Koučem může být každý, kdo dokáže naslouchat, projevit empatii k druhým, sdílet své znalosti a klást otázky. Všechny tyto vlastnosti jsou lidsky přirozené. Pokud se tedy chcete stát dobrým koučem, potřebujete najít svůj přirozený koučovací styl a naučit se pracovat se svými schopnostmi tak, aby to nejlépe vyhovovalo koučovaným a konkrétním situacím.
Kdykoli se dostanete do potenciální koučovací situace, vědomě přemýšlejte o sobě jako o kouči. Snažte se odhalit, kdo jste, co si myslíte a jak se jako kouč můžete dále rozvíjet. Pomůže vám k tomu praktický průvodce britské konzultační společnosti Roffey Park, který popisuje jednotlivé předpoklady úspěšného koučování od A do Z (26 pravidel).
Pro ukázku níže uvádíme několik prvních doporučení, celého průvodce si pak můžete přečíst zde: Coaching - A guide to developing your passion and skills.
1. Autonomie
Kouč musí respektovat osobní autonomii svých svěřenců, aby mohl vytvářet atmosféru, v níž budou koučovaní moci sami řídit své uvažování a jednání. Dobře si proto všímejte, kdo dominuje vaší konverzaci s koučovanými. Vy byste to být neměli.
2. Hranice
Nejdůležitější hranicí v koučovacím vztahu je důvěrnost informací. Je pouze na koučovaných – nikoli na vás – zda a co budou chtít sdílet s ostatními lidmi v organizaci. Na dalších hranicích je třeba se domluvit. Jde především o poskytování zpětné vazby a měření úspěšnosti koučovacího procesu.
3. Výzvy
Smyslem koučování je rozšiřování perspektivy a opouštění nefungujících způsobů uvažování. Atmosféra vzájemného respektu a důvěry podněcuje k výzvám, jak změnit nefungující představy. Na vás je, abyste se ptali.
4. Rozvoj druhých
Koučování je rozvoj za účelem lepší výkonnosti. Koučovací styl se již stal legitimní součástí produktivního leadershipu – vaší každodenní práce.
5. Empatie
Bez empatie nelze koučovat. Kouč musí být schopen nahlížet na věci očima svých svěřenců, vnímat jak se cítí a jak uvažují v konkrétních situacích.
-kk-