Pravda o work-life balance. Možná je to všechno jinak!

Work-life balance je velmi populární téma poslední doby, kde se ale najednou vzalo? Proč jsme o něm před lety téměř nemluvili, a proč mu připisujeme takovou hodnotu právě teď? Co když se jen někomu nechce pracovat, nebo má jiný problém a work-life balance (neboli jakási vyváženost práce a osobního života) je prostě báječně znějící výmluva?

Ilustrační snímek

Nabízím vám jedno možná trochu netradiční hledisko na toto téma, názor už si udělejte sami.

Nejste divní

Začněme jednou zásadní informací. Pokud je vaše práce zároveň vašim koníčkem, nebo vás alespoň opravdu naplňuje, pak nejste divní. Ještě než jste narazili na první článek o work-life balance, nenapadlo vás řešit, jak moc času trávíte prací, neb jste si řekli, že to máte tak, jak to chcete? I to je naprosto v pořádku. Práce je jednoduše součástí života a stejně tak i další věci, které vám osobně dávají smysl a těší vás.

Není čas ztrácet čas. Místo toho, abyste meditovali nad tím, kolik času trávíte v práci, jděte prostě ven, když chcete, a pracujte, když chcete.

Nejednou jsem se setkala s tím, že mi i moji blízcí říkali „Nepřeháněj to s tou prací!“, „Měla bys zvolnit!“, „Cože? v sobotu do práce? Chudáčku!“. Doopravdy zle jsem se cítila až po těchto komentářích. Pokud pracujete, protože chcete, a děláte na věcech, které vás baví, prostě to nevnímáte jako „práci“.

Na všem se dá tvořit a když jste tvořivá osoba, tak zjistíte, že nucené volno a oddych vás častokrát ještě mnohem více unaví. Ne každý dokáže jen tak sedět třeba u televize nebo denně bezcílně bloumat z baru do baru a fotit selfie.

Musím ale podotknout, že celý tento článek není o nerozumné přepracovanosti, kdy člověk nemyslí na své zdraví a věnuje se práci, protože je to jediná věc, která mu v životě zbyla. Ta rozhodně není v pořádku.

Proč vlastně work-life balance tak řešíme?

Jaké jsou tři nejčastější důvody, proč člověk často zmiňuje a řeší work-life balance.

1. Nemá žádný cíl

Je to možná otřepané, ale pravdivé. Lidé bez cíle nežijí, ale přežívají. Není nutné mít za cíl zachránit planetu nebo vybudovat firmu. Ale rozhodně je rozdíl ve vytváření energie, když cíl máte a když ho nemáte. Takže správná otázka je: Jaké má člověk osobní cíle? Jaké pracovní? A jaké ty v rodině?

2. Chybí mu smysluplný účel

Bez účelu nic nepřežívá a čím hodnotnější účel (smysl, důvod jeho konání) někomu dáte, tím lepší úroveň života následuje. Účel je důvod proč - proč něco dělám, proč se tu snažím, anebo proč překonávám sám sebe.

A účel přirozeně zvyšuje ochotu a člověka díky němu nenapadá otázka: „Neměl bych právě teď dělat raději něco jiného?“. Lidé bez účelu nebudou nikdy spokojení, nikdy nebudou mít dostatek volna, odpočinku nebo rozptýlení.

3. Nedosahuje výsledků

Zažili jste někdy pocit, kdy vám něco opravdu nešlo? I když jste se snažili, výsledek nikde? Je jen málo těch, kteří se sami vyhecují, sebedisciplínou a dřinou to překonají a k výsledkům dojdou.

Většinou mají lidé tendenci to vzdát, hledat snazší cestu, vycouvat a hledat výmluvy. Pokud například v práci nedosahují výsledků a jejich šéf místo toho, aby dělal svou práci, raději skočí na komentář typu Teď právě řeším svůj work-life balance“, pak je prohra na obou stranách jistá.

Základní povinností jakéhokoli nadřízeného je dovést své podřízené k výsledkům. Je na jeho osobních kvalitách, jak to udělá. Ale tolerováním nepatrných nebo malých výsledků to rozhodně nepůjde.

Jak člověka zase nastartovat?

Pokud tedy vidíte někoho, kdo začal výrazně a často zmiňovat work-life balance, zeptejte se ho:

  1. Jaké máš cíle? (osobně, v práci, v rodině)

  2. Proč děláš to, co děláš? Proč chceš dosáhnout svých cílů?

  3. Jaké máš reálné výsledky v práci? Jaký je tvůj plán, jak těch výsledků dosáhneš?

To je ta největší pomoc, kterou mu můžete dát. Dohlédněte na to, že má cíl, účel a nažeňte ho k výsledkům ve všech oblastech o které stojí. Toto je prostě život. Máte-li pocit, že vaše práce a život také nějak nejsou vyvážené, projděte si otázky sami. Možná i vy přijdete na něco pro vás důležitého.