Řada našich každodenních interakcí je matoucí. Často si říkáme, zda jsou lidé vědomě hrubí, nebo si pouze neuvědomují své chování. Článek se pozastavuje nad některými ukázkami hrubého chování na pracovišti a vysvětluje, proč byste se mu měli vyhnout (nebo proč by se někdo neměl takto chovat k vám). Narážíte-li na takové chování, podnikněte kroky ke změně.
- Přerušování. Když někoho přerušíte, dáváte najevo, že váš čas a myšlenky jsou důležitější a nemáte zájem si poslechnout druhé. Přerušení v mimořádných případech je omluvitelné, stane-li se však zvykem, je to problém.
- Neschopnost poděkovat. Od dětství se učíme poděkovat za laskavost. Mnoho dospělých však slova „děkuji" a „prosím" nepoužívá vůbec. Jednoduché vyjádření vděčnosti přitom dokáže dodat druhým minimálně dobrou náladu.
- Nepořádek. Na pracovištích se také setkáváme s lidmi, kteří nedodržují základní pravidla při stravování a úklidu. Realitou kuchyněk na pracovištích se pak stává nepořádek a použité nádobí. Nezbývá než připomenout dodržování pořádku, nemáte-li v kanceláři služku.
- Hrubý jazyk. Jazyk je velmi subjektivní a každý mluví svým vlastním stylem. To je třeba si uvědomit při komunikaci na pracovišti. Nejde přitom ani tak o samotnou neuctivost, jako spíše o to, že byste neměli přehlížet, že obtěžujete ostatní.
- Přílišná hlasitost. U některých lidí se zdá, jako by chtěli, aby všichni slyšeli jejich hovory. Řad pracovišť je otevřená, a tak hlasité kolegy slyší skutečně všichni. Uvědomte si nebo připomeňte ostatním, jak složité je potom soustředit se na práci.
- My se známe? Potkáte-li v hale kolegu, usmějte se a pozdravte nebo alespoň kývněte hlavou. Dáte tak najevo své uznání. Pokud se někdo vyhýbá kontaktu, vysílá opačný signál.
-kk-