Já o voze, personální agentura o koze

Vytisknout

Jelikož jsem se po zveřejnění svého prvního článku setkal s názorem, že jsem v této problematice nováček, který hodnotí věci podle jedné zkušenosti, rozhodl jsem se, že napíši další článek, v němž tyto pochybnosti vyvrátím.

Uvádím dva příklady přístupu personální agentury, které jsem zažil „na vlastní kůži“ a po třetí zkušenosti (viz můj první článek), kdy má trpělivost už „přetekla“, jsem se rozhodl svůj střet s personální agenturou sepsat a sdílet.

Příběh první: Placená konzultace s nulovým výsledkem

Psal se rok 2013 a já úspěšně dokončil studium na vyšší odborné škole. Po dokončení studia jsem pochopitelně nelenil a vydal se hledat práci, která by odpovídala mému vzdělání, zájmu a profilu. Jelikož kromě zaměstnavatelů jsou tu i personální agentury, obrátil jsem se i na ně, aby mi pomohly s uplatněním na trhu práce.

Sestavil jsem si CV a zaslal je personálním agenturám s tím, že bych se rád u nich registroval a samozřejmě nemám problém dostavit se na konzultaci, kde vysvětlím své zájmy, vzdělání a celkovou vizi mého dalšího směřování na trhu práce.

Jelikož jsem si mezitím sehnal práci přímo přes zaměstnavatele, tuto záležitost jsem už více neřešil a nechal ji plynout. Po dokončení vysokoškolského vzdělání (dálková forma) jsem se opět obrátil na pracovní agentury s tím, že nyní mám dokončené vysokoškolské vzdělání a zda by tedy byla možnost se na ně obrátit.

Odpověděla mi jedna „významná“ agentura z Prahy, ať se dostavím do jejího sídla, kde se domluvíme co a jak. Před pohovorem jsem si aktualizoval CV, které jsem umístil na flash disk, sepsal jsem si body zájmů a další náležitosti, které jsem chtěl při pohovoru v agentuře prezentovat. Mým cílem bylo získat nabídku vhodných pozic a zároveň, aby si personalista udělal představu o tom, co chci, kam mířím a také v jakém oboru se chci rozvíjet.

Dostavil jsem se tedy na pobočku agentury dle domluvy a ohlásil se na recepci. Slečna z recepce mě odkázala na počítač, který byl umístěn kousek od recepce, kde si mám doplnit své CV, které mají vedené v databázi. Sedl jsem si tedy k počítači, doplnil a aktualizoval své CV.

Když jsem měl toto hotové zeptala se mě: „Máte tady finanční hotovost“? Na to jsem „vytřeštil oči“ a zeptal se proč. Odpověděla, že nyní by bylo fajn konzultovat CV s personalistou, který se mnou „projede“ mé CV, dá mi informace a poradí kam směřovat. Na to jsem odpověděl: „To jsem bohužel netušil, to mi mohlo být řečeno dříve, to jste mi předem asi zapomněli říci.

Jelikož to byla první zkušenost, po cestě domů jsem rozmýšlel, že by to vlastně nebylo špatné, s někým konzultovat své CV, jelikož personalistu člověk většinou vidí až na pohovoru, tudíž v tomto každá rada dobrá. Dorazil jsem tedy domů a napsal do agentury, že souhlasím a „sezení s personalistou“ bych uvítal.

Domluvil jsem se na termínu setkání, obdržel údaje k platbě a ve smluvený den vyrazil na cestu. Po příchodu do sídla společnosti jsem se ohlásil na recepci, řekl, že mám zaplacenou konzultaci s personalistou, a čekal. Po chvíli se objevil personalista, který držel v ruce mé CV a následně jsme se odebrali do malé místnosti kousek za recepcí.

Při konzultaci jsem personalistovi řekl, co bych rád, jaké mám představy a další náležitosti. Sedli jsme si k mému CV a vzhledem k mému vzdělání se shodli, že ideální uplatnění pro mě je obor automobilů.

Dále vzhledem ke zkušenostem z oblasti prodeje a zájmu v oblasti psychologie jsme já i pan personalista dospěli k názoru, že by byla ideální pozice prodejce vozů nebo přejímací technik autoservisu, kde se dá zkombinovat znalost v oboru automobilů společně se zkušeností v oblasti psychologie a prodeje, jelikož na těchto pozicích se dají mé zkušenosti, vzdělání a zájmy ideálně zkombinovat.

V průběhu konzultace zaklepala na pootevřené dveře mladá žena s tím, jestli by mě mohla na chvíli vyrušit. Prý slyšela, jak se s panem personalistou bavím o svém CV, kde jsme při probírání praxe zmínil logistiku.

Na to jsem jí odpověděl: „Ano, pracoval jsem v jedné firmě jako logistik“. A ona mi řekla, že by pro mě měla nabídku, jelikož v současné době hledají skladníky do skladu v oblasti Jeneč. Po této informaci jsem vyvalil oči a divil se, proč s pozicí skladníka oslovuje mě. Její odpověď byla opět: „Slyšela jsem při rozebírání CV, že máte praxi v logistice.

Poděkoval jsem jí za nabídku s tím, že kdybych měl někoho známého ve svém okolí, kdo by měl zájem, předám mu kontakt. S personalistou jsme se opět vrátili k mému CV, oborům a nabídkám, které jsou pro mě ideální (automobily, prodejce vozů, přejímací technik). Vše si zapsal k mému CV a s díky jsme se rozešli.

Po tomto placeném pohovoru s personalistou, který se konal v listopadu 2015, jsem od agentury nedostal žádné nabídky (přestože je dle vyjádření personalistů a zpráv z trhu práce o lidi z technických oborů zájem). Agentura mě kontaktovala až v prosinci 2016.

Telefonovala mi paní z této agentury a nabízela pozici v logistice, jelikož mám v tomto oboru praxi. Říkám jí: „Ano, ale byl jsem u vás na konzultaci s personalistou a shodli jsme se na tom, o jaké obory mám zájem a které mi budete nabízet. Vy to v mém CV uvedeno nemáte“? Její odpověď byla: „Nemám.

Nevím tedy, k čemu byla konzultace s personalistou. Dva dny po tomto telefonátu mi telefonovala jiná paní z této personální agentury, že pro mě má pozici elektrikář s požadavkem vyhlášky 50 a když projevím souhlas, tak to hned zasílají klientovi. Poděkoval jsem jí a řekl, že tuto vyhlášku nemám, že jí nemám ani ve svém CV, které mají k dispozici. Odpověď už nepřišla.

Jaký byl přínos konzultace s personalistou, opravdu nevím. Půl hodiny člověk diskutuje o CV, vysvětluje, co chce dělat a výsledek je takový, že je mu stejně nabízeno něco úplně jiného, než si personalista zaznamenal do jeho CV.

Příběh druhý: Jednou v logistice, navždy v logistice

Minulý rok mi po cestě do práce začal zvonit v kapse telefon. Jelikož jsem zrovna řídil, nemohl jsem tento hovor přijmout, a tak jsem po dokončení jízdy zavolal zpátky. Ozvala se dle hlasu mladá slečna z téže personální agentury, která mě kontaktovala, protože ji zaujal můj životopis a ráda by mě pozvala na osobní setkání.

Odpovídám: „Tedy ano a o jakou pozici se jedná“? Její odpověď byla: „Vše se dozvíte na osobním setkání.“ V domluvený termín jsem se tedy dostavil a ohlásil se.

Vyzvedl si mě pán, který mě a další uchazeče odvedl do místnosti, která vypadala jako školní třída a rozdal nám papíry. Když jsem koukl do papíru, zjistil jsem, že je to matematický a logický test. Neměl jsem problém tento test vyplnit, ale po dokončení testu jsem se ptal, co se děje. Byl jsem pozván na pohovor a přitom sedím v „učebně“ a dělám test z matematiky a logiky.

Odpověděli mi, že se jedná o vstupní test, kterým když úspěšně projdu, budu moci začít pracovat. To už jsem nechápal vůbec. Nakonec se celá záležitost vysvětlila tím, že se jedná o sklad ve Stránčicích, kam hledají momentálně operátory a skladníky. Při úspěšném složení testu budu moci nastoupit. Už jsem dostal i formuláře s lékařskou prohlídkou a termín nástupu.

Na to jsem reagoval: „Ale my si nerozumíme, já byl pozván na pohovor a mluvil jsem po telefonu se slečnou.... Je zde v sídle společnosti přítomna, abych s ní promluvil“? Odpověď byla: „Ne, jelikož je to operátorka, která sedí jinde než v sídle společnosti.

Poděkoval jsem tedy pánovi za nabídku (on za to nemohl), slušně odmítl a jel domů s rudou barvou před očima. Po příjezdu domů jsem okamžitě sedl k počítači a psal mail dotyčné paní.

Ptal jsem se, co to má znamenat, proč mi nabízí takovou pozici. Její odpověď byla: „Protože máte řidičské oprávnění na vozík.“ Toto mě opravdu „dostalo“.

Autor článku

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace