Zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost umožnit zaměstnancům stravování. Přestože je však závodní stravování jednou z nejvýhodnějších forem zvýhodnění zaměstnanců, někteří podnikatelé zaměstnancům na stravování nepřispívají. Neuvědomují si, že je to výhodné pro obě stany nebo se neorientují v související daňové problematice.
Kromě povinnosti umožnit zaměstnancům stravování ukládá zákoník práce zaměstnavateli ještě povinnost zabezpečit vhodné prostory. Další povinnosti formulovány nejsou. Daňové a další zákony jsou však postaveny tak, aby zaměstnavatele k poskytování závodního stravování motivovaly. Když například zaměstnanci vznikne poskytnutím závodního stravování nepeněžní příjem, je to pro něho příjem osvobozený od daně z příjmů a navíc nevstupuje do vyměřovacího základu ani zdravotního pojištění, ani pojištění sociálního (to platí u zaměstnance, tak u zaměstnavatele).
Podle zákona č. 586/1992, o daních z příjmů musí zaměstnavatel dodržet několik pravidel, aby mohl příspěvek poskytnutý zaměstnanci na závodní stravování považovat za daňově účinný náklad. Může postupovat několika způsoby:
- mít vlastní zařízení závodního stravování, v němž sám vaří,
- pronajmout své zařízení jiné firmě, která vaří i pro zaměstnance společnosti,
- zajistit stravování nákupem a dovozem hotových jídel na pracoviště,
- zajistit stravování zaměstnancům u konkrétního subjektu provozujícího závodní stravování,
- poskytovat zaměstnancům stravenku v určité hodnotě s tím, že zaměstnanec si sám zvolí způsob stravování.
Zároveň může podle svých podmínek volit různé kombinace z uvedených možností. Vždy je to však třeba specifikovat ve vnitřním předpisu zaměstnavatele nebo kolektivní smlouvě. Měnit je možné okruh zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizaci stravování, způsob jeho provádění a financování.
-kk-