Jak jste se dostaly k lektorské činnosti v Centru dalšího vzdělávání? Co vás na této práci nejvíce baví?
Marie Ortová: Centrum dalšího vzdělávání je součástí vyšší odborné školy Jabok, kde už řadu let působím jako pedagožka. Bylo tedy přirozené, že jsem se zapojila i do lektorské činnosti, nejprve v různých kurzech, především těch kvalifikačních. Baví mě, že mohu předávat zkušenosti, které jsem nasbírala za desítky let praxe, a zároveň sledovat, jak se v účastnících kurzů probouzí zájem o nové profesní možnosti.
Martina Anderová: Do Centra dalšího vzdělávání jsem byla přizvána na základě svých zkušeností s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Baví mě předávat praktické poznatky a podporovat účastníky v tom, aby si našli svou cestu ve školním prostředí. Každý kurz je jiný – jiní lidé, jiná energie. To mě naplňuje.
Co vás přivedlo k výuce v kurzu Asistent pedagoga? Máte k této oblasti osobní vztah? Nebo vás inspiroval nějaký příběh?
Marie Ortová: Studium pedagogiky pro asistenty pedagoga je pro mě skutečně srdeční záležitostí. Dlouhodobě se věnuji tématu inkluzivního vzdělávání, které považuji za důležité nejen ve školství, ale ve společnosti obecně. Asistenti hrají v inkluzi zásadní roli, proto jsem ráda, že se mohu podílet na jejich přípravě. V Jaboku učím speciální pedagogiku a jsem zároveň odbornou garantkou tohoto programu.
Martina Anderová: Mám za sebou řadu let práce ve škole, kde jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak obrovskou změnu může udělat kvalitní spolupráce mezi učitelem a asistentem. Když si ten tandem sedne, dokáží společně dělat opravdu velké věci. Učitel získá oporu, a žáci dalšího průvodce, který pozitivně ovlivňuje klima ve třídě.
Jaký význam má podle vás celoživotní vzdělávání v profesním rozvoji? Vidíte v kurzu Asistent pedagoga paralely s firemním vzděláváním nebo rekvalifikací?
Marie Ortová: Celoživotní vzdělávání je v dnešní době nezbytné pro každého, zvláště pak pro pedagogické pracovníky. Neustále se měnící požadavky škol i společnosti nutí učitele i asistenty průběžně se vzdělávat. Náš kurz je kvalifikační, tedy otevírá dveře do nové profese. V posledních letech sledujeme i zájem lidí se zdravotním postižením, včetně mentálního, kteří chtějí v rámci inkluze také najít své místo.
Martina Anderová: Velká část účastníků kurzu přichází z jiných oborů. Pro mnohé je to první krok, jak se přiblížit školnímu prostředí a zjistit, jestli je to cesta pro ně. Často kombinují roli asistenta pedagoga s vychovatelskou činností ve školní družině a postupem času si doplní další vzdělání, které jim umožní stát se učiteli. Taková pozvolná cesta je nejen logická, ale i bezpečná – asistent se učí přímo v praxi, od kolegů, a zároveň nenese plnou zodpovědnost za výuku. Vidím v tom smysluplný profesní růst.
Jak se podle vás mění role asistenta pedagoga ve školách a jaký význam tato pozice má?
Marie Ortová: Role asistenta je naprosto klíčová, ale podmínkou je funkční spolupráce s učitelem. Musí zde být vzájemný respekt a jasné vymezení kompetencí. Sama učím asistenty pedagoga téměř třicet let – nejen v kurzech, ale i jako studenty Jaboku. Za tu dobu se několikrát změnilo jejich legislativní postavení. Přesto je vidět obrovský posun. Dnes už většina učitelů chápe, že asistent je jejich spolupracovník, nikoli „pomocník dítěte“.
Martina Anderová: Naprosto souhlasím. A zároveň věřím, že by se už během studia na pedagogických fakultách měli budoucí učitelé učit, jak se svým asistentem pracovat. Jak mu zadávat úkoly, jak ho hodnotit, jak poskytovat zpětnou vazbu tak, aby se do práce těšil i další den. Ze zkušenosti víme, že například v mateřských školách si učitelé někdy pletou asistenta pedagoga s osobním asistentem, což je omyl.
Jaké klíčové dovednosti si účastníci kurzu osvojí a jak jim tyto znalosti pomáhají v jejich profesním růstu?
Marie Ortová: Naším cílem je, aby absolventi kurzu odcházeli nejen jako odborníci, ale také jako lidé schopní citlivého a respektujícího přístupu. Důležitá je pro nás rovnováha mezi profesionalitou a lidskostí. Práce asistenta pedagoga je velmi těsně spjatá s každodenním životem žáků – jak fyzicky, tak i emočně. Empatie, trpělivost a dobré komunikační dovednosti jsou proto naprostou nezbytností.
Martina Anderová: Já bych k tomu dodala, že kurz je hlavně o předání informací, které si pak každý účastník postupně přetaví ve vlastní dovednosti – v závislosti na své praxi a nasbíraných zkušenostech. V poslední době jsme rozšířili témata o oblasti, jako je psychohygiena, prevence rizikového chování nebo práce s dětmi s psychickými obtížemi. To jsou velmi aktuální a potřebné oblasti.
Které moduly kurzu považujete za nejzásadnější pro výkon profese asistenta pedagoga?
Martina Anderová: Zásadní jsou moduly, které posilují profesní kompetence asistenta – například pedagogická komunikace, vývojová psychologie, role asistenta pedagoga ve třídě nebo spolupráce s ostatními pedagogickými pracovníky. Velký důraz klademe i na praxi, tedy na konkrétní situace, které mohou nastat ve třídě, a na to, jak na ně citlivě a profesionálně reagovat.
S jakými nejčastějšími výzvami se asistenti pedagoga v praxi setkávají? Jak kurz pomáhá tyto situace zvládat?
Martina Anderová: Výzvy se velmi liší podle školy i konkrétního kolektivu. Mezi ty nejčastější patří nastavení spolupráce s učitelem, vyjasnění kompetencí, ale i komunikace s rodiči žáků. Dále je to orientace v diagnózách a pochopení míry podpory, kterou konkrétní dítě potřebuje. V kurzu se těmto oblastem věnujeme – nejen teoreticky, ale také prostřednictvím případových studií a sdílení zkušeností mezi účastníky.
Kdo jsou nejčastější účastníci kurzu? Přicházejí spíše ze školství, nebo jde o lidi, kteří se rozhodli změnit obor?
Marie Ortová: Spektrum účastníků je opravdu pestré. Zhruba čtvrtina už v roli asistenta pedagoga pracuje a potřebuje si doplnit kvalifikaci. Velmi často jsou to ženy po rodičovské dovolené, které hledají flexibilní pracovní uplatnění – a práce asistenta, často na zkrácený úvazek, pro ně bývá vhodnou cestou. Potkáváme se ale i s účastníky ve zralém věku, kteří hledají profesní změnu nebo novou motivaci. Zajímavou skupinou jsou rodiče dětí s postižením – rádi by se dozvěděli, co mohou od asistenta pedagoga očekávat, případně chtějí sami tuto roli vykonávat.
Dají se dovednosti z kurzu využít i mimo školství? Vnímáte kurz i jako příležitost k širší profesní změně?
Marie Ortová: Rozhodně ano. Asistent pedagoga potřebuje mít celou řadu měkkých dovedností, které jsou přenositelné i do jiných profesí. Schopnost naslouchat, komunikovat s různými typy lidí, reagovat flexibilně a kreativně na nové situace nebo zvládat krizové momenty – to jsou kvality, které najdou uplatnění například v sociálních službách, zdravotnictví, komunitních projektech nebo i v některých oblastech HR.
Jak by měla ideálně fungovat spolupráce mezi učitelem a asistentem pedagoga?
Martina Anderová: Základem všeho je důvěra a respekt. Učitel by měl asistenta vnímat jako svého partnera, kterému může důvěřovat a na kterého se může spolehnout. Měl by umět jasně delegovat úkoly, oceňovat odvedenou práci a průběžně poskytovat zpětnou vazbu. Pokud oba táhnou za jeden provaz, vzniká prostředí, kde se žáci cítí bezpečně a mohou se rozvíjet.
S jakými problémy se v této spolupráci nejčastěji setkáváte a jak je lze efektivně řešit?
Martina Anderová: Mezi časté problémy patří nejasné rozdělení rolí – učitel neví, jak správně zapojit asistenta, nebo naopak asistent přebírá roli osobního asistenta jednoho žáka a nevěnuje se třídě jako celku. Další slabinou bývá nedostatek otevřené komunikace. Někdy chybí i základní zaškolení, asistent je „hozen do vody“ bez jasné podpory. Pomoci může strukturované vedení, sdílení praxe a také supervize nebo odborná konzultace.
Jak může vedení škol lépe podporovat spolupráci mezi asistenty pedagoga a učiteli? Jaké výzvy v této oblasti vnímáte?
Martina Anderová: Ideální je, pokud se učitel může podílet na výběru svého asistenta – třeba být přítomen při finálním kole výběrového řízení. V praxi ale často asistenta vybírá zástupce ředitele, který s ním nebude ve třídě přímo pracovat. V systému také chybí důraz na to, aby se budoucí učitelé učili spolupráci s asistenty už během svého studia. Pomoci může zavedení role koordinátora asistentů pedagoga – člověka, který nováčky zaškolí, podporuje je, sbírá zpětnou vazbu a tlumočí ji vedení školy. Dobře fungují i vzájemné náslechy, supervize nebo třeba videotrénink interakcí.
Jaké klíčové vlastnosti nebo předpoklady by měl mít ideální kandidát na pozici asistenta pedagoga?
Martina Anderová: Především by ho měla bavit práce s dětmi, to je základ. Zároveň by měl být otevřený spolupráci s učitelem, ale také s dalšími odborníky – školním psychologem, speciálním pedagogem a dalšími členy školního týmu. Empatie, trpělivost a ochota se dále učit jsou naprosto zásadní.
Co byste vzkázaly lidem, kteří o kariéře asistenta pedagoga uvažují, ale nejsou si jistí, zda je to pro ně ta pravá cesta?
Marie Ortová: Ať si kurz přijdou vyzkoušet. Nabízí nejen nové informace a vhled do profese, ale často také ukáže cestu k práci, která má smysl. Spousta účastníků odchází s tím, že našli oblast, ve které se cítí dobře. To je pro nás jako lektorky ta největší odměna.
ASISTENT PEDAGOGA [10. 10. 2025 - 30. 1. 2026] VOŠ Jabok, Salmovská 8, Praha 2