Play podcast
„Týden inovací letos slaví už své desáté výročí a zaměřuje se na nejnovější trendy v oblasti inovací a umělé inteligence. Jde o největší businessovou a startupovou událost v České republice,“ říká Sedláček. Cílem je podle něj spojit klíčové hráče – od firem přes neziskové organizace až po profesní komory a otevřít prostor pro výměnu zkušeností i diskuzi o budoucnosti.
První ročník konference proběhl skromně na lodi na Vltavě. Od té doby se ale z akce stala platforma evropského formátu. Loni přivítala přes pět tisíc účastníků, letos jich má být až dvojnásobek. Dvoudenní program proběhne 9. a 10. října v pražské budově ČSOB. „Nejvíc mě ale nadchla energie a odezva publika. To mě motivovalo akci dál rozvíjet – letos poprvé zveme i zahraniční startupy a investory,“ říká Sedláček.
Témata jako budoucnost práce, etika technologií, vzdělávání, kyberbezpečnost nebo udržitelnost propojí přednášky, panelové diskuze a workshopy. Zájemci se mohou těšit na české i zahraniční řečníky včetně vědců, expertů na AI nebo šéfů inovací ve velkých firmách. „Chceme, aby si účastníci odnesli nejen know-how, ale i inspiraci, konkrétní kontakty a nástroje pro práci s inovacemi,“ vysvětluje Sedláček.
Kromě samotného programu klade důraz i na lidský rozměr technologických změn. „Umělá inteligence není jen o výkonnosti a efektivitě. Dotýká se naší identity, mezilidských vztahů, výchovy dětí i duševního zdraví. Právě proto je důležité, aby se do diskuse zapojily i humanitní obory a etika,“ zdůrazňuje.
Jak se tedy připravit na budoucnost, která je stále více ovlivněná AI? Podle Sedláčka nestačí technické znalosti. „Firmy by měly přemýšlet o tom, jak změnit vnitřní kulturu, podpořit otevřenost, kreativitu a schopnost učit se novým věcem. Jde o mindset, nikoli jen o technologie.“
Sedláček zároveň upozorňuje, že Česko má stále co dohánět. „V oblasti adopce AI zaostáváme za západní Evropou. Často chybí odvaha, vize nebo spolupráce mezi sektory. Na druhou stranu tu máme skvělé vědce, vývojáře i startupy – jen je potřeba je víc propojit a podpořit,“ říká.
Na otázku, jak konkrétně mohou HR profesionálové inovace a AI využít, odpovídá: „Personalisté by měli být jedni z prvních, kdo s technologiemi pracují. Můžou jim pomoci s náborem, analýzou dat, ale třeba i se sledováním wellbeingu zaměstnanců. Hlavní je ale nezapomenout na lidskost – technologie by měly lidi podporovat, ne je nahrazovat.“
Týden inovací podle něj není jen událostí pro technologické nadšence, ale pro všechny, kteří chtějí být připraveni na budoucnost. „Věříme, že právě propojením různých oborů vznikají ty nejzajímavější nápady a řešení,“ uzavírá.
Přepis podcastu
Tento přepis podcastu byl vytvořen s využitím automatizované technologie rozpoznávání řeči.
Tomáš Pospíchal (moderátor):
Dnes mám tu čest přivítat Lukáše Sedláčka – historika, politologa a zakladatele konference Týden inovací. Sešli jsme se, abychom si povídali o inovacích – zejména o těch technologických, které v roce 2025 opravdu mění svět. Vy jste ten, kdo stojí za Týdnem inovací, představte nám prosím tuto konferenci.Lukáš Sedláček (host):
Pokusím se to představit stručně, ale zároveň výstižně. Týden inovací letos slaví už své desáté výročí a zaměřuje se na nejnovější trendy v oblasti inovací a umělé inteligence. Jde o největší businessovou a startupovou událost v České republice, která pokrývá široké spektrum témat.Cílem je propojit všechny klíčové hráče na poli inovací – od firem přes neziskové organizace až po profesní komory – aby si vzájemně vyměnili zkušenosti a diskutovali o nejzásadnějších trendech, které ovlivní nejen Českou republiku, ale i celý svět. Kromě domácích expertů zveme také zahraniční řečníky, kteří přinášejí nové pohledy a obohacují celkovou diskusi.
Zmiňoval jste, že jde už desátý ročník a že na akci vystoupí více než 300 řečníků. Jak se z menší události stala takto velká platforma? A kdy jste si vlastně uvědomili, že vaše akce má opravdu velký dosah?
Naším cílem bylo každý rok akci posunout dál, protože opakovat stále to samé by mě brzy přestalo bavit. První ročník se konal na lodi na Vltavě a od té doby Týden inovací výrazně vyrostl. Loni jsme přivítali kolem 5.200 účastníků, letos akce proběhne 9. a 10. října ve dvoudenním formátu s plánovanými 10.000 návštěvníky, 150 semináři, 200 až 300 řečníky a čtyřmi tematickými stagemi.
Průlomový moment přišel před dvěma lety na konferenci v budově ČSOB, kde už bylo tisíce lidí a akce nabývala skutečně velkých rozměrů. Nejvíc mě ale nadchla energie a odezva publika, která překonala mé obavy z korporátního prostředí. To mě motivovalo akci dál rozvíjet. Letos poprvé zveme také zahraniční startupy a investory, přičemž už máme potvrzených 25 zahraničních řečníků.
Krátká vsuvka – 5.000 lidí, letos možná 10.000. Kdo z toho byl víc vyděšený – vy nebo ČSOB?
ČSOB také. Jednak kvůli kapacitě prostor a také proto, že mají zaměstnance, kteří nechtějí být všichni jen na home office. Jsem ale rád, že nakonec souhlasili s tím, že akce letos proběhne ve dvou dnech, ve čtvrtek a v pátek. Prostory jsou skutečně nádherné, prostorné a příjemné, navíc přímo u stanice metra. Podobný prostor v Praze vlastně nemá obdoby.
Program nabízí mnoho zajímavých témat. Mně osobně zaujaly kyberbezpečnost, umělá inteligence a právní otázky, ale také biohacking či longevity. Která témata byste jako organizátor vyzdvihl vy?
To je poměrně složitá otázka, protože se nás často ptají, jaké je hlavní téma Týdne inovací. My ale nechceme omezovat akci na jedno jediné téma, protože by to zúžilo její dosah i záběr.
Osobně mě nejvíc zajímají diskuze na pomezí technologií a humanity – jak nám umělá inteligence může pomáhat, ale i ohrožovat. Zda nás činí lepšími lidmi, nebo naopak. Jedním z hostů bude například Sir Stephen Fry, který se bude věnovat duševnímu zdraví a vztahu člověka k technologiím.
Dalším významným řečníkem je Stephen Cave, ředitel Leverhulme Centre for AI v Cambridge, který přijel i přes svou náročnou agendu. Zabývá se nejen umělou inteligencí, ale také tématy jako nesmrtelnost a prodlužování života, o čemž napsal zajímavé knihy. To je téma, které mě osobně velmi fascinuje a na kterém právě pracuji i ve své knize. Druhé klíčové téma letošního ročníku je diskuse o globálních normách v oblasti umělé inteligence.
Myslíte tím třeba AI Act v Evropě?
Přesně tak. Mezi našimi řečníky bude i Ayan Phillips, zástupce OSN, který přijede až z New Yorku. Má na starosti implementaci reformy OSN, což je samo o sobě zásadní téma. Současně se věnuje vytváření a zavádění globálních norem v oblasti umělé inteligence.
Tohle je stále aktuálnější oblast. Technologie se vyvíjejí tak rychle, že je téměř nestíháme reflektovat. AI může ovlivnit naši identitu, smysl života a zároveň je nezbytné přemýšlet o tom, jak zabránit nežádoucím dopadům.
Právě tato diskuze o regulacích a normách je jedním z klíčových témat, na která se velmi těším. Samozřejmě máme i další zajímavá témata, například budoucnost intimity, ale pro mě osobně zůstává nejdůležitější právě spojení AI s lidskostí a otázky její regulace.
Zmínil jste zahraniční hosty. Jak je náročné dostat je do střední Evropy?
Není to jednoduché, protože řečníci v oblasti umělé inteligence a inovací jsou v současnosti extrémně žádaní. Podle mě patří mezi nejvyhledávanější odborníky na světě. Každý chce totiž vědět, jaký dopad budou mít tyto technologie na firmy, společnost a další oblasti.
Vysoká poptávka však znamená, že je obtížné je získat. Navíc často nastává otázka financí. Vzhledem k popularitě těchto řečníků jsou jejich honoráře značně vysoké. Pro ně je vlastně jedno, kde a za jakých podmínek vystupují, protože poptávka je tak silná, že si mohou vybírat.
To je fér, že to říkáte.
Upřímně řečeno, toto je oblast, se kterou jsme dlouho bojovali a bojujeme dodnes. Ti nejzajímavější řečníci, které bychom rádi viděli, mají často ceny, které je velmi obtížné pokrýt. Rád bych viděl situaci jako třeba v sousedním Polsku nebo jiných zemích, kde dokážou přivézt špičkové osobnosti jako Baracka Obamu nebo Harariho a není to pro ně velký problém.
My tak musíme velmi opatrně vybírat, koho pozvat, a pečlivě zvažovat, zda se jejich účast vyplatí. Trochu mě mrzí, že české publikum na slavná zahraniční jména reaguje méně nadšeně, což omezuje možnosti zaplatit za ty nejprestižnější hosty.
Trochu jste mi utekl z otázky – nebo spíš přeběhl jinam. Mluvím totiž z vlastní zkušenosti: kvalitní zahraniční jména bývají známá jen určité části publika. Jsou sice přínosná, ale český rybníček je zkrátka český rybníček.
Ano, souhlasím. Když už mluvíme o tom českém rybníčku – zajímavé osobnosti z tuzemska se dají sehnat relativně snadno. Mnohem náročnější je to ale se zahraničními hosty. To je opravdu tvrdý oříšek. Nejen po finanční stránce, ale i co se týče organizace, komunikace, cestování, ubytování a podobně. Takže z toho často těží spíš zahraniční účastníci. Ale máte pravdu, je to přesně tak, jak říkáte.
Na koho se mohou účastníci těšit z českých osobností?
Myslím si, že pokud jde o oblast byznysu a zajímavých osobností, které se v ní pohybují, najde tam člověk téměř každého, koho zná. Nebo alespoň většinu z nich. Můžeme se těšit například na vystoupení Tomáše Šebka, Santy Čermákové, profesora Michala Pěchoučky a dalších.
Poslouchají nás hlavně lidé z HR. Na co se mohou těšit?
Téma umělé inteligence se týká HR velmi úzce – ať už přímo, nebo nepřímo. Budeme mít panel zaměřený na vzdělávání s využitím AI, a to jak profesního, tak i studentského. A v rámci konference proběhne 100 až 150 seminářů, z nichž velká část bude pro HR relevantní. HR se navíc čím dál víc podílí na kultivaci prostředí, kde se prolíná technologie s lidskostí. A právě to bude jedním z leitmotivů celé akce.
Když jsem se díval na program, všiml jsem si, že jeden z hostů je ambasadorem OpenAI. V kombinaci s tématem HR mě napadlo, že OpenAI by se brzy mohla stát jedním z největších globálních „zaměstnavatelů“. Její agenti – tedy umělá inteligence – už doslova klepou na dveře. Skoro mi to připomnělo Matrix. Jak to vnímáte vy?
OpenAI je průkopníkem v oblasti umělé inteligence, který jako první zpřístupnil konverzační model GPT široké veřejnosti a nastavil tak směr nejen technologickému vývoji, ale i masovému využití AI. Jejich síla spočívá také v možnosti integrace přes API a open source kód, díky čemuž je technologie OpenAI dnes součástí stovek aplikací napříč různými obory po celém světě.
Zajímavým prvkem je i globální síť ambasadorů OpenAI, kteří zastupují různé oblasti. Letos jsme například pozvali Abrana Maldonada, ambasadora pro vzdělávání, který pravidelně vystupuje na mezinárodních fórech a diskutuje o dopadech AI na školství. Abran u nás již před dvěma lety vystoupil a letos jsme ho chtěli zpátky, protože technologie a svět AI se za tu dobu výrazně posunuly a má tak stále co zajímavého říct.
Včera jsem četl jednu z vašich glos, kde zmiňujete, že AI agent by měl být vnímán spíše jako rozšíření týmu než jako jeho náhrada. To je podle mě velmi přesné. Dlouho jsme se ptali, jestli umělá inteligence lidi nahradí a tahle otázka už byla skoro klišé. Ale teď jsme možná ve fázi, kdy se to stává reálným tématem. Když i CEO Googlu veřejně ujišťuje vývojáře, že o práci nepřijdou, že budou dál nabírat, tak to možná znamená, že vývoj AI je opravdu velmi blízko tomu, aby některé současné pozice začala reálně nahrazovat. Neznamená to, že nahradí lidi, protože budou potřeba na jiných pozicích, ale jak vidíte tuto otázku vy?
První studie zabývající se automatizací práce pocházejí z Oxfordu z roku 2012 a odhadovaly, že 30 až 50 % pracovních míst bude možné nahradit technologií. Následné analýzy od poradenských firem tyto odhady zpřesnily, a dnes se pohybujeme kolem hranice 40 %. Nedávná studie McKinsey pak upozorňuje, že už dnes by šlo automatizovat až polovinu pracovních pozic díky moderním technologiím, ale ve skutečnosti se to reálně týká jen asi 13 % pracovních míst.
Důvodů, proč k masivní automatizaci zatím nedochází, je hned několik. Je to náročný proces, který vyžaduje rozsáhlé změny ve firmách, reorganizace, zavádění nových nástrojů a často i propouštění zaměstnanců. Navíc tu je lidský faktor – odpor zaměstnanců i vedení, obavy z možných chyb technologií, a také otázky, jak správně hodnotit práci a výkon v týmech, kde část práce vykonává AI.
Proto bych v HR neviděl hrozbu obrovského propouštění, ale spíš výzvu k reskillingu a lepšímu porozumění novým technologiím. HR lídři by měli být ti, kdo pomáhají firmám i lidem AI správně využívat jako nástroj, a tím usnadňovat adaptaci na změny, které přicházejí.
Provozujeme portál Educity, kde nabízíme řadu kurzů zaměřených na umělou inteligenci. Dostáváme i mnoho poptávek, často od firem, které chtějí školit třeba stovky zaměstnanců. Když pak ale mluvím se vzdělávacími společnostmi, dozvídám se, že ti samí zaměstnavatelé svým lidem ani neumožňují používat AI modely, IT oddělení je na firemních zařízeních rovnou blokuje… Je to takový začarovaný kruh. Co si o tom myslíte?
Firmy často vědí, že by měly AI využívat, protože to ekonomicky dává smysl, ale nevědí, jak ji správně zavést. Často tak koupí drahý software nebo najmou externí firmu, která to má zařídit, zatímco zaměstnanci s novým nástrojem neumí dobře pracovat, bojí se ho nebo ho používají jen z nutnosti. Výsledkem je top-down přístup bez skutečného pochopení, který vyvolává odpor.
Lepší je zapojit lidi od začátku a jejich snahy s AI aktivně oceňovat a podporovat. Firmy by měly sledovat, jak AI využívají, sdílet poznatky a podporovat vzájemnou výměnu zkušeností, protože ti, kdo práci vykonávají, nejlépe vědí, co se dá zlepšit. Největší přínos AI mají zaměstnanci, kteří nejsou ani experty, ani začátečníky. Právě oni díky AI rostou. Motivace a zapojení lidí, například během našeho Týdne inovací, pomáhá nejen jim, ale prospívá i celé firmě.
Takže nabízíte týmové slevy?
Nějaké ano.
To mě přivádí k myšlence – je vlastně legrační, že zrovna v oblasti vzdělávání nebo eventů lidé slevy automaticky očekávají. Řeknou třeba: „Jdeme dva, tak chceme jít za půlku...“ To je pravda. Ale někdy si říkám – do Alzy by přece taky nikdo nenapsal: „Hele, chci to za polovic.“ Jasně, když jde o větší skupinu, množstevní sleva dává smysl, a my ji samozřejmě umíme nabídnout.
Když mluvíme o změnách profesí a budoucnosti práce, napadá mě něco ze života. Známí mají dceru, která chodí na víceleté gymnázium. Škola ji teď moc nebaví, přemýšlí, co dál, a uvažuje o dráze grafičky. Ale bojí se, že ji umělá inteligence nahradí. Myslím, že tohle řeší spousta rodin. Co byste jim poradil?
Pokud člověk cítí vášeň pro něco jako grafiku nebo umění, měl by do toho jít, i když AI dokáže vytvářet vizuálně „hezčí“ výstupy. Chybí jí ale osobní vyjádření, emoce a originalita. To jsou hodnoty, které si budeme v budoucnu vážit stále víc, a to i finančně. Stejně jako u obchodníků, kde zůstane klíčový osobní kontakt a lidský prvek, které AI nikdy nenahradí.
U grafiky platí totéž. AI může nabídnout dokonalý obrázek, ale jedinečná exprese a rukopis člověka budou mít stále větší cenu. I na sociálních sítích je dnes spousta AI generovaných obrázků a textů – zpočátku „wow“ efekt rychle opadne a lidé začnou cítit, že tomu něco chybí, že to není „ono“. Ten „AI rukopis“ je poznatelný a lidé se z toho postupně unaví.
Velké téma je nábor, HR a AI. Jak vnímáte místo technologií v tomto procesu? Kde by měla AI pomáhat a kde by měl zase do hry vstoupit člověk?
Myslím, že v náboru je automatizace a umělá inteligence velmi užitečná zejména v prvních fázích, jako je screening životopisů. Je však třeba mít na paměti, že AI nemusí být vždy zcela objektivní, protože může odrážet zaujatosti obsažené v datech, na kterých byla vytrénována. Příkladem jsou systémy, které preferovaly určité skupiny uchazečů kvůli historickým praktikám firem, což ukazuje, že AI zrcadlí lidské předsudky.
Naštěstí se takové problémy dají řešit, když na ně upozorníme a firmy upravují své systémy – jako tomu bylo u chatbota Microsoftu z roku 2017, který rychle začal opakovat rasistické výroky a byl stažen. Proto je důležité AI používat vědomě, automatizovat rutinní úkony, ale zároveň mít lidský dohled, který zkontroluje výsledky a zabrání nespravedlivému vyřazování. V závěru náboru by měl vždy přijít lidský prvek, aby kandidát nebyl vnímán jen jako „objekt“.
Ve svém článku jste použil pojem redukce člověka na data. Sedí to na situaci?
Ano, přesně tak. Židovský filozof Martin Buber rozlišuje dva typy vztahů: „já–ono“ a „já–ty“. Vnímáme-li člověka jako „ono“ – tedy jen jako data, pracovní pozice a funkce – redukujeme ho na objekt, který lze analyzovat a třídit. Naproti tomu vztah „já–ty“ znamená vidět druhého jako jedinečnou bytost s vlastní hodnotou, bezprostředně, nikoliv jen skrze data a algoritmy.
V době, kdy technologie nabízí rychlost a efektivitu založenou na datech, hrozí, že začneme lidi vnímat jako stroje na plnění úkolů. Proto je důležité si připomínat, že data jsou jen jeden úhel pohledu, ne jediná pravda. Měli bychom proto víc cenit osobní, přímé a lidské vztahy s kolegy, partnery, přáteli i zvířaty.
Myslíte, že velké korporace už dokážou tento lidský přístup vnímat a akcentovat? Nebo je to spíš datově řízený svět, kde AI tyto procesy ještě víc prohlubuje?
Máte pravdu, velké firmy jsou často velmi datově orientované a AI může tento přístup ještě posilovat. Na druhou stranu vidím, že se o tom stále více mluví a firmy se snaží komunikovat i jinou hodnotu než jen efektivitu a čísla. Otázka ale zůstává, zda to skutečně dokážou uvnitř své kultury žít.
Záleží totiž na nás lidech, co od práce chceme. Buď se rozhodneme být v práci jen pragmatickými „datovými body“ a své lidské hodnoty necháme stranou, nebo budeme chtít, aby práce byla i o lidskosti, smysluplném vztahu a pocitu sounáležitosti. V tomto směru mají větší šanci menší firmy, start-upy nebo neziskovky, kde lidé oceňují víc než jen peníze. Hledají právě tu lidskou hodnotu na pracovišti.
A co leadership? Jakou roli podle vás bude hrát AI v řízení lidí a organizací?
Leadership je opravdu oblast, kde bude zajímavé sledovat, jak moc necháme AI rozhodovat za nás. Už se prý stalo, že některá čínská firma dosadila jako CEO umělou inteligenci, což může být zajímavý experiment do budoucna.
Myslím si ale, že AI bude čím dál víc přebírat úkoly spojené s optimalizací procesů, strukturou a správou dat. Leadership jako takový se ale bude muset soustředit na skutečnou lidskou roli. Být lídrem, který věří ve vizi, má motivaci a umí lidi vést nejen čísly, ale i osobním příkladem a empatií.
Na konferenci, kterou pořádáte, není AI jediným tématem. Jaká další témata tam budou?
Máte pravdu, program konference zahrnuje i další technologie, například kvantové počítače, inovace ve zdravotnictví, nanotechnologie nebo ochranu životního prostředí. Je důležité neztratit z dohledu další zásadní témata, která také potřebují naši pozornost a řešení.
Není moudré spoléhat se jen na AI, že vyřeší všechny problémy za nás. Musíme k tomu přistupovat komplexně a řešit i další výzvy.
Na konferenci je i startupová scéna. Co by návštěvníci určitě neměli minout?
Určitě bych doporučil nenechat si ujít různé pitch session, kde startupy během pár minut představují, co dělají. Je to skvělá příležitost poznat nové myšlenky a projekty.
Dále chystáme diskuzi o financování startupů v Česku a o tom, jak podpořit nové myšlenky víc než dosud. Například se otevírá možnost, aby banky nebo instituce investovaly část peněz z důchodových fondů do startupů. To je velmi aktuální téma, které může výrazně pomoci inovacím a růstu české startupové scény.
Velké téma je AI Act. Mluví se o něm už několik let. Jak ho vidíte vy? Je to podle vás reálné téma, které začne fungovat? Mít nějakou legislativu, která bude platit zároveň u nás i na druhé straně oceánu (a nemyslím jen tu západní) mi přijde skoro až naivní.
Řekl bych k tomu dvě věci. Za prvé je dobře, že Evropská unie byla prvním regionálním blokem, který se pokusil regulovat nová témata, i když čelí kritice za vágnost či nedokonalost. Ta snaha byla správná a ukazuje vůli uchopit problematiku dříve než ostatní.
Za druhé, Evropa by se měla rozhodnout, zda chce být principielní blok, který klade důraz na hodnoty jako Green Deal, regulaci AI nebo ochranu dat, i za cenu horších ekonomických výsledků ve srovnání s méně regulovanými zeměmi. Jasné stanovení této morální pozice by pomohlo řešit otázky o konkurenceschopnosti a smyslu takových regulací v globálním kontextu, kde Evropa již není dominantní hráč.
Kdo se bude na Týdnu inovací věnovat AI Actu a etickým otázkám AI?
Jednak Ayan Phillips za OSN, dále právníci, kteří se tím zabývají v rámci Česka. Chtěli bychom tam mít i někoho přímo z EU, kdo by na to téma mluvil. Uvidíme, jestli se nám to podaří, ale každopádně se snažíme do debaty zahrnout co nejvíce relevantních institucí – aby to nebyl monolog, ale skutečná diskuze.
Následující téma bude možná vypadat jako odbočka, ale podle mě souvisí: longevity, biohacking a další buzzwordy. Proč jste se rozhodli tohle téma zařadit?
Jednak už jsme ho měli v minulých ročnících. A pak je to něco, co hodně souvisí s novými přístupy i technologiemi. Ta témata jsou vlastně provázaná. Pokud chceme „návrat do ráje“, do nějaké ideální budoucnosti, která je krásná, nesmrtelná, máme tam strom života a jsme nejlepší kámoši s Bohem, tak právě longevity je jedním z těch kroků.
Je tam vidět naše snaha o dlouhověkost, nesmrtelnost. A právě to propojení s technologiemi je zajímavé. Jak nám s tím mohou technologie pomoct? A je to vůbec správné chtít být věčně mladý?
V sekci longevity jsem si všiml psychedelické stage s houbami. Co to tam dělá?
To je téma, které si myslím, že Česká republika může klidně globálně otevřít. Jsme národ houbařů, že ano. Třeba v Dánsku, kde jsem nějakou dobu žil, se houby skoro nesbírají. Moderátoři jedné televize si tam šli nasbírat houby, nasbírali špatné a oba zemřeli. Od té doby tam mají k houbám respekt.
Máme tu lidi jako Václav Dejčmar a další, kteří se psychedeliky dlouhodobě zabývají a snaží se je komunikovat jako terapeutický nástroj. Je to regulovaná oblast, která podle mě může pomoci – třeba při depresi nebo duševních potížích. Ale je důležité, aby to bylo pod odborným dohledem. Odborníci říkají, že to není o tom, že si člověk doma sám něco vezme a čeká, že se mu vyřeší život. To je špatně.
Jak velký zájem o sekci longevity očekáváte? Jaká je zkušenost z minulých let?
Očekáváme vysokou návštěvnost. Už minulý o ni byl velký zájem. Téma duševního zdraví je navíc možná ještě aktuálnější. Není divu. Pandemie, války, geopolitické změny, do toho technologie, kterým málokdo rozumí. A když se v tom nevyznají ani politici, tak je to celé ještě složitější.
My vlastně Týden inovací děláme i proto, abychom lidem pomohli se v technologiích lépe orientovat, aby se jich nebáli. A také, abychom byli víc lidští, víc shovívaví. Protože to množství informací, které dnes každý musí zvládnout, je obrovské. A s tím jde i otázka: Kdo vlastně jsem, když už nejsem nejchytřejší tvor na planetě, když mojí práci dokáže dělat stroj?
Zajímá mě obyčejná, ale náročná věc: organizace vaší akce a její dramaturgie. Jak vybíráte témata, aby byla aktuální, když se technologie vyvíjejí tak rychle, že se za pár měsíců všechno změní?
Je to výzva. U AI se třeba před půl rokem ještě nemluvilo tolik o agentních systémech, teď jsou všude. Takže program ladíme za pochodu. Myslím, že to tak bude čím dál víc, a proto je důležité, aby se v tom orientovali i lidé ve firmách a HR. Když jim v tom pomůžeme a dáme jim prostor si to „osahat“, bude to jen dobře.
A jak udělat program tak, aby to nebyla konference jen pro technologické nadšence?
Spolupracujeme s televizí Nova a dalšími médii, abychom témata otevřeli širší veřejnosti. Chceme akcentovat potřebu změn ve vzdělávání a dalších oblastech, aby se ta témata stala veřejným zájmem. Protože dokud je lidé nebudou vnímat jako důležitá, nebudou je brát vážně ani politici. A upřímně – oni se v těch technologiích často nevyznají, nevědí, jak je zařadit, co si o tom myslet, jaké je jejich stanovisko na politickém spektru.
Na závěr k vaší autorské činnosti. Těsně před vydáním, nebo možná už ve chvíli, kdy rozhovor posloucháme, vychází vaše kniha s názvem Nazí v AI době. O čem je?
Ta kniha tematicky souvisí i s Týdnem inovací. Je to přemýšlení o identitě člověka, a o smyslu života tváří v tvář umělé inteligenci. V jedné větě bych řekl, že je to úvaha o tom, jak nám nové technologie mohou pomoci znovu se uchopit, pochopit, kdo jsme. Abychom se jich nebáli, ale zároveň se zamysleli nad tím, kam nás vedou jako jednotlivce i jako lidstvo.
Je to taková myšlenková exkurze, která bavila i mě osobně. Psát jsem ji začal vlastně i pro sebe, abych se v tom všem lépe zorientoval a zamýšlel, kam to může vést.