Pozor na kreativní zaměstnance. Mohou se totiž příliš pouštět do rizik

Kreativita je u drtivé většiny zaměstnanců žádoucí vlastností. Umožňuje pracovníkům přemýšlet mimo vytyčené mantinely, improvizovat ve chvílích, kdy nemají zcela jasně definované instrukce, jak se chovat, a přicházet s inovativními nápady, které jejich práci i celou firmu mohou posouvat dále. Vysoce kreativní jedinci mají ale také jednu vlastnost, která s jejich kreativitou souvisí, a sice ochotu pouštět do do rizik. I když se nutně nemusí jednat o špatnou věc, je to něco, s čím zaměstnavatel musí umět pracovat a udržovat přijímaná rizika v určitých limitech. V tomto článku se podíváme na spojení kreativity a ochoty pouštět se do rizik a na to, jak zaměstnavatel může u svého zaměstnance tyto dvě vlastnosti vybalancovat tak, aby z kreativního přístupu daného jedince profitoval.

Ilustrační snímek

Vyšší tolerance vůči nejistotě

Podle TrainingZone je kreativita vlastně definovaná jako explorace neznáma. Kreativita znamená pouštět se do nápadů a myšlenek, u kterých nejsou definována jasná pravidla a ve kterých se dost možná ani sám jedinec nikdy nepohyboval. U kreativních pracovníků je tedy díky této skutečnosti zvýšená schopnost tolerovat nejistotu. Pohybování se po tenkém ledě je pro ně denní chleba a proto je nerozhází ani braní určitých rizik.

Kreativita a komfortní zóna

Aby člověk byl kreativní, musí umět vystupovat ze své osobní komfortní zóny. Chovat se kreativně a nápaditě v rámci již dávno zavedených zkušeností a praktik je nemožné a kreativní jedinci musí pro prozkoumávání kreativních myšlenek obětovat část svého komfortu a zavedeného pořádku. A aby člověk dosáhl něčeho, čeho nikdo jiný ještě nedosáhl, musí na sebe vzít určité riziko, protože dost možná je daný nápad akorát slepou uličkou. Z toho důvodu jsou kreativita a tolerance rizika vždy propojenými vlastnostmi.

Udržování rizik a kreativity na uzdě

Bohužel platí, že extrémně kreativní a inovativní jedinci si zároveň často ani neuvědomují, jak velká rizika na sebe berou, nepřipouští si důsledky, které jejich neúspěch může přinést, a často sází vše na jednu kartu.

Úkolem zaměstnavatele či manažera tak je umožnit zaměstnancům být kreativní, ale zároveň donutit je dodržovat při podstupování rizik určitá pravidla:

  • Rozložení rizika. Nikdy nesázet vše na jednu kartu, mít „investice“ i rizika rozložené do více projektů tak, aby případný neúspěch části z nich nebyl fatální.
  • Analýza rizika. I když by se kreativní jedinci nejraději podrobnými analýzami nezaobírali a chovali se tak, jak jim nařizuje „srdce“ a ne „rozum“, je nutné, aby před každou větší akcí pečlivě zvážili, rozepsali a analyzovali všechna rizika, která se nového projektu týkají.
  • Příprava plánu B. Posledním a dost možná nejdůležitějším pravidlem je mít plán B. Případně C, D, E až Z. Pracovník si musí projít všechny hororové scénáře, které mohou nastat, a pro každou alternativu předem vymyslet ideální záchranný plán tak, aby všechna rizika při negativním výsledku měla co nejmenší možný dopad.

 

-mm-

Zdroj: Training Zone - britský portál o vzdělávání dospělých
Zobrazit přehled článků ze zdroje Training Zone