Právě rozdíl mezi skutečným podnikáním a vztahem, který svým charakterem odpovídá zaměstnání, zůstává jedním z klíčových témat při využívání práce na IČO. Posuzovat je potřeba například to, kdo práci organizuje a kontroluje, kdo určuje pracovní dobu nebo do jaké míry se pracovník řídí pokyny firmy.
Nová definice nemusí přinést větší jistotu
Nová úprava má podle státu zpřesnit hranici mezi skutečným podnikáním a zastřeným zaměstnáváním. Z našeho pohledu ale může mít změna i opačný efekt.
Stávající definice závislé práce je v zákoně zakotvena už patnáct let a za tu dobu k ní vznikla poměrně rozsáhlá judikatura. Ta dnes nabízí firmám i kontrolním orgánům řadu vodítek pro posouzení toho, zda konkrétní spolupráce odpovídá podnikání, nebo už má charakter závislé práce.
Změna definice proto může přinést nejistotu také do vztahů, které fungují řadu let a byly dosud nastaveny s ohledem na existující právní rámec a rozhodovací praxi soudů.
Pro firmy je proto důležité nesoustředit se pouze na formální podobu smluv. Rozhodující může být především to, jak spolupráce skutečně funguje v každodenní praxi.
Švarcsystém může mít i daňové a trestněprávní dopady
U práce na IČO navíc nejde pouze o otázku pracovního práva. Pokud firma prostřednictvím takto nastavené spolupráce zároveň vědomě krátí daně nebo povinné odvody, může mít situace také daňové a trestněprávní důsledky.
Pokud zkrácená částka na daních nebo pojistném dosáhne alespoň 100 tisíc korun, může podle konkrétních okolností jít o trestný čin. V závislosti na rozsahu a dalších okolnostech případu může odpovědné osobě hrozit také zákaz činnosti nebo trest odnětí svobody až na deset let.
V posledních letech se navíc setkáváme s tím, že se případy spolupráce firem se živnostníky dostávají i do trestněprávní roviny. Firmy mohou být vyzvány k doložení smluv, faktur nebo konkrétního způsobu spolupráce. Kontrolní orgány přitom nezajímá jen to, co je uvedeno ve smlouvě, ale také to, jak vztah mezi firmou a živnostníkem skutečně fungoval.
Kontrola jednoho úřadu může otevřít další otázky
Významnou roli hraje také stále intenzivnější spolupráce mezi jednotlivými státními institucemi. Nově schválený návrh zákona má mimo jiné zefektivnit fungování tzv. Daňové Kobry 2.0, která propojuje například finanční správu, inspekci práce, ČSSZ a policii a umožňuje intenzivnější sdílení informací.
Prvním impulzem může být například kontrola inspektorátu práce nebo finančního úřadu. Pokud při ní vyjdou najevo další okolnosti, může se případem následně zabývat i jiná instituce. Jeden zjištěný problém tak může otevřít další otázky týkající se daní, odvodů nebo způsobu zaměstnávání.
Pro firmy je proto stále důležitější mít v pořádku nejen jednotlivé smlouvy, ale také celkové nastavení spolupráce a dokumentaci, která odpovídá skutečnému fungování společnosti.
Riziko se může týkat i externích dodavatelů
Pozornost si zaslouží také spolupráce prostřednictvím externích dodavatelů. Firma se může dostat do hledáčku kontrolních orgánů i v situaci, kdy sama přímo nezaměstnává problematické pracovníky. Jedním z důvodů může být podezření na zastřené agenturní zaměstnávání nebo jinak nastavený dodavatelský řetězec.
Typickým příkladem může být společnost, která fakturuje rozsáhlé práce vyžadující desítky lidí, sama však téměř žádné zaměstnance nemá. V takovém případě mohou kontrolní orgány začít prověřovat, komu pracovníky skutečně dodává a jak vztahy mezi jednotlivými subjekty fungují.
Firma se tak může dostat do kontroly například na základě informací získaných při prověřování jejího dodavatele. Následně mohou být požadovány smlouvy, faktury nebo další dokumenty a může se prověřovat celý řetězec spolupráce.
Nestačí mít dobře napsanou smlouvu
Firmy by se měli dívat na spolupráci se živnostníky komplexně. Nestačí pouze zkontrolovat, zda smlouva obsahuje správné formulace. Je potřeba ověřit, zda způsob spolupráce v praxi skutečně odpovídá tomu, co je ve smlouvě uvedeno.
Stejnou pozornost si zaslouží také vztahy s externími dodavateli. Pokud firma nakupuje rozsáhlé služby nebo práci prostřednictvím dalších společností, měla by mít jasno v tom, kdo práci skutečně vykonává, kdo ji organizuje a jak jsou nastavené jednotlivé vztahy v dodavatelském řetězci.
Dobře napsaná smlouva je důležitým základem, sama o sobě ale nemusí stačit. Pokud se skutečný způsob spolupráce od smluvního nastavení výrazně liší, může firma čelit nejen pracovněprávním sankcím nebo doměření odvodů, ale v závažnějších případech také trestněprávním důsledkům.
Právě proto se vyplatí nastavení spolupráce s živnostníky a externími dodavateli průběžně kontrolovat a v případě pochybností řešit ještě před tím, než se k němu dostane kontrolní orgán.