Do jisté míry si to zažil každý z nás. Prostě jsme někdy nesouhlasili se situací nebo stavem, který nás v danou chvíli zastavoval. Kdysi mi bylo řečeno, že nebudu mít děti. Nesouhlasila jsem s tím a dnes mám dvě krásné a zdravé děti. Bylo mi řečeno, že nikdy nebudu dobrý prodejce. Nesouhlasila jsem s tím a nebýt dobrým prodejcem, nikdy bych Performii doopravdy nerozběhla.
Máme vždy možnost volby?
Pokud máme jasný cíl a chceme se hnout z místa, musíme někdy prostě nesouhlasit s očividnými fakty. Asi je vám jasné, že samotný nesouhlas nestačí, musí ho následovat akce, ale je nutný, abychom převzali pomyslné otěže a zaujali plně příčinný postoj.
Pro každého z nás zřejmě v „nesouhlasení“ existuje určitá hranice, za kterou už odvaha nesouhlasit slábne a my začneme souhlasit s realitou jako takovou. Už tušíte, kam tím mířím? Pokud slyšíme ze všech stran, že „nejsou lidi“, můžeme zaujmout dva postoje. Buď s tím odvážně nebudeme souhlasit a začneme hledat řešení, nebo se smíříme s tím, co slyšíme všude kolem, a prostě se tomu podvolíme.
Možná je vše úhel pohledu
Je až příliš snadné přesměrovat příčinu nezdarů ze sebe na nějakou neovlivnitelnou okolnost. Z té se pak totiž stane neprůstřelný argument, který už není snadné vyvrátit. „Nejsou lidi!“ Všichni to říkají a každý to přece ví. Ať už je to fakt, nebo jen nafouknutá bublina, stále je to překážka, kterou buď překonáte, nebo vás zastaví. Pokud opravdu na pracovním trhu chybí lidé, jak je možné, že existují firmy, které personálně stále expandují a budují skvělé týmy? Je dost možné, že jen zdravě nesouhlasily a hledaly řešení tam, kde to jiné ani nenapadlo.
To mi připomíná celkem známý příběh ze života Tomáše Bati a jeho podnikání na africkém kontinentu. Na přelomu 20. a 30. let minulého století se tam rozhodl prozkoumat obchodní a výrobní možnosti a vyslal do Afriky dva obchodní cestující. Po několika týdnech se ozval první a konstatoval, že šance prodeje je minimální, protože tam téměř nikdo boty nenosí. Za pár dní po něm se ozval i druhý, který nadšeně hlásil: „Jsou tu naprosto neomezené možnosti, protože tady boty lidé zatím nenosí.“ Ruku na srdce, kterého z nich byste chtěli mít ve firmě, když se něco nedaří?
Jak nastartovat „nesouhlasení“
Proč bychom měli sedět a čekat, až nám v novinách oznámí, že se nezaměstnanost zvýšila a lidé na trhu práce už jsou? Dopřejme si náskok, který budeme mít díky snaze najít řešení a odvaze nesouhlasit před těmi, kdo souhlasí. A z toho také vyplývá zřejmá nutnost mít na pozici personalisty nebo HR manažera osobu, která se nevzdává snadno a místo výmluv předkládá chytrá řešení.
Jak nastartovat takové „nesouhlasení“? Dejte dohromady seznam největších bariér, které vám brání v tom, čeho chcete dosáhnout. Položky, které jsou spíše obecné (například „že nejsou odborníci z naší branže“), vyškrtejte a nahraďte konkrétními („nejsme schopni najít odborníky z naší branže“) a řekněte si: „Nesouhlasím s tím, že nejsme schopni najít odborníky z naší branže.“ Dál pokračujte tak, že prozkoumáte aktuální scénu. Jak takové odborníky momentálně hledáte a jak s nimi komunikujete? Kdo to dělá, jak často a co přesně jim říká? Jaké další možnosti máte? Prostě směřujte svou pozornost k řešení.
Připravte se na to, že vás čeká hodně práce a nejspíš vám nevyjde hned první nápad, ale budete rozhodně blíž svému cíli než ti, kteří se rozhodli souhlasit s realitou, jaká je.