Ženy-manažerky, které jsou vnímány jako nepřátelské, necitlivé a nevnímající pocity druhých, považují zaměstnanci za špatné nadřízené. Muže stejných vlastností však nikoli. To je závěr výzkumu odborné asistentky v oblasti managementu na Whitman School of Management při americké Syracuse University. Kristin Byronová zkoumala 44 studentů pracujících v rámci studia MBA na částečný úvazek v pozicích nadřízených a 78 manažerů společností z oboru pohostinství, které spolupracují s univerzitou.
Zjistila, že manažerky, které nedokážou odhalit nevyslovené emoce, například z výrazů obličeje, postojů těla nebo tónu hlasu, považují zaměstnanci za méně lidské, a tudíž jsou s nimi méně spokojeni. Muži, kteří se chovají stejně, však nespokojenost zaměstnanců nevyvolávají.
„Zdá se, že od žen se očekává, že budou citlivější k emocím druhých a budou umět ukázat tento cit tím, že poskytnou emocionální podporu. Na základě toho jsou posuzovány, zda jsou chápající, přátelské, podporující a citlivé,“ vysvětluje Byronová. „To ale není základem posuzování manažerů. U mužů-manažerů i mužů obecně je mnohem důležitější, aby je zaměstnanci vnímali jako analyticky uvažující, logické a schopné zdůvodňovat věci, než jako vyjadřující zájem o druhé.“
-kk-