Naslouchat si a rozpoznat, kdy přichází strach z vedení a kdy touha po přátelství.
- Otevřeně komunikovat očekávání a hranice.
- Nebát se přiznat chyby a učit se z nich.
- Pečovat o vztahy i v náročných chvílích, protože právě to buduje důvěru.
- Nastavit jasná pravidla, která udržují rovnováhu mezi blízkostí a respektem.
Praktický příklad: Emocionální odstup jako nástroj vedení
Jednou z technik, kterou často doporučuji, je tzv. „časový odstup“ při řešení konfliktů nebo nepříjemných situací. Když mě něco „píchne do nervu“, emoce si nejprve ventiluji třeba v deníku nebo e-mailu, ale zprávu neodesílám hned. Dám si čas, vrátím se k ní s odstupem a zprávu přeformuluji tak, aby byla věcná, klidná a konstruktivní.
Tento odstup zabraňuje, aby rozhodování a komunikace byly ovládány impulzivními emocemi, které by mohly zbytečně poškodit vztahy.
Leadership jako umění rovnováhy
Leadership je cesta, kde stavíme mosty mezi lidmi a zároveň pevné břehy, které udržují řád a směr. Mezi přátelstvím a respektem neexistuje jednoduchá volba „buď, a nebo“, ale je to hledání správného „jak a kdy“. Vedení není o dokonalosti, ale o odvaze být lidský, autentický a zároveň pevný.
Přeji vám, abyste v této cestě našli svůj vlastní střed, který vám umožní vést srdcem i rozumem, s důvěrou i respektem.
Barbora Botková je certifikovaná koučka ICF s více než 15 lety zkušeností v nadnárodních korporacích, středních i menších firmách. Její odborná praxe zahrnuje také založení a úspěšné vedení vlastní kavárny, což jí poskytlo cenné zkušenosti v oblasti podnikání a týmového vedení. Specializuje se na time management, sebeorganizaci, zvládání stresu a nadhled. V současnosti působí jako koučka a lektorka ve společnosti Image Lab, kde se zaměřuje na rozvoj manažerských a leadership dovedností. Její přístup k tréninkům je interaktivní a zaměřený na praktické využití získaných dovedností v reálném pracovním prostředí.
Mezi přátelstvím a respektem: O strachu, blízkosti a důvěře ve vedení
Vedení lidí patří k nejcitlivějším a nejkomplexnějším oblastem manažerské praxe. Není to jen o zadávání úkolů a sledování výsledků, ale především o vztazích, které mezi lidmi vznikají. Jak vytvořit prostředí, kde panuje důvěra, vzájemný respekt a zároveň nezbytná autorita?
Vztahy ve vedení – téma, které často přehlížíme
Leadership je mnohem víc než jen stanovování cílů a kontrola výkonu. Jde především o to, jak s lidmi komunikujeme, jak se chováme, co se skrývá za našimi rozhodnutími a postoji. Základem úspěšného vedení je vztah mezi vedoucím a týmem, který obsahuje prvky přátelství i profesionálního respektu.
Na jedné straně může přílišná přátelskost vést k rozostření hranic, k očekávání výjimek a k oslabení autority. Na druhé straně přehnaná tvrdost vyvolává strach, odcizení a uzavřenost. Mnoho lídrů proto často hledá rovnováhu mezi těmito póly, jak být blízký, otevřený, ale zároveň pevný a respektovaný.
Strach není dobrý rádce
Na jednom z workshopů, kde jsem toto téma otevřela, jsem položila otázku: Co se vám vybaví, když se řekne strach ze zaměstnanců? Odpovědi byly různorodé – strach z chyb, z neplnění úkolů, z nekázně, ale také strach z toho, že vedoucí ztratí kontrolu či autoritu.
Strach však není zdravou motivací. Může sice krátkodobě přinést disciplinu, ale dlouhodobě ničí otevřenost, důvěru a motivaci. Tým se stáhne, přestane sdílet, a vznikají bariéry mezi lidmi a vedením. Naopak důvěra, vybudovaná na otevřenosti, vzájemném respektu a jasných hranicích, vytváří prostředí, kde lidé chtějí být, růst a spolupracovat. Proto je klíčové, aby lídr uměl rozpoznat, kdy strach škodí a kdy je vhodné spíše podpořit otevřenost a bezpečí.
Příběh z praxe: Kouzlo a úskalí blízkosti
Před pěti lety jsme s kamarádkami otevřely kavárnu uprostřed pandemie. V té době jsme stále pracovaly v korporátech, kde jsme vedly týmy v prostředí, které vyžadovalo přísnější pravidla a profesionalitu. Naše malá kavárna byla přesný protiklad. Začínaly jsme s jednou zaměstnankyní, s níž jsme si vybudovaly velmi blízký, téměř rodinný vztah. Byla pro nás parťačkou i kolegyní, a naše komunikace byla velmi otevřená a přátelská.
Jak tým rostl na patnáct lidí a podnikání se rozvíjelo, začaly se projevovat i výzvy. Přátelskost často přerostla v překračování hranic, což vedlo k napětí a frustraci. Bylo nutné zavést jasnější pravidla a zvýšit míru odpovědnosti. Přechod od „rodinného“ stylu vedení ke striktnějšímu managementu nebyl jednoduchý. Některé situace vyústily i v rozchody s některými členy týmu.
Tato zkušenost nás naučila, že přílišná přátelskost bez hranic může vést k neefektivitě, zatímco autorita založená na strachu vztahy degraduje. Důvěra a respekt však musí být vždy základními pilíři vedení.
Jak najít svůj vlastní střed?
Leadership není volba mezi „tvrdým“ nebo „měkkým“ stylem. Jde o odvahu být autentický, otevřený a zároveň pevně stát ve své roli. Proces hledání vlastní střední cesty kombinuje empatii, jasná pravidla a důvěru.
Pomáhá:
- Naslouchat si a rozpoznat, kdy přichází strach z vedení a kdy touha po přátelství.
- Otevřeně komunikovat očekávání a hranice.
- Nebát se přiznat chyby a učit se z nich.
- Pečovat o vztahy i v náročných chvílích, protože právě to buduje důvěru.
- Nastavit jasná pravidla, která udržují rovnováhu mezi blízkostí a respektem.
Praktický příklad: Emocionální odstup jako nástroj vedení
Jednou z technik, kterou často doporučuji, je tzv. „časový odstup“ při řešení konfliktů nebo nepříjemných situací. Když mě něco „píchne do nervu“, emoce si nejprve ventiluji třeba v deníku nebo e-mailu, ale zprávu neodesílám hned. Dám si čas, vrátím se k ní s odstupem a zprávu přeformuluji tak, aby byla věcná, klidná a konstruktivní.
Tento odstup zabraňuje, aby rozhodování a komunikace byly ovládány impulzivními emocemi, které by mohly zbytečně poškodit vztahy.
Leadership jako umění rovnováhy
Leadership je cesta, kde stavíme mosty mezi lidmi a zároveň pevné břehy, které udržují řád a směr. Mezi přátelstvím a respektem neexistuje jednoduchá volba „buď, a nebo“, ale je to hledání správného „jak a kdy“. Vedení není o dokonalosti, ale o odvaze být lidský, autentický a zároveň pevný.
Přeji vám, abyste v této cestě našli svůj vlastní střed, který vám umožní vést srdcem i rozumem, s důvěrou i respektem.
Barbora Botková je certifikovaná koučka ICF s více než 15 lety zkušeností v nadnárodních korporacích, středních i menších firmách. Její odborná praxe zahrnuje také založení a úspěšné vedení vlastní kavárny, což jí poskytlo cenné zkušenosti v oblasti podnikání a týmového vedení. Specializuje se na time management, sebeorganizaci, zvládání stresu a nadhled. V současnosti působí jako koučka a lektorka ve společnosti Image Lab, kde se zaměřuje na rozvoj manažerských a leadership dovedností. Její přístup k tréninkům je interaktivní a zaměřený na praktické využití získaných dovedností v reálném pracovním prostředí.