Přibližně devět tisíc firem a organizací ve Spojených státech, včetně většiny ze skupiny pětiset nejbohatších, již rozšířilo poskytování zaměstnaneckých výhod pro zákonné partnery heterosexuálních zaměstnanců i na partnery svých homosexuálních zaměstnanců. Veřejné organizace v některých státech jsou však za stejné jednání pronásledovány.
Konzervativní legislativci ve státě Kentucky nebo Ohio se snaží prosadit zákony zakazující veřejně financovaným univerzitám poskytování výhod homosexuálním partnerům zaměstnanců. Některé univerzity se již pokusily tento problém řádně prozkoumat, nepodnikly však žádné kroky, což je připisováno strachu z politických následků. Obyvatelé těchto dvou států se totiž v roce 2004 vyslovili proti zákonným svazkům homosexuálů na svém území. „Problém vidím v tom, že by vzdělávací instituce placené z peněz daňových poplatníků zaváděly postupy odporující tomu, čemu věří většina obyvatel Kentucky,“ vyjádřil své stanovisko senátor Damon Thayer.
Soukromé firmy naproti tomu i v těchto státech pozvolna přizpůsobují své programy zaměstnaneckých výhod tak, aby udržely krok s konkurencí. Loňský výzkum personální společnosti Hewitt Associates ukázal na tomtéž vzorku soukromých firem, že od roku 2000 stoupl počet těch s výhodami pro partnery zaměstnanců stejného pohlaví o z 22 na 56 procent. Oslovené firmy hovoří v této souvislosti zejména o snaze přilákat a udržet si talenty.
Výzkumy dále ukazují, že představitelé mladší generace jsou v otázkách homosexuality mnohem tolerantnější. Pokud jim firma jako Procter&Gamble nebo Toyota nabídne při náboru tyto benefity, je pro ně ihned atraktivnější. Mladí lidé tyto benefity dokonce začínají běžně očekávat. Firmy poskytují benefity i homosexuálním partnerům svých zaměstnanců, aby ukázaly svou podporu diverzity a protože se domnívají, že „je to správné“.
Konkrétní podoba benefitů pro partnery homosexuálních zaměstnanců bývá různá. Některé firmy nabízejí jen omezené balíčky nezahrnující zdravotní pojištění, které heterosexuální partneři zaměstnanců mít mohou. U firem, které mají více kanceláří v různých státech, mohou homosexuální partneři získat zdravotní pojištění, jen pokud daný stát uznává jejich svazek. Rozdíly jsou také v tom, zda firmy poskytují stejné výhody homosexuálním a heterosexuálním partnerům zaměstnanců, nebo mají pro obě skupiny jiné nabídky.
Oponenti zaměstnaneckých výhod pro partnery stejného pohlaví argumentují často nejasným vymezením takového partnerství. Firmy si totiž v rámci zákonných norem stanovují svá vlastní kritéria. Nárok na výhody pro partnera mají nejčastěji homosexuální páry, které jsou starší 18 let, nejsou pokrevně příbuzní, žijí v oficiálním svazku déle než rok a sdílejí odpovědnost za svou sociální a finanční situaci. Argument, že tyto benefity využívá jen malé procento zaměstnanců, vyvracejí velké společnosti tím, že i jedno procento může znamenat 38 000 zaměstnanců (takto je tomu v případě Toyoty). Druhým dechem dodávají, že náklady na tuto formu odměňování jsou velmi nízké v porovnání s náklady na odchod nespokojených zaměstnanců a hledání nových.
-kk-