Psychoteror na pracovišti

PhDr. Pavel Beňo, psycholog, filmový dokumentarista a spoluzakladatel občanského sdružení Práce a vztahy hovořil na serveru jobpilot.cz o vztahových problémech na pracovišti. Vysvětluje zejména rozdíl mezi pojmy mobbing a šikana. Zatímco šikana se vyskytuje převážně v primitivnějších společenstvích (vojna, škola) a je vcelku průhledná, mobbing je mnohem rafinovanější a zákeřnější. Mobbing není jednorázová akce. Hovoříme o něm tehdy, znepříjemňuje-li někdo někomu systematicky život alespoň jedenkrát týdně po dobu půl roku. Není tedy možné zaměňovat jej s konflikty, které jsou na pracovišti běžné.

Systematický psychoteror na pracovišti vede k tomu, že oběť se dopouští chyb, které jí zpočátku byly neoprávněně vytýkány, a nakonec opouští zaměstnání. Odchodem ze zaměstnání ale celá záležitost nekončí. Mobbing může vést až k sebevraždě, každopádně však připravuje lidi na dlouhou dobu o sebevědomí. Manažeři by si proto měli uvědomovat odpovědnost za kolektiv jim svěřených lidí. Systematický psychoteror ze stany nadřízeného, který si tuto odpovědnost neuvědomuje, označujeme pojmem bossing. V Americe hojně využívaný termín bullying je pak souhrnný název pro oba předchozí termíny a můžeme jej přeložit jako hulvátství, neboť „bully“ znamená hrubý, hňup, hulvát.

Podle posledního průzkumu z roku 2001 zažilo v České republice šikanu na pracovišti 16% lidí. Statistiky ze Západu uvádějí poloviční hodnoty, tj. 8-10%. Nápravu by Pavel Beňo hledal v odborech. Na Západě existují například firmy, které mají antimobbingová ujednání. Zaměstnanec, který nastupuje do nového zaměstnání, je seznámen s dohodou mezi odbory a managementem a měl by vědět, jak se v případě mobbingu zachovat. Naším problémem je, že se o mobbingu málo ví a málo mluví.

**Datum vydání:** V/2003