Hokus pokus anebo pracovní fokus?

Zamysleme se nad různými činnostmi a úkoly, které v životě vykonáváme - nad aktivitami mentálními i motorickými, v prostředí pracovním i soukromém. Co je podmínkou jejich vykonání, úspěšného a relativně rychlého dokončení?

Michaela Karsten, Brillant Brain

Odpovědí je především schopnost soustředit se, mít fokus. Koncentrace je v psychologii popisována jako jedna z duševních schopností člověka a přesně znamená vědomé řízení pozornosti na vykonávanou činnost (z lat. concentrare – předpona con = dohromady, centrare = centrum, střed, na střed orientovaný).

Abychom plně dosáhli fokusu, a dostávali se tak při plnění úkolů úspěšně vpřed, je třeba vytvořit pro něj optimální podmínky. V tomto směru se však někteří zaměstnavatelé, vedoucí pracovníci nebo i sami zaměstnanci dopouštějí řady chyb. Z těch nejzávažnějších bychom měli jmenovat následující:

  • Není stanoven jasný cíl činnosti či úkolu nebo nastala chyba v komunikaci při definování cíle mezi zaměstnancem a vedoucí osobou. Nedostatečné pochopení či nedorozumění. Důležité je hledání odpovědi na otázku: „Čeho chci teď dosáhnout?“.
  • Před zahájením činnosti není zřetelně rozhodnuto, jaká bude strategie pro dosažení cíle. Zaměstnanec se pouští do úkolů nejistě, jde spíše cestou „hokusu pokusu“, jeho pozornost těká. Musí vynaložit spousty energie, aby se vůbec k zahájení činnosti donutil a aby u ní také i setrval.
  • Schopnosti zaměstnance byly špatně odhadnuty. Činnost či úkol je pro něj příliš náročný. Zaměstnanci se pak nepodaří dostat se do koncentračního flow – stavu plného fokusu na zadání, který je méně energeticky náročný. Dokončení zadání se bude natahovat časově do délky. Pokud tento stav trvá delší dobu, zaměstnanec bude vyčerpaný, demotivovaný a frustrovaný.
  • Zaměstnanec je přetěžován náročnými úkoly, což jej může energeticky také vyčerpávat. Nedokončenou práci si nosí domů a na úkor své spánkové hygieny ji dokončuje po nocích. Chronická nevyspalost vede ke zpomalení mysli, k narušení koncentrace a k výpadkům paměti. S tím se pojí i narušení procesu učení a dalšího vzdělávání.
  • Zaměstnanec má mysl nastavenou na demotivující emocionální stav. Pro vykonání některé činnosti (obzvlášť tehdy, budou-li úkoly náročné) mu mohou pomoci otázky typu: „Když daný úkol provedu, čemu novému se naučím? Co může být dnes pozitivní na tom, co právě vykonávám? Zkvalitňuji či posiluji nějakou svoji schopnost?“.
    A naopak zaměstnavatel by měl mít zájem kontinuálně získávat zpětnou vazbu od zaměstnanců a pracovníků HR, co je na pracovišti motivujícím prvkem a neřídit se pouze tím, co je momentální firemní trend.
  • Firemní kultura nepodporuje rozvoj zdravého sebevědomí a sebedůvěry. Na pracovišti může probíhat velice inteligentní šikana, která nemusí být po dlouhou dobu zaznamenána manažerem ani pracovníkem HR.
    Dokonce jsou i případy, kdy se šikany dopouštěl samotný HR pracovník, aniž by měl o tom zaměstnavatel ponětí. Emocionální strádání koncentraci jistě neposílí.
  • V pracovním prostředí je řada zevních rušivých faktorů – např. kanceláře typu open space, které jsou vhodné pouze pro některá zaměstnání, zaměstnance či pracovní aktivitu.
    Také neustálý pohyb spolupracovníků v okolí pracovního místa, jako je tomu např. u průchozích kanceláří nebo skleněných dělících stěn bez závěsů nebo žaluzií, je značným rušivým elementem koncentrace. Naše periferní vidění registruje jakýkoli pohyb v úhlu cca 90 stupňů kolem nás. 
  • Zaměstnanci procházejí různými školeními, ale neosvojili si základní pravidla práce mozku, mysli a paměti. To je jako stavět dům se špatným základem. Nevědí, jak si vytvořit optimální podmínky pro plnou koncentraci a mají omezené znalosti v oblasti emoční inteligence, např. jak posilovat svou odolnost vůči stresorům, vědět, proč se nedokážu motivovat anebo proč se za jistých okolností chovám právě tak a ne jinak.