Kdo je vlastně klientem personalistů ve firmě - firma a její hodnoty, nebo zaměstnanci a jejich potřeby? V tom může být v praxi rozpor. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Samozřejmě je to neustálý rozpor. Existují určité požadavky z byznysu, které nejsou vždy totožné s tím, co by chtěli lidé. HR je pak katalyzátor, který se musí umět vtěsnat mezi tyto strany a zajistit, aby obě byly spokojené. Nerozhodujeme o tom sami, ale facilitujeme. Každá obchodní společnost chce získat maximální profit a je úplně jedno, v jakém byznysu se pohybuje. U nás v Accenture je to ještě o to více, že náš byznys jsou lidé. Náš produkt jsou kvalifikovaní odborníci.
Má tedy HR v Accenture silné postavení?
Jednoznačně. Povahou naší společnosti je dáno, že většina aktivit se točí okolo HR. Každý manažer je poměrně značný odborník na HR, protože tímto oborem žije každý den. Naši lidé velmi dobře ovládají oblast compensation & benefits, recruiting a podobně. Pro nás v HR jsou velmi silnými partnery, nejen pasivními příjemci našich služeb.
Považujete to za výhodu?
Máme silné partnery do diskuse. Řekl bych ale, že to je hlavně výhoda.
Na čem je založena vaše strategie řízení lidí?
Na tom, že máme dobré jméno jako solidní firma, která dokáže motivovat kvalitní lidi – nejen finančně, ale například i možností vzdělávání a poměrně rychlé kariéry. Někdy slýchám od uchazečů, že od lidí chceme moc. Neříkám, že práce u nás je procházka růžovou zahradou. Naopak je to nároční a komplexní práce, ale něčím kompenzovaná. Zaměstnanec má možnost rychle se naučit hodně věcí a s trochou štěstí dosáhnout velmi zajímavé kariéry.
Říkáte, že i mladý člověk u vás může rychle rozjet kariéru, jak jste spokojeni s českými absolventy?
Je pravda, že nároky našich manažerů na mladé zaměstnance nejsou malé. I s kolegy z HR z jiných firem jsme ale mnohokrát debatovali o tom, že školství ne vždy produkuje takové lidi, které bychom potřebovali. Chodíme do škol od Ostravy po Plzeň, potenciální zaměstnanci tak o nás vědí a my víme o nich. Samozřejmě vidíme rezervy. Když pak nastoupí, chceme, aby absolvovali určité tréninky a my měli jistotu, že umějí to, co potřebujeme. Opakuje se to nejen po náboru, ale každý rok, jak jdou dále v kariéře.
Čím se vyznačuje vaše firemní kultura?
Máme šest základních firemních hodnot (core values), které se prolínají s každodenní praxí: odpovědný přístup společnosti (Stewardship), špičkový tým (Best People), vytváření hodnot pro zákazníky (Client Value Creation), jedna globální síť (One Global Network), respektování jednotlivce (Respect for the Individual) a bezúhonnost (Integrity).
V souvislosti s hodnotami „špičkový tým“ a „respektování jednotlivce“ mě napadá jeden z momentálně hojně skloňovaných pojmů v HR – diverzita. Zabýváte se například otázkou zastoupení počtu žen či jiných menšin ve vašich týmech?
Když se tak nad tím zamyslím, v některých týmech bychom vlastně potřebovali více mužů. Procentuálně zaměstnáváme zhruba vyrovnaný počet zástupců obou pohlaví. Jako ve většině firem se ale zabýváme možnostmi zapojení více žen do managementu. Máme programy, jak systematicky postupovat, aby se poměr více vyrovnal i ve vedení.
Můžete nám představit některý takový program?
Například dodržujeme to, že každý manažer by měl mít tři možné nástupce (successory) a jedním z nich by měla vždy být žena.
V souvislosti s rovnými příležitostmi se často hovoří také o nutnosti podpory větší pružnosti výkonu práce. Předpokládám, že ve vaší společnosti existuje možnost například práce na dálku?
Máme programy pružné práce a nejsou určeny jen pro ženy. Je to flexibilní pracovní doba i práce z domova. Velmi žádané jsou pak zvláště v posledních letech zkrácené úvazky, které využívají zejména ženy po návratu z mateřské dovolené. Snažíme se dokázat, že jsme family-friendly společnost. Víme, že zaměstnanec má také soukromý život. I pro mladé lidi je dnes optimum mít solidní práci, solidní plat, rozumného manažera a ještě prostor pro soukromé aktivity. Pokud pružná práce přináší výhody oběma stranám, pak říkám, pojďme do toho. Kdyby to mělo být opačně, musíme to přehodnotit.
Je pak náročné zajistit, aby zaměstnanci bez přímého dohledu skutečně pracovali?
Osobně v tom velký problém nevidím. Jednak se bavíme o lidech s poměrně vysokou úrovní samostatnosti a jednak máme kontroly výsledků, které poměrně rychle odhalí výkonnost. Naopak se někdy stává, že vidíme lidi, jak pracují doma i v noci, což už nevím, jestli je pro ně dobré.
Jaký je váš soukromý názor na home office?
Všeho je třeba užívat s mírou. Člověk, který pracuje doma, by neměl ztratit kontakt s kanceláří a realitou své práce. Trávit čtyři nebo pět dní v týdnu prací doma nepovažuji za optimální. Takoví lidé začnou rychle mluvit jiným jazykem než jejich kolegové a ztrácejí pojem o čase a realitě. Správný poměr práce doma a ve firmě je třeba hledat, ale větší část týdne doma to v naší profesi není.
Máte nástroje, jak komunikovat a udržovat kontakt „s realitou práce“ také pro zaměstnance na rodičovské dovolené?
Z celkového počtu 2100 lidí máme v Čechách momentálně asi 300 převážně matek na mateřské. Snažíme se, aby byly zapojeny formou zkrácených úvazků či výpomocí, zveme je na různá firemní setkání nebo zasíláme aktuality e-mailem ve formě newsletterů. Hodně záleží na konkrétních manažerech, jak si tuto komunikaci se svými lidmi nastaví. Většinou to funguje, ale jsou i zaměstnankyně, které během mateřské nechtějí být s firmou v kontaktu. Na to mají právo a my to respektujeme.
Jak je to s udržením kontaktu ve chvíli, kdy vaši zaměstnanci tráví většinu času prací na poradenských projektech v jiných firmách?
To, že naši zaměstnanci poznávají kultury jiných firem, je pro nás výhoda a zdroj cenných best practices. Máme různé komunity mítinky, při kterých se scházíme společně. Nepozoroval jsem, že by ztráceli pojem o tom, že patří k Accenture, i když denně docházejí za prací do jiných firem.
Nepředstavuje pro vás problém přechod vašich zaměstnanců na stranu klienta?
Stává se to, ale ne vždy k naší škodě. Může být přínosné mít u klientů lidi, kteří od nás odcházejí v dobrém a můžeme s nimi spolupracovat v budoucnosti. A dobré je to i pro naše klienty.
Dá se tedy říci, že u vás hraje velkou roli interní komunikace?
Určitě ano. Z průzkumů zjišťujeme, že lidé chtějí být informovaní a my jim k tomu nabízíme různé komunikační kanály. Myslím, že se nám podařilo najít správný mix komunikačních nástrojů, které zahrnují snad všechno s výjimkou poštovních holubů. V poslední době jsou oblíbená videa, která natáčejí manažeři a umisťují na firemní portál. Velmi přínosné jsou dle mého názoru také komunity eventy. Snažíme se dávat atraktivní témata do newsletterů a pak tu také máme charitu, to je pro nás velmi příjemná záležitost.
Můžete nám říci více o vašich charitativních projektech?
Jednou z našich priorit je Corporate citizenship. Máme například globální program s názvem Skills to Succeed, kdy jsme si jako firma dali závazek vyškolit celosvětově 250 tisíc lidí (což je zhruba celkový počet našich zaměstnanců ve světě) v tom, aby si sami dokázali najít živobytí. V Čechách připravujeme program s Nadací Terezy Maxové, v jehož rámci školíme děti z dětských domovů. Toto už není jen o penězích. Řada našich zaměstnanců dlouhodobě přispívá penězi a firma pak tyto sumy zdvojnásobuje, nyní již však jdeme cestou aktivního zapojení našich lidí: Máte dovednosti, které by někomu mohli pomoci k úspěchu v životě, tak se zapojte mezi dobrovolníky. Mnoho lidí to baví, rozvíjejí s kolegy další nápady a zapojují další a další lidi.
Co vás teď před koncem roku nejvíce zaměstnává?
Právě vyhodnocujeme průzkum s názvem Global Employee Survey a je na nás, abychom z jeho výsledků vyvodili aktivity, které následně budeme implementovat. Je to každoroční proces monitorování spokojenosti v organizaci, které zahrnuje také focus groups facilitované lidmi z HR. Nakonec se domlouváme na konkrétních krocích s jednotlivými manažery. To nás teď plně zaměstnává, přikládáme tomu velkou vážnost.
Doplňující otázky
Jak jste si vydělal své první peníze?
Hned po revoluci jsem při vysoké škole začal malovat a prodávat obrazy. Celkem příjemně mi to při studiu vynášelo. Baví mě to dodnes, ale už ne pro peníze.
Co si rád přečtete nebo poslechnete?
Velmi rád čtu knihy o historii, například druhá světová válka, různé populární špionážní romány a také mě zajímá věděcká literatura, hlavně výzkum vesmíru a nové technologie. Mám rád hudbu, která udržuje vyšší tepovou frekvenci, např. Depeche Mode, Rammstein, Nightwish. Z domácí produkce velmi oceňuji Čechomor.
Kam se rád vracíte?
Úplný a krásný zapadákov mezi Liptovem a Oravou na Slovensku: Velke Borove. Osada 70 x 70. To znamená 70 obyvatel na věkový průměr 70 let. Nádherný pokojný kraj.
Kdo je vám v životě největší inspirací?
Nemám jeden vzor. Snažím se sledovat zajímavé skutky a rozhodnutí významných i obyčejných lidí a podle okolností a potřeb si z nich brát příklad.
Rozhovor připravila