Stále něco odkládáme. Proč to děláme?

Pokud má člověk pocit, že jeho kariéru i osobní život nepříjemně ovlivňuje neustálé odkládání řešení problémů, pravděpodobně tomu tak je. Odkládání působí na okolí tak, že si vytváří negativní obecné názory o jeho iniciativě, integritě, kompetenci, motivaci a loajalitě. Chce-li pak začít problém řešit, je třeba uvědomit si, co dělá, proč to dělá a pro koho.

Odkládání problémů většinou vnímáme jako reakci na strach z případného neúspěchu nebo kritiky. Setkáme-li se s nějakou nejasností, strach a nejistota jsou normální. Pokud se však tyto pocity objevují nevědomě a jsou nepřiměřené danému úkolu, člověk se brání pouze vymyšleným hrozbám. Příčnou odkládání nemusí ale být jen strach, ale i hledání autonomie, nezávislosti či svobody. Někteří lidé zase nesnášejí jakoukoli formu kontroly, takže pokud nejsou z úkolu nadšeni a odolávají jeho plnění, bývají označování jako odkladači.

Své úkoly dále odkládají lidé hnaní tlakem, termíny a chaosem v práci. Nakonec může k odkládání vést i psychická porucha, jako je například porucha nedostatku pozornosti, ale i obyčejná nezkušenost. Řešení problému odkládání úkolů vyžaduje kontrolu:

- výchozích příčin chování dané osoby,
- následky tohoto chování v souvislosti s kvalitou i kvantitou jeho práce,
- reakce ostatních lidí na toto chování a jejich soudy.

Každý sám by si měl položit otázky:

- Odkládám své úkoly reaktivně, nebo proaktivně?
- Vychází toto mé jednání ze mě, nebo je způsobuje mé pracovní prostředí?
- Kdy a kde přesně odkládám své úkoly?

-kk-

**Datum vydání:** II/2004