Co lidi v práci štve

Je opravdu neuvěřitelné, že podle průzkumů je jen necelých 20 % všech pracujících lidí v práci spokojeno. Trošku mi to připomnělo hlášku Barta Simpsona – „Když dospělí nemají svou práci rádi, nestávkují. Chodí jen každý den do práce a dělají všechno na půl…“

Kateřina Štěpánová, Gradua-CEGOS

80 % nespokojených pro mne ale představuje neskutečné množství zmařených talentů a vyhozených peněz. Ze své praxe koučky a lektorky se tedy zkusím zamyslet nad tím, co zaměstnance v práci štve nejvíce.

1. Dělají práci, která jim nejde a nebaví je, a tak ji ani nedělají dobře.

Za odvedenou práci jim nikdo nemůže poděkovat, takže se denně ráno ptají sami sebe: „Proč já tam každý den ráno vlastně jdu?“

Smysl toho, co děláme, je naprosto zásadní. Je opravdu velký rozdíl v tom, pokud celý den „jen“ vyrábím šrouby nebo vyrábím šrouby např. právě pro Ferrari. Vyšší cíl, identifikace s prestižní značnou, pomoc bližnímu – to nás těší a baví. A někdy stačí jen vytvořit správný příběh.

2. Obtěžují je kolegové, nezapadli do party – prostě na pracovišti nejsou ty správné vztahy.

Je jedno, jestli Váš kolega připomíná svým přístupem k práci Homera Simpsona, dobrého vojáka Švejka nebo Hujera z filmu Marečku, podejte mi pero. Lidi si musí vzájemně „sednout“, pokud spolu mají efektivně spolupracovat. A pokud se tak neděje, problém je na světě. Jako velký problém českých firem vnímám tzv. pasivní agresivitu – všichni jsou naštvaní, ale nikdo neví nebo nechce říci proč. Když se zeptám, je mi odpovědí jen mlčení a významné pohledy. Což obvykle ke zlepšení situace nevede. Jen si pak říkám, v jakém stavu je asi jejich firemní kultura?

3. Procesy nefungují, odměny jsou spíše „ksichtovným“ a všechny úkoly mají nejvyšší prioritu.

Je špatné, pokud mají šéfové své oblíbence, kteří jsou tzv. nedotknutelní. Stejně tak je špatné, pokud jsou ve firmě nastaveny „procesy pro procesy“ – např. co z toho, že hodnotíme 4krát ročně, když je celý proces naprosto neosobní a spíše jen byrokratický?

Také nás nebaví dlouhé hodiny přesčas a nezájem šéfa o náš osobní život.

4. Šéfové nejsou schopní, neumí se postavit za svůj tým anebo se bojí, že je podřízení přerostou.

Vedoucí, který neumí pozdravit, poděkovat, ocenit a pomoci podřízeným růst a pracovat na sobě, by vůbec neměl být vedoucím. Bez ohledu na to, jak to vypadá na trhu práce. Lidé v 99 % případů nepracují pro peníze, ale pro konkrétního člověka. A stejně tak pak neodcházejí od firem, ale vlastně od manažerů.

5. Prostředí organizace je nevyhovující.

Hluk, nevyhovující teplota, klimatizace foukající za krk nebo hlasité telefonní hovory kolegů. Znám jednu firmu, kde jsou lidé hákliví už i na ty, co mají potřebu se projít a protáhnout. Když se k tomu jednou přidá ještě puch ohřívaného knedlo-vepřo-zelo linoucí se z kuchyňky v open space, nikdo by neměl být překvapen hromadným exodem.

Těchto pět bodů negativního vnímání práce by se dalo jistě doplnit o další. Například o vnímání změn ve firmě, kdy s téměř každou změnou začne v myslích zaměstnanců blikat kontrolka „jsem ohrožen“ místo „mám další příležitost“. Nemyslíte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace