Reportáž: Systemický koučink pro práci i osobní život

Vytisknout

Výcvik Systemický koučink, INNERGY

Každý máme svůj životní příběh, který nás ovlivňuje a určuje naše rozhodování, chování, způsob, jakým přistupujeme k řešení, ale i jazyk a slova, která volíme. Pokud chcete více poznat ten váš a lépe pochopit i příběhy těch ostatních, musíte prostě přijít a vyzkoušet to. Otevře vám to oči!“

To je jen krátký úryvek jedné z účastnických referencí na praktický Výcvik Systemického koučování. Zajímá vás, proč jej uvádím hned na začátku článku? Protože lidsky shrnuje mnohé z této problematiky a jak doufám, pomůže vám lépe pochopit, co vám samotný Systemický přístup může vlastně nabídnout, jak pro pochopení vlastního jednání v kontextu s okolím i vnitřními činiteli, tak porozumění druhým v průběhu konverzace.

Naše chování odráží to, jak o věcech přemýšlíme

Je páteční říjnové ráno a společně s dalšími šesti účastnicemi se scházím v místě konání Systemického výcviku v pražském Karlíně. Ten potrvá ještě zhruba půl roku a je zakončen certifikovanou zkouškou pro rekvalifikaci na pracovní pozici kouč. V místnosti už na nás čeká Pavla Pavlíková, certifikovaná koučka a zakladatelka společnosti INNERGY, která nás výcvikem provází a je autorkou tohoto kurzu. S Pavlou se už známe pracovně trochu déle, proto je mi její nabídka vzájemného tykání i se všemi zúčastněnými hned od začátku setkání příjemná a jsem zvědavá, co nás tento úvodní zahajovací den čeká.

Už samotný začátek setkání má zajímavý průběh. Vzájemné seznámení a sdělení důvodů naší účasti samozřejmě nesmí chybět asi jako u většiny jiných kurzu. Já jako redaktorka to mám vcelku snadné, přišla jsem získat zajímavý obsah pro článek. Záhy po úvodním představení však velmi rychle vplouváme rovnou do praxe, aniž bychom k tomu potřebovaly úvodní teoretickou průpravu. Abychom lépe pochopily "systém", který je jádrem celého přístupu, individuálně každá zodpovídáme pár osobních otázek, které však nejsou nijak nepříjemné, spíše vedou k zamyšlení nad vlastní osobou a poznání sebe navzájem.

Za necelou hodinu od zahájení pak už samy intuitivně zkoušíme pozorováním krátkého koučovacího rozhovoru lektorky a jednotlivých účastnic na téma: "Co by se díky absolvování výcviku mohlo u mě do budoucna změnit?" vypozorovat některé z používaných dílčích technik systemického koučinku. Zapsala jsem si následující poznámky:

  • Kouč se průběžně ujišťuje, zda obě strany dobře chápou předmět diskuze.
  • Kouč přímo neradí, pomáhá rozebrat myšlenkovou strukturu jednotlivých možných řešení. Výsledné rozhodnutí je na klientovi.
  • Kouč pomáhá hledat vnitřní zdroje a situace, v jejichž rámci už možné řešení situace klienta funguje.
  • Námět na nenátlakovou otázku na úvod rozhovoru: "Jakou otázku by sis nyní přál/a, abych ti položil/a?"

Koučovací rozhovor samozřejmě má určitou strukturu, s níž se ostatní účastnice seznámí blíže až na dalších setkáních, kterých je celkem dvanáct (šest dvoudenních). Jak jsme si však už během úvodních rozhovorů mohly vyposlechnout, struktura koučovacího rozhovoru pomáhá zejména v dílčích situacích, kdy si nevíme zcela rady. Nicméně, jak uvedla Pavla Pavlíková: "Strukturu se učíme proto, abychom ji později mohli opustit. Důležité je především vaše nastavení a způsob přemýšlení.

Je dobré také zmínit, že vlastní úspěch koučovacího rozhovoru údajně závisí jen ze 20 % na samotných technikách, zbývajících 80 % tvoří naše vlastní osobnost, vztah k lidem, postoje, hodnoty a naše filosofie. Je tedy vcelku pochopitelné, že je velmi důležité nejprve poznat sebe sama a umět najít vnitřní klid, abychom v průběhu koučovacího sezení nepřemýšleli nad vlastními problémy, ale věnovali se plně klientovi. 

Na úvod tedy vcelku zajímavá zkušenost, jak nenásilnou formou i bez hlubší osvěty v teorii dokážete rychle zachytit pár základních principů a přitom lépe poznat myšlení a postoje ostatních, s nimiž ve výcviku strávíte celých 120 hodin. Co říkáte?

Nedělej, co nefunguje. Najdi, co funguje, a toho dělej víc

Toto heslo bychom mohli považovat za základní mantru systemického přístupu. Řešení se však samozřejmě vždy nenabízí na stříbrném podnosu. Je proto dobré, chápat koučovací rozhovor jako společný projekt,  snažit se zjistit si k problému maximum informací a pochopit zdroje klienta z okolí i jeho vnitřní. Zkrátka vnímat komplexní systém prostředí, v jehož rámci se pohybuje, jak jej ovlivňuje a ve kterém si sám utváří vlastní realitu. "Hlavně jako kouč něco užitečného dělej, aniž dopředu víš, kam to přesně povede co se ukáže jako užitečné!" nabádala bez nadsázky Pavla Pavlíková.

Odpolední část zahajovacího setkání výcviku se dále věnovala teoretické průpravě. Bylo překvapivé postupně zjišťovat, že určitá dávka teorie, kterou obecně snad nikdo nemá příliš v lásce, vám díky úvodnímu letmému "osahání" praxe, dokáže pomoci lépe pochopit souvislosti systemického přístupu, pro který snad žádná z definic není jednoduchá.

Dozvěděly jsme se, že systemika má své kořeny především (a nejen) v konstruktivistické teorii, a tudíž například vnímáme okolí a jednáme podle konstruktů, které si náš mozek vytváří. Převedeno do lidské řeči: realita, kterou vnímáme, není zcela objektivní. Sami si jistě vybavíte příklad, kdy se ve firmě bavíte s kolegyní či kolegou na chodbě a ona nebo on vám začne líčit nějakou situaci, o níž dle okolností víte, že "realita" je vlastně jiná a dotyčná/ý si ji svým způsobem upravil. Jak budete v takové situaci reagovat?

Teorií vás však trápit nebudu, ačkoliv řada dílčích myšlenek byla opravdu zajímavá. Raději se s vámi podělím o pár klíčových závěrů, které z toho celého plynou pro práci s lidmi včetně zmiňovaného zkreslování reality a selektivní pozornosti.

  • Systemický přístup vnímá, že není možné druhé zvenku změnit. Člověk totiž sám (a selektivně) rozhoduje, jaké myšlenky a řešení přijme za své.
  • Každý zároveň má v dané chvíli dobré důvody proto, aby se choval, jak se chová.
  • Jak o věcech přemýšlíme, takové jsou.
  • Člověk, rodina i organizace patří do oblasti komplexních systémů, u nichž nelze rozlišit příčinu ani následek. Vše se vzájemně ovlivňuje. Vzájemný výsledek utváří obě (více) stran. Nemá tedy smysl hledat v systému příčiny, ale zaměřit se především na východiska dané situace.
  • Přirozená reakce lidí na změnu bývá negativní, je potřeba nejprve zklidnit emoce. Změna se děje neustále.

Závěrem setkání jsme všechny dostaly pár článků jako "domácí úkol" k pročtení, abychom lépe dostaly pod kůži konstruktivistické a tím i systemické vnímání. Další soustředění už totiž budou ryze praktická a vyžádají si chápání a propojování souvislostí během řady praktických nácviků.

Nevím, jak pro ostatní, ale pro mne osobně byla tato lekce přínosná a to nejen pro samotnou přípravu článku. Byť jsem se zúčastnila jen úvodního seznámení s problematikou, odnesla jsem si i pár cenných konkrétních tipů do vlastní praxe při vedení rozhovorů ať už v pracovním nebo osobním životě.

Přečtěte si více informací o Výcviku Systemické koučování

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Zaujal Vás tento článek? Objednejte si služby tohoto dodavatele na EduCity.cz a jako členové Klubu EduCity můžete získat něco navíc.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace