Stále mám u sebe několik obrazovek a stále na mne něco elektrického zvoní, pípá, hraje, a dokonce mluví. Například v autě. V mém prvním autě před 25 lety byly tři malé ciferníky, rádio a několik tlačítek. V nynějším, dva roky starém autě, už jsou ciferníky čtyři a tlačítek je tolik, že u poloviny ani nevím, na co jsou. K tomu přibyly dvě obrazovky – před řidičem a uprostřed na panelu. Kromě měnících se obrázků to na mne furt mluví. Dokonce mám v autě připojení k internetu a možnost pouštět filmy.
Letos uplynulo 23 let od chvíle, kdy se na trhu objevil legendární telefon Nokia 5110. Tehdy se poprvé v mobilu objevila zábavná hra na krácení času – Had. A dnes?
???
Dnes se z her v mobilních telefonech stal celý průmyslový obor. To vše se stalo za jednu generaci. To je ale z evolučního hlediska jen maličký historický úsek, proto ještě nejsem „správně připravený“ na pípání a vyzvánění. Jako mnoho jiných lidí i já mám někdy potíže se v tom orientovat.
Technologie někdy zhoršují naše přirozené schopnosti
Technologie může být falešným kamarádem. I když šetří čas, často naopak vede k vytváření zcela nových povinností a tužeb. Vynález pračky na začátku dvacátého století osvobodil ženy od hodin dřiny. Časem se však zvýšily standardy hygieny a začali jsme prát prádlo mnohem častěji.
Vynález auta nám zrychlil život, ale zpohodlněli jsme a často jezdíme zbytečně. Navíc trpíme obezitou.
Systém sociálního pojištění pro všechny obyvatele sice způsobil, že neumíráme hlady, avšak mnoho lidí se stalo závislých na státu, nenaučili se zodpovědnosti a neumí hospodařit s penězi.
Digitální technika nám má pomáhat. Jenže někdy spíše škodí. A to když se používá jinak, než byl původní úmysl. Díky televizi se mohu vzdělávat sledováním dokumentů o věcech, které ještě neznám. Na druhé straně mohu veškerý volný čas prosedět u seriálů.
E-mail dokázal spojit lidi jako nikdy předtím. Ale vede k jeho přebujelému nadměrnému používání. Výsledkem jsou zbytečné zprávy, sprosté vtipy a spam.
Mobily nám umožňují komunikaci v situacích, kdy to opravdu potřebujeme. Například si můžeme zavolat pomoc. Jenže dnes mobil většinou používáme k zábavě.
A co teprve sociální sítě, které nás mají spojovat, ale které způsobují, že nekomunikujeme ani s nejbližšími členy rodiny, kteří sedí vedle nás?
Díky navigaci trefím tam, kam potřebuji. Jenže díky navigacím taky poklesla moje schopnost orientovat se v mapách a schopnost prostorové orientace. Navíc se mi už stalo, že do mne na křižovatce zezadu naboural řidič, který se díval do navigace místo před sebe.
Díky počítači mohu pracovat a učit se. Ovšem často mne přitom napadne: „Kouknu na e-maily, kouknu na Facebook, ještě na mobil a ještě tam a tam…“
A to není všechno – impulzivní nahlížení do smartphonů a tabletů rozptyluje pozornost, roztěká nás a snižuje duševní výkonnost. Mozek totiž neumí současně sledovat více významových proudů.
S mobily a počítači je to jako se solí
Nechci, abyste nabyli dojmu, že jsem proti počítačům či technice. Naopak! Používám je každý den. I to, co čtete, na nich vzniká, ale s mobily a počítači je to jako se solí. Používejme je přiměřeně a budou nám pomáhat. Když to přeženeme, uškodí nám. Kdo používá chytrý telefon rozumně a má ho jako prostředek k nějakému účelu, například k tomu, aby si domluvil schůzku, jedná správně. Avšak ten, kdo ho používá příliš, ten už prakticky nic jiného nedělá. Všeho s mírou.
Manfred Spitzer v knize Kybernemoc uvedl pár šokujících věcí. Na náš společenský život má dnes nejsilnější vliv televize. V USA dítě při nástupu do školy zná více než dvě stě názvů značek. Děti nemají rozvinuto kritické myšlení, a proto podléhají reklamám – záludně a nepostřehnutelně. A to není vše. Spitzer na straně 179 uvádí obrázek, na kterém jsou kresby pětiletých dětí. Měly jednoduchý úkol: nakreslit člověka.
Nahoře jsou kresby dětí, které se dívají na televizi méně než hodinu denně. Dole jsou kresby dětí sledujících televizi denně tři hodiny a déle. Vidíte ten obrovský rozdíl?
???
U spodních postaviček je vše nakresleno jednoduše, jen jednou čarou – ruce, nohy, tělo i vlasy. Děti se nenaučí kreslit, protože málo používají hmat. Pro vývoj senzomotoriky (souhra smyslových orgánů a tělesného pohybu) je televize nevhodná.
Toto byl upravený úryvek z knihy z knihy Kurvítka v hlavě, která získala cenu Český bestselller za rok 2018.
Knihu najdete na https://www.knihcentrum.cz/kurvitka-v-hlave.
Pokud vás nebaví číst, pořiďte si video přednášku Kurvítka v hlavě. Najdete ji na https://skoleni.ivotoman.cz/katalog-videoskoleni