Citové výlevy v práci vás mohou stát místo

Někteří zaměstnanci, zvláště ženy, propadají při sebemenším náznaku problémů slzám, někdy až citovému zhroucení. Musí se však připravit na to, že se to jejich nadřízeným nebude líbit. Dva až tři takové „slzavé dny“ jsou omluvitelné a dají se přisuzovat okolnostem, jestliže však člověk propadá pláči často, nadřízení v něm vidí emocionálně labilní osobu. Lidé totiž ve stresu často odhalují svou druhou tvář – a manažeři, kteří mají alespoň základní zkušenosti z oboru psychologie, to moc dobře vědí.

Citově nevyrovnaní lidé musí počítat s tím, že je ostatní zaměstnanci budou pomlouvat, stejně jako pomlouvají nadřízené, kteří si na nich vylévají vztek. Oba druhy citové lability jsou obecně nepřijatelné, protože lidé se v přítomnosti takového člověka cítí nepříjemně a dokonce se jich bojí. Citová nestabilita proto může být při snižování stavů dobrým důvodem, proč se zaměstnance zbavit. Lidé by si proto měli najít jiné prostředky, jak nahromaděné napětí ventilovat.

Při jednání s kolegou, který právě prožívá uvedenou „krizi“, je nejlepší zachovat klid a naznačit mu, že nás zajímá, co chce říci, ale že se předem musí uklidnit. Nemá cenu se s dotyčným hádat. Pokud se dostanete do podobné situace vy, snažte se jí předcházet. Jestliže to není možné, dodatečně se za své chování omluvte, nemusíte však ustupovat ze své pozice, pokud skutečně máte pravdu.

**Datum vydání:** VII/2002