Statistiky poukazují na stále vyšší procento pracovních činností, které již byly automatizovány, a je zřejmé, že toto číslo bude ještě narůstat. Když se tedy podíváme, co všechno AI (Artificial Intelligence) dovede, může nás to na jednu stranu vést k radosti a úlevě z úspory vlastního času a energie. Na druhou stranu to může vyvolávat zcela oprávněné obavy, zda vůbec budeme v horizontu několika let „potřební“. Budou vůbec nějaké lidské dovednosti vzhledem k rapidnímu rozvoji umělé inteligence nenahraditelné?
AI emoce detekuje, ale neprožije
Podle Světového ekonomického fóra je jedinou zbývající schopností, kterou umělá inteligence ani stroje nedokážou dokonale napodobit, právě emoční inteligence. AI skvěle dokáže detekovat i drobná vodítka ve výrazu obličeje, gesta, tón hlasu či třeba sílu stisku kláves a na základě těchto vodítek vyhodnotit konkrétní emoci. Co už ale nedokáže, je zohledňovat i širší kontext a předchozí zkušenosti. Chybí jí schopnost prožívat a chápat emoce stejným způsobem, jako je prožívají a chápou lidé. Emoční inteligence je tedy něco, v čem jako lidé máme oproti AI jednoznačně navrch. Umělá inteligence nás sice možná dovede porazit v rychlosti detekce emocí, nikoli však v jejich přesnosti a kvalitě. AI je tak v tomto případě spíše dobrým sluhou než pánem.
Příkladem využití AI jako pomocníka může být třeba naše vlastní zkušenost při vývoji testu Emoční inteligence, jehož součástí je část „Rozpoznání emocí“. V rámci té se respondentům zobrazí série fotografií zachycujících různé emoce. Tyto fotografie jsme v rámci vývoje nechali „zkontrolovat“ umělou inteligencí a ty, které dle výsledků zobrazovaly více odlišných emocí, jsme odstranili.
Obrázek: Rozpoznání emocí umělou inteligencí, zdroj: TCC online
Umělá inteligence může dle výrazu obličeje a držení těla například vyhodnotit, že naše kolegyně prožívá smutek. Už si ale nedovede spojit, zda je to kvůli právě proběhlé poradě, ve které na ni nadřízený zvýšil hlas, kvůli rannímu nepříjemnému telefonátu s klientem nebo ještě jinému důvodu. Nedovede vyhodnotit, co přesně tato kolegyně potřebuje – zda je to například nabídka pomoci, verbální projev podpory či to raději nechat být. Neumí přistupovat k druhým individuálně, rozlišit co který člověk potřebuje s ohledem na jeho celý příběh. To je totiž naše doména – která však není vůbec jednoduchá.
Proč je přítomnost emoční inteligence nutná v práci?
Emoční inteligence zahrnuje celou řadu dílčích dovedností, jako je rozpoznání emocí (svých i druhých lidí), sebeuvědomění, regulace emocí, ale i budování vztahů. Právě díky rozvinuté emoční inteligenci můžeme v práci snáz utvářet příjemnou atmosféru a harmonické vztahy, snižovat stres a napětí, zlepšit či posílit vztahy s kolegy, a v důsledku tak i zvýšit jejich motivaci, efektivitu a produktivitu. Nemůžeme tedy asi pochybovat, že emoční inteligence je důležitá.
Jak poznáme rozvinutou emoční inteligenci? A jak ji měřit?
Jak ale zjistíme, jestli si v této „disciplíně“ vedeme dobře my, naši manažeři, podřízení nebo třeba kandidáti, které se chystáme do firmy přijmout?
Dnes již máme nástroje, které nám s tím pomohou. Užitečná může být specificky zaměřená 360° zpětná vazba nebo další zpětnovazební nástroje či hodnotící pohovory. Rizikem ale je, že toto hodnocení nebude vždy ryze objektivní a nikdy neumožní srovnání s širší populací. Elegantním řešením tak může být využití standardizovaného testu, např. testu Emoční inteligence z dílny TCC online, který podrobně mapuje celé spektrum emoční inteligence a dílčích dovedností užitečných pro většinu profesí. Součástí výstupů jsou nejen interpretace celkového výsledku i dílčích oblastí, ale také konkrétní rozvojová doporučení.
V testu Emoční inteligence tak můžeme např. zjistit, že člověk dokáže dobře rozpoznávat emoce u druhých i u sebe a v klidu se snaží racionálně řešit i emočně vypjaté situace. Současně však může být pro daného člověka náročnější disciplínou prohlubování vztahů nebo asertivní prosazení se a schopnost říci si o pomoc. Díky konkrétním doporučením ihned člověk ví, na co se zaměřit a co si zkoušet nebo jaké tréninky mohou pomoci.
Graf: Ukázka výstupu z testu Emoční inteligence, zdroj: TCC online
Je emoční inteligence daná typem osobnosti? A má smysl snažit se ji rozvíjet?
Možná Vás napadne, že emoční inteligence je ovlivněna hlavně osobností, a tedy že někteří lidé to „mají zkrátka jednodušší“. Právě tuto hypotézu jsme se snažili prověřit na vzorku o velikosti přes 1000 respondentů. Naše data, která jsme získali v průběhu posledních 3 let právě z testu Emoční inteligence a osobnostních dotazníků TCC online, nám ukazují, že osobnost souvisí s emoční inteligencí – možná překvapivě – jen do nízké míry. Mnohem zásadnější se pak jeví životní zkušenosti a cílený seberozvoj. A to je vlastně dobrá zpráva, protože nikdo z nás není nějak silně „znevýhodněn“ a stejně tak se nelze vymlouvat na to, že nám není emoční inteligence shůry dána, a na jakýkoliv rozvoj tak předem rezignovat.
Motivací, proč bychom se měli zaměřovat na naši emoční inteligenci, může být rovněž její úzký vztah se schopností komunikovat asertivně. Naše data sesbíraná z testu Emoční inteligence a Dotazníku komunikačního stylu – asertivity totiž ukazují, že rozvinutá emoční inteligence silně souvisí se schopností otevřeně projevovat své pocity, rozvíjet společenské vztahy či schopností poskytnout negativní zpětnou vazbu, aniž bychom někoho ranili. Pokud tedy budeme cíleně emoční inteligenci rozvíjet, dost možná to poznáme nejen na svých vztazích, ale i na schopnosti komunikovat asertivně.
S neustálým zdokonalováním digitálního světa můžeme s jistotou říci, že nás AI v mnoha oblastech brzy nahradí. Věnujme tedy čas, který díky tomu získáme, právě rozvoji emoční inteligence, protože přesně tu mít AI nikdy nebude. Nebo tedy rozhodně ne zasazenou do kontextu.
Když vím, že nový hráč je mladší, rychlejší, nikdy se neunaví a na všechno má logické řešení, zaměřím se na „svou hru“. Využiji toho, že dovedu číst situaci i v širším kontextu, vnímat současně své emoce i emoce ostatních hráčů a řešit i věci, na které zatím neexistuje algoritmus nebo jedno správné řešení. A tak se nabízí rozvíjet právě to, v čem jsme jedineční a nenahraditelní.