Budoucnost, učení a e-learning

E-learning je dnes je nejen kapitola informatická, ale i kapitola behaviorální. Čím dál více závisí na dostupnosti a funkčnosti technologie, preferenci a chování jednotlivců. Je také nedílnou součástí většího celku: E-learning – E-working – E-living. E-learning je proto množina nových forem komunikace, které mají dopad na procesy učení. 

To, co dnes funguje, je:

  • otevření systémů učení – zpřístupnění obsahů a informací,
  • učení jako aktivní vyhledávání,
  • diverzifikace forem zejména pro nové generace,
  • kladení důrazu na to, že odpovědnost za učení je na jednotlivcích.

Na druhou stranu to, co dnes méně funguje, jsou kolektivní zkušenosti při učení v elektronickém prostředí a spíše převládá individuální zkušenost. Příležitost přemýšlet a oponovat myšlenky on-line není ještě v dostatečné míře přítomná. Hlavní technologickou překážkou pro rozvoj e-learningu je nadále rozsah, stabilita a rychlost připojení. Je to i jeden z důvodů, proč se webináře v ČR, bohužel ve větší míře nevyužívají.

Novou kapitolou pro e-learning je interakce člověk – počítač. Je více dostupných dat a navíc roste snaha o hledání vazeb v nich (big-data). Také je řada procesů ovládána automaticky pomocí inteligentního softwaru. Proto si dovolím říci, že strojové učení je stále více přítomné na pozadí toho, co děláme a lze se v něm také inspirovat. Například pro sledování lidských preferencí a predikci jejich potřeb. Pro e-learning to znamená výzvu využít tento potenciál pro podporu procesů učení.

Ve strojovém učení je definice učení následující: Počítačový program se učí na základě zkušenosti E vzhledem k množině úkolů T a míry výkonnosti P, jestliže jeho výkon nad úkoly T měřeno mírou P se časem zlepšuje na základě zkušeností E.

Plynou z toho dvě důležité věci:

  • Dosavadní standardní učení tak, jak ho nejčastěji známe, je snaha o získávání zkušeností, které možná někdo někdy uplatní, snaha o univerzální zkušenosti a o zásoby zkušeností. Je méně vázáno na úkoly.

  • Budoucí učení, ve kterém e-learningové formy budou hrát čím dál důležitější roli, je aplikované učení zaměřeno na konkrétní potřebu, konkrétní úkol a úspěšnost učení je měřeno úspěšností ve vykonání úkolu. A v tomto mají e-learningové nástroje přednost.

E-learning je proto vyústěním technologického vývoje a potřeb lidí. Stal se otevřenou množinou nových forem, jak pracovat s lidskou zkušeností rychle, na míru, na velkou vzdálenost a s ohledem na preference a odlišnosti uživatelů.

Jak by vypadalo učení, pokud bychom např. nemohli cestovat a nemohli se účastnit žádného tradičního kurzu? E-learning po tom přímo volá a takový svět je dnes zcela možné si představit. Volá po tom, abychom si podstatně víc vážili svého času a aby chuť se učit a rozvíjet vycházela přímo od nás. Abychom se stali aktivními uživateli nových nástrojů a abychom pečlivěji vybírali formy, kterými se učit potřebujeme.

Proto v dnešní době vnímám, že:

  • e-learning je standard,
  • klasický workshop je nadstandard a měl by plnit to, co e-learning nedokáže,
  • big-data jsou důležitá a měli bychom s nimi pracovat,
  • učení je jen na nás.

Taky to, že mladého člověka už v učebně nezavřeme. A budoucnost e-learningu je přímo závislá na budoucnosti učení.

(připraveno ve spolupráci s konferencí E-learning forum 2016)