Preferujeme spolupracovníky, kteří jsou lepší, nebo horší než my sami? Z průzkumu na London Business School, který se inspiroval televizní soutěží Nejslabší máte padáka, vyplývají některá zajímavá fakta. V soutěži totiž vznikají podobná dilemata jako u zaměstnanců, kteří participují v hodnocení svých kolegů.
Ve snaze najít přesnější systém pro zhodnocování potenciálu se firmy snaží získat zpětnou vazbu z různých zdrojů. Problém, kterým je fakt, že přestože kolegové mají potenciál přesnějšího zhodnocení než nadřízení není zárukou, že budou upřímní, je často přehlížen. Mohou být totiž motivováni podat horší hodnocení, neboť čelí dilematu „výrobce-konkurent“. Jako „výrobce“ by měli podpořit kvalitnějšího pracovníka, ale z hlediska „konkurenta“ si uvědomují, že by je tento člověk mohl ohrozit.
K pochopení tohoto jevu byla sledována soutěž, kde hráči opakovaně čelí tomuto problému. Odpovídají na otázky, jejichž správné zodpovězení přidá peníze k finální částce výhry. Po každém kole jsou požádáni, aby hlasovali, kdo z nich je nejméně efektivní a má být vyloučen. Měli by dát přednost těm, kteří jsou znalí, aby zvýšili výhru, ale také chtějí ostatní porazit, protože konkurent by je mohl porazit. Provedená analýza hlasování v průběhu šesti měsíců odhalila, že hráči měli tendence preferovat ty, jejichž výkon byl na podobné úrovni jako jejich vlastní. Podle psychologických příruček jsou lidé přitahováni k takovým protějškům, které mají podobné charakterové vlastnosti jako oni sami, takoví lidé pak zvyšují jejich sebeúctu.
Takovéto preference ale znamenají eliminaci špičkových lidí. I když k tomu nedojde, pokud dostanou tito lidé horší ohodnocení od závistivých kolegů, je pravděpodobné, že se rozhodnou skupinu sami opustit.
Tato zjištění by měla při využívání zpětné vazby od kolegů zvednout červenou vlajku. Vzdor tomu, že se věří, že tato metoda je dobrým měřítkem výkonu, výše zmíněný průzkum oponuje tím, že může vést ke zkresleným a chybným rozhodnutím v náboru, odměňování a povyšování pracovníků.
-av-