„Potřebujeme, aby se naši zaměstnanci uměli domluvit se zákazníkem v angličtině.“
Tento požadavek vznese obrovské množství firem. Mají zahraniční klienty a je třeba, aby se s nimi byli schopni domluvit mailem, telefonicky, na osobní schůzce. Je to přece jednoduché, natrénujeme si nějaké situace, naučíme je slovíčka z jejich oboru a pak už jim nic nebrání oslnit zákazníky jejich jazykovými schopnostmi. Firmy mají představu, že když se zaměstnanci budou takovému studiu věnovat určitý čas, mají vyhráno. Faktem však zůstává, že pokud mají být schopni komunikovat v cizím jazyce, musí se ten jazyk nejdříve naučit. A to chce čas.
Když jsme provedli vstupní testování, zjistili jsme, že zaměstnanci mají mezery v základech a to je limituje v komunikaci. Nejdříve si musí osvojit strukturu daného jazyka a až potom je možné věnovat se specifickým oblastem. Proto v těchto případech začínáme nejdříve s všeobecnou angličtinou, doporučíme konkrétní počet hodin, kdy si studenti zaktivizují slovní zásobu, získají potřebný gramatický základ, na kterém je pak možné dále stavět. Poté jsme navrhli trénink, který se věnuje zejména komunikaci po mailu a po telefonu.
Podobná situace nastala u další firmy, kde jsme dostali požadavek na kurz prezentačních dovedností v angličtině. Aby byl efektivní, klade tento trénink nárok na jazykovou vybavenost studentů. Když jsme zjistili, že účastníci nemají požadovanou úroveň, opět jsme doporučili nejdříve hodiny všeobecné angličtiny. Tréninku prezentačních dovedností se studenti věnovali až posléze. Kdybychom pouze zrealizovali požadavek firmy, nevyužili bychom potenciál, který tento trénink nabízí, a firma by investovala do kurzu, který by neměl požadovaný efekt.
Asi nejzajímavějším posunem od požadavku firmy k výsledné realizaci kurzu bylo, když jsme řešili výuku zaměstnanců v bankovním sektoru. Tým je složen z různých národností, často komunikují v kolegy v centrále v Londýně. Firma byla přesvědčena, že je třeba se věnovat komunikaci v rámci tohoto týmu, snažit se eliminovat omyly ve výměně informací mezi domácím týmem a centrálou. Analýza potřeb ukázala, že problém nevězí v kulturních rozdílech ani v týmové spolupráci, ale čistě jen ve znalostech jazyka. Bylo třeba se věnovat aspektům formálního a neformálního jazyka, aby zaměstnanci byli schopni čistě formální komunikace s centrálou a znali rozdíly mezi formálním a neformálním způsobem použití jazyka.
Identifikace potřeb vzdělávání neslouží jen k tomu, aby váš dodavatel zjistil, jaký kurz chcete, ale aby odhalil reálné problémy a mohl navrhnout jejich řešení. Základem k tomu je důkladná analýza a správná identifikace potřeb. Pokud je tento proces proveden správně, získáte mnohem víc – nejen kurz, ale i výsledky v praxi.