Osobní rozvoj může být limitován naším uvažováním

Není náhodou, že řada organizací nemá příliš velké úspěchy při rozvoji svých zaměstnanců. Je to způsobeno jednak způsobem jejich organizace, uspořádáním, tím, jak jsou definovány jednotlivé pracovní povinnosti a činnosti, ale také způsobem myšlení a chování, jemuž jsme se naučili. A právě posledním faktorem se zabývá autor článku. Existují příčiny, proč se nedokážeme naučit víc, které leží v nás samých. První z nich je to, že lidé často pohlížejí na své pracovní povinnosti izolovaně, a ne ve vztahu k výsledkům celého podniku.

Obvyklým přístupem je také obviňovat okolí z neúspěchů a nezdarů – dokud se však na svoji práci nepodíváme z celkového pohledu, uniká nám, jak ovlivňuje okolí, z něhož přichází reakce, která je často výsledkem právě naší pracovní činnosti. Jednotlivci v rámci firmy mají také tendenci soustředit se příliš na krátkodobé události, což odvádí pozornost od budoucnosti – základem rozvoje je však dlouhodobý, pozvolný proces růstu. Nejsilnějším výukovým prostředkem jsou osobní zkušenosti – akce a její dopad. Často se však stává, že zhodnocení výsledků naší práce je příliš dlouhodobou či prostorově vzdálenou záležitostí, abychom jej mohli provést – často také máme krátkou paměť.

Týmy v obchodním světě také ztrácejí mnoho času bojem o místo na slunci, vyhýbají se čemukoliv, co by mohlo vzbudit zdání, že snad není kolektiv naprosto soudržný. V případě řešení komplexních problémů, které nejsou rutinou, se však týmový duch a spolupráce rychle ztrácejí.

**Datum vydání: VIII/2002**