Odborná veřejnost vás zná jako autora řady odborných publikací z oblasti managementu lidských zdrojů, ale o tom, že píšete beletrii, asi ví málo kdo. Co bylo tím prvním impulzem, že jste začal psát beletrii?
Už na střední škole jsem měl rád literaturu, po maturitě jsem začal psát básně, účastnil se literárních festivalů a setkával jsem se s různými beatniky a undergroundem i s některými brněnskými umělci jako byl básník Oldřich Mikulášek nebo básník, dramatik a divadelní režisér Jan Antonín Pitínský, který mě angažoval do brněnského divadelního souboru Ochotnický kroužek.
S návratem k literatuře jsem začal před několika lety. Impulzem bylo spíše cosi vnitřního, abych neměl pocit, že jsem promarnil nějakou možnost. Jedním z paradoxů je, že píši o tom, že promarněné chvíle jsou přirozenou součástí našich životů a že většinu příležitostí tak jako tak promarníme.
A jak to máte dnes? Kde hledáte inspiraci pro své knihy?
Více než 25 let přednáším v manažerském profesně vzdělávacím programu MBA, kde se jako lektor potkávám především s manažery, což mě inspiruje. Zdrojem různých příběhů je pro mě i kontakt s účastníky rozvojových programů v měkkých dovednostech. S mnoha zajímavými lidmi včetně třeba sexuálních deviantů , se kterými jsem pracoval v psychiatrické léčebně, jsem se potkal také ve své klinické praxi.
Co předchází tomu, než si sednete za stůl a začnete psát? Máte nějaké rituály?
Když pro zákazníky naší firmy připravuji nabídky nebo vytvářím prezentace, lektoruji a koučuji, tak to je úplně jiný způsob myšlení. Proto nejsem schopen psát beletrii, když jsem ve velkém pracovním zápřahu.
Když píši, obvykle si udělám čas ráno, vstávám v pět a čas na psaní jsem si vymezil do sedmi hodin. Když to zjednoduším, tak práce v byznysovém prostředí je o redukci komplexity, zatímco u beletrie je to spíše naopak. Jsou to opravdu dva velmi rozdílné světy.
Ve svých knihách popisujete reálné situace, nebo dáváte prostor své představivosti a fantazii?
Mé psaní vychází z reality, ale není její kopií, byť všichni něco kopírujeme. Před časem jsem se dozvěděl, že vlastně píši autofiction, což je beletrizovaná autobiografie, kdy si mohu více vymýšlet a méně kopírovat, aniž v tom popírám sebe sama či se nějak odcizuji. Samozřejmě, že se snažím zužitkovat své zkušenosti a prožitky.
Podle jakého klíče si témata pro své knihy vybíráte?
Když jsem začal někdy před pěti lety psát i něco jiného než odbornou literaturu, bylo nosným tématem mé první knihy filozofické zamyšlení a propojování různých světů. Konfrontoval jsem zde např. svět Nicola Machiavelliho a Erasma Rotterdamského, kdy jejich neslučitelné myšlenky propojuji. Tuto knihu mám stále rozepsanou a určitě se k ní budu vracet.
Těsně před dokončením je kniha, která se jmenuje „Osobní mistrovství“. K jejímu napsání mě inspiroval PeterSenge, který je autorem konceptu učící se organizace, ale téma dostávám do štiplavější a provokativnější podoby. Zároveň zde promítám svůj život od studenta veteriny až po současnost. Je to dlouhých padesát let, ve kterých se na pozadí se odehrávají různé historické události jak z období totality, devadesátých let, tak i ze současnosti.
Také mám z poloviny hotovou další knihu, která má poněkud delší název „Manažerské příběhy: Proč Sabrina nepřišla o panenství“.
Jakému okruhu čtenářů jsou vaše knihy určeny a co byste jim chtěl jejich prostřednictvím předat?
Knihy nemám postavené na jednom silném poselství, jejich dějem se prolíná více sdělení. Za to nejzávažnější považuji fakt, že každý z nás touží po uznání, i když se potýkáme s nejrůznějšími omezeními a i to, že není normální být normální……
A důležitá otázka na závěr – kdy si budeme moci některou z vašich knih přečíst?
V horizontu několika měsíců chci předat první z knih do nakladatelství. Pak začne redaktorská práce, která probíhá ve spolupráci s autorem. A mezitím dokončím i druhou knihu a budu se zabývat další.
František Hroník v 8 bodech
Zkušený lektor, kouč a významný odborník v oblasti řízení lidských zdrojů, ale také úspěšný manažer.
Narodil se 7. dubna 1956 v Brně.
Vystudoval střední veterinární školu a jednooborovou psychologii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Pracoval jako vazač břemen, inseminátor i jako klinický psycholog zabývající se problematikou sexuálních deviací.
Byl členem divadelního spolku Jana Antonína Pitínského Ochotnický kroužek v Brně.
Po přechodu z ambulance do firemního prostředí se zpočátku věnoval psychodiagnostice a problematice spojené s výběrovými řízeními. Později se zaměřil na oblast HR managementu a práci s firemními klienty.
V roce 1996 založil agenturu MotivP, ve které úspěšně propojuje své znalosti a dovednosti s bohatými praktickými zkušenostmi z oblasti zdravotnictví a business prostředí.
Je autorem 11 odborných publikací z oblasti HR managementu, kdy mezi nejznámější patří např.:
- Jak se nespálit při výběru zaměstnanců,
- Jak se nespálit podruhé,
- Rozvoj a vzdělávání zaměstnanců,
- Hodnocení pracovníků,
- Poznej své zaměstnance.
autor článku: Vlasta Váchová