Náhradní plnění spočívá v tom, že firma odebírá výrobky nebo služby od zaměstnavatele lidí se zdravotním postižením. Nejčastěji jde o úklid, občerstvení, kávu nebo jiné drobné výrobky. Zájem o tuto variantu splnění zákonné povinnosti mezi společnostmi v posledních letech roste i o desítky procent ročně – láká je hlavně to, že místo pouhého odvodu státu získají za své peníze konkrétní službu nebo zboží.
Jenže kapacity chráněných dílen, které služby nebo zboží formou náhradního plnění poskytují, nejsou neomezené – záleží na tom, kolik osob se zdravotním postižením zaměstnávají. „Ideální je řešit náhradní plnění už teď na jaře. Chráněné dílny totiž mají limity, v jakém objemu ho mohou poskytovat, a ve druhé polovině roku už bývá značná část těchto kapacit vyčerpaná,“ vysvětluje Marek Juha, ředitel skupiny chráněných dílen JUHA s tím, že zaměstnavatelé, kteří možnost využití služeb nebo zboží formou náhradního plnění odkládají, tak mohou snadno narazit.
Férové zapojení lidí se zdravotním postižením
Kromě včasného termínu je ale potřeba pohlídat si taky správné nastavení podmínek spolupráce. U chráněných dílen je potřeba velmi pečlivě definovat, jakou práci zaměstnanci vykonávají, v jakém rozsahu a za jakých podmínek. Pokud má systém fungovat správně, nesmí být osoby se zdravotním postižením jen formálním mezičlánkem pro splnění povinnosti. Smyslem je jejich skutečné a férové zapojení do práce.
Pokud firmy chtějí nahradit povinný podíl osob se zdravotním postižením, musí v letošním roce od chráněných dílen odebrat zboží nebo služby v hodnotě sedminásobku průměrné měsíční mzdy za každého chybějícího zaměstnance s handicapem. V případě, že se jim nepodaří vhodnou chráněnou dílnu najít, čeká je odvod státu ve výši dvouapůlnásobku průměrné mzdy za každého chybějícího zaměstnance se zdravotním postižením. Podle ředitele chráněné díly Marka Juhy pak může zaměstnavatel díky náhradnímu plnění ušetřit až třetinu peněz, které by jinak zaplatil státu.
Náhradní plnění nově i formou školení
Právě kvůli vysokému zájmu firem hledají chráněné dílny další služby nebo zboží, které umožní splnění povinného podílu osob se zdravotním postižením. Mezi nové možnosti patří i vzdělávací služby – například firemní školení, která pomáhají zajistit právě lidé s handicapem. „Ukazuje se, že zaměstnavatelé chtějí zákonnou povinnost splnit způsobem, který pro ně bude mít i praktický přínos. Pokud firma tak jako tak potřebuje školení, dává smysl spojit tuto potřebu s náhradním plněním,“ říká Irena Spirová, jednatelka vzdělávací společnosti TSM, která ve spolupráci s chráněnou dílnou právě tento typ služeb nabízí.
Zaměstnanci se zdravotním postižením přitom nemusí být přímo lektory, ale podílejí se především na administrativním zajištění školení. „Je to pro ně příjemná změna, kdy se nemusí věnovat například manuální činnosti, jako je tomu třeba při dodávce úklidových služeb,“ doplňuje Marek Juha.
Školení je tak jen jedním z příkladů, jak se náhradní plnění postupně posouvá od tradičních dodávek zboží k širším službám, které mohou firmy využít ve své každodenní praxi. Zároveň ale platí, že s rostoucí poptávkou mizí volné kapacity rychleji než dřív – a rozhodování na poslední chvíli může společnost připravit o možnost zvolit si řešení, které jí sedí.
Obcházet tuto povinnost se ale nevyplácí. Pokud firma nezaměstnává osoby se zdravotním postižením, nevyužívá náhradní plnění ani nezaplatí odvod státu, může jí hrozit pokuta až do výše jednoho milionu korun.