Veronika Lencová vystudovala ekonomii a aplikovanou matematiku. Po šestnácti letech v korporátním prostředí se rozhodla podnikat a založila vlastní firmu zaměřenou na vývoj nástroje pro hodnocení firem. Dnes působí jako externí finanční ředitelka a zároveň školí profesionály i laiky v oblastech finančního řízení a controllingu. Předává své zkušenosti jak začínajícím podnikatelům, tak zkušeným manažerům. „Kurzy jsou pro majitele firem, účetní, ekonomy i neekonomy. Učím je číst výkazy, nastavit controlling, měřit klíčové ukazatele,“ popisuje.
Role externího CFO podle ní funguje dobře zejména u firem do obratu 100 milionů korun. „Majitelé si často myslí, že paní Maruška zvládne všechno. Ale strategické rozhodování, investice, cash flow nebo návratnost vyžadují jiný pohled. A ne každá firma potřebuje finančního ředitele na plný úvazek,“ vysvětluje.
Její kurzy kladou důraz na propojení teorie s praxí. „Každý kurz začíná asi dvěma hodinami teorie. Říkám tomu Nuda z Brna. Bez ní to nejde. Ale pak už přecházíme k praxi – účastníci přinášejí příklady ze svých firem nebo analyzují konkurenci.“ Absolventi kurzů si často odnášejí nejen nové znalosti, ale i konkrétní nástroje, které ihned aplikují. Například vlastní Excel model nebo práci v Power BI.
Mezi nejčastější témata, která se v kurzech objevují, patří zadluženost firem, likvidita, návratnost investic nebo pohled na ziskovost. Řada účastníků přichází se zcela základní znalostí a odchází s konkrétním nástrojem pro řízení vlastní firmy. „Počítáme s tím, že člověk přijde jen s rozvahou a výsledovkou. A odejde s hotovým modelem controllingu,“ říká V. Lencová.
Zájem o kurzy přichází i ze strany liniových manažerů, kteří díky nim lépe rozumějí dopadům každodenních rozhodnutí na výkonnost firmy. „Naučí se chápat, jak se jejich každodenní problémy promítají do čísel. A tím pádem jim budou mnohem víc rozumět.“
Jedním z často zmiňovaných „aha momentů“ je podle ní poznání, že vlastní kapitál je ve skutečnosti dražší než cizí. Dalším tématem bývá nutnost dobře nastaveného věrnostního programu nebo rovnováha mezi šetřením a investicemi. „Firmy často šetří úplně na všem – i na marketingu nebo vzdělávání. A tím si přistřihnou křídla.“
Kurzy se věnují i méně měřitelným aspektům řízení – například firemní kultuře nebo vztahu zaměstnanců k vedení. „Za mě je ta úplně nejzásadnější nefinanční metrika, jak moc mají lidi rádi majitele nebo vedení. To se strašně odráží ve všem – v tom, jak funguje tým, jaká je fluktuace.“
Do oblasti finančního řízení čím dál víc pronikají moderní technologie. Veronika Lencová pracuje s Power BI a sleduje i nástup umělé inteligence. „Mám firmy, se kterými pracuju roky, znám jejich data skrz naskrz, a pak si pustím AI, která mi najednou ukáže nějaký nový poměr nebo metriku, a já si říkám, no jo, vždyť to tam opravdu je.“ Umělá inteligence podle ní nenahradí lidi, ale ty, kteří ji nepoužívají, může velmi rychle předběhnout.
Kurzy ICT Pro pod vedením Veroniky Lencové nejsou jen teoretickým vhledem do světa financí, ale často začátkem dlouhodobé spolupráce. „Často to končí tak, že u firmy působím jako finanční ředitel. Vidím, že roste ziskovost, zlepšuje se cash flow, vyřeší externí financování. A někdy z toho vznikne i přátelství.“
Finanční řízení podle ní není jen o číslech. Je to způsob, jak lépe rozumět fungování firmy a dělat informovaná rozhodnutí. Jak Veronika Lencová říká: „Pokud máte data, controlling a nástroje, můžete dělat dobrá rozhodnutí. A s tím účastníkům pomáháme.“
Přepis podcastu
Tento přepis podcastu byl vytvořen s využitím automatizované technologie rozpoznávání řeči.
Tomáš Pospíchal (moderátor):
Dnes natáčíme ve školicím centru společnosti ICT Pro. Naším hostem je Veronika Lencová, lektorka se specializací na účetnictví, controlling a finanční řízení. Veronika je také externí finanční ředitelkou. Když jsem se připravoval na náš rozhovor a viděl téma „finanční řízení“, napadla mě jen čísla, čísla a zase čísla. Je to tak rigidní a nudný obor, jak se může na první pohled zdát?Veronika Lencová (host):
Dělám finanční řízení už dvacet čtyři let a pořád mi připadá sexy. Firmy řeší různé problémy, takže je to pestré a zajímavé. Ano, je to o číslech, ale je krásné sledovat, jak firma roste – zpětně i do budoucna. Díky finanční analýze můžeme vidět, jestli se firma zlepšuje nebo zhoršuje, a odhadnout dopady na ziskovost, likviditu nebo aktivitu. Pracuji s různými firmami – výrobními, obchodními, v krizi i těmi, které chtějí být ještě lepší. A to mě na tom baví.Jaká byla vaše cesta do světa financí? Co máte za sebou?
Vystudovala jsem ekonomii a potom aplikovanou matematiku. Převádím fungování firem do čísel, abychom mohli sledovat trendy a říct si, jak se firmě daří. Po škole jsem začala v korporátu, kde jsem strávila 16 let. Bylo to přínosné, i když občas náročné. Pak jsem začala podnikat a založila firmu, která vyvíjí aplikaci pro hodnocení firem. Používají ji například banky při rozhodování o úvěrech. Učím také účetnictví, controlling, finanční analýzy a další témata.
Představil jsem vás jako externí finanční ředitelku. Co si pod tím mají naši posluchači představit?
Externí finanční ředitelka je někdo, kdo doplňuje stávající tým – účetní, daňového poradce, apod. Majitelé si často myslí, že jedna paní „Maruška“ zvládne všechno, ale ve skutečnosti je ideální, když má firma někoho, kdo se věnuje strategickému rozhodování, investicím, cash flow nebo návratnosti. A když nechce mít finančního ředitele na plný úvazek, může využít externistu na určité období a tím na něj přenést část odpovědnosti za rozhodování.
Existuje nějaká hranice, kdy už tento model přestává fungovat?
Do obratu 100 milionů to většinou funguje bez problémů. U větších firem už je ale dobré mít člověka na plný úvazek, který je v kontaktu s firmou denně a řeší vše kontinuálně. Někdy se to drží i do 200 nebo 300 milionů, ale už je to škoda.
Jak jste se dostala k lektorování?
Začalo to po odchodu z korporátu. Nejdřív jsem učila LinkedIn, pak přišly poptávky na finanční řízení. Postupně se to rozrostlo a dnes je těch kurzů opravdu hodně.
V ICT Pro vedete kurzy finančního řízení a analýzy. Pro koho jsou určeny a co je jejich obsahem?
Kurzy jsou pro majitele firem, účetní, ekonomy i neekonomy. Učím je číst výkazy, nastavit controlling, měřit klíčové ukazatele. Vysvětluji to na příkladech z výrobních firem – logistika, finance, marketing, výroba. Každá firma by měla na základě čísel dělat rozhodnutí.
A co lidé, kteří nejsou z finanční oblasti? Potřebují nějaké vstupní znalosti?
Nemusí. Máme akademii i pro úplné začátečníky. Postupně pokračují na mírně pokročilé a pak na velmi pokročilé, třeba specializované kurzy jen na cash flow nebo likvidita.
A jak to máte nastavené v poměru teorie a praxe?
Každý kurz začíná asi dvěma hodinami teorie. Říkám tomu „Nuda z Brna“. Bez ní to nejde. Ale pak už přecházíme k praxi. Účastníci přinášejí příklady ze své firmy, nebo si analyzují konkurenci. Počítáme různé varianty, nastavujeme ukazatele. Dvoudenní kurz má třeba jen půl dne teorie, zbytek je praktický.
Které reálné situace s vašimi účastníky řešíte nejčastěji? A co je vlastně cílem, aby po kurzu uměli zvládnout?
Z pohledu finančního řízení a analýzy se často řeší například poměr cizího a vlastního kapitálu, míra zadlužení nebo otázky likvidity – mám moc peněz na účtu, málo peněz na účtu, a nevím, co s tím. Časté jsou i různé úhly pohledu na banky – je úvěr drahý nebo levný? Vše jsou velmi praktické věci. Účastníci často přinášejí příklady ze svých firem a společně je analyzujeme, což bývá přínosné i pro ostatní.
Mnoho firem dnes nepůsobí jen v České republice. Jsme součástí Evropské unie, ale řada firem má nadnárodní přesah i mimo Evropu. Jsou to témata, která se ve vašich kurzech také řeší?
Určitě ano. Počítáme návratnosti projektů v různých zemích, sledujeme ziskovost, rozpočty, kalkulace zakázek směřovaných do zahraničí. Stejně tak se věnujeme vnitropodnikovému účetnictví – zjednodušeně řečeno: buď se díváme „zevnitř ven“, nebo „zvenku dovnitř“.
Zažila jste nějaké typické „aha“ momenty u účastníků, kdy se jim najednou něco zásadního rozsvítilo?
Často to bývá u poměru vlastního a cizího kapitálu – proč je vlastní kapitál vlastně dražší než cizí. Nebo jak se podívat na to, jestli vydělávají „až moc“, nebo jsou majitelé spíš šetřílci či vizionáři. Přemýšlí, jestli se víc zaměřit na akvizici a růst, nebo raději budovat důsledný controlling z pohledu nákladů. Další velké téma jsou účetní softwary, jestli je měnit, jaké informace chtějí od účetního systému, co vlastně potřebují sledovat. A kurzy jim pomáhají si tohle všechno poskládat.
Často jsme mluvili o tom, že informace jdou z vrchu dolů – majitel nebo manažer změní pohled a pak se něco mění ve firmě. Ale zažíváte i opačné situace, že si obzory rozšíří třeba finanční odborníci?
Ano, ale záleží, koho máte na mysli. Například bankéři – ti mají trochu jiný pohled. Mám ráda, když bankéři chodí na kurzy společně s kolegy z bankovnictví a lidé z výroby zase ve svých skupinách. Ale když se to promíchá, je zajímavé sledovat, jak si obě strany začnou lépe rozumět. Bankéř třeba pochopí, že firmy opravdu řeší konkrétní provozní dilemata. Nedávno to byly třeba otázky, jestli si vzít úvěr v eurech, nebo v korunách. A najednou se propojí dva světy.
Vidíte i nějaké mezigenerační rozdíly, třeba ve způsobu rozhodování nebo v přístupu k financím?
Rozhodně. Mladí majitelé jsou často velmi aktivní, mají odvahu, nebojí se vysokého podílu cizího kapitálu. Člověk v padesáti by si to už třeba netroufl. Ti starší jsou často ve fázi, kdy jejich firma už žije v tzv. finančním pelíšku, nemusí tolik řešit cash flow, daně, výplaty. U nich se objevují spíš témata jako hodnota firmy, její předání mladší generaci, svěřenské fondy… A samozřejmě i otázky typu „mám super firmu a hrozné děti“ nebo naopak. Životní realita.
Řešíte i oblast finančního plánování?
Ano, controlling jako takový propojuje minulost s budoucností. Firma by měla vědět, kolik ji každý výnos stál a naopak, kolik každý náklad vydělal. A pokud možno by měla plánovat, mít rozpočet, předpověď a skutečnost, a mezi těmito úrovněmi přeskakovat a porovnávat. To je základní princip plánování.
Kdybychom to měli shrnout, jaké poznatky si účastníci z vašich kurzů odnesou třeba v oblasti finančního rozhodování a risk managementu?
Určitě si odnesou praktické dovednosti v poměrové finanční analýze, práci s cash flow, návratností investic, controllingu a plánování. Ale hlavní je, aby to pro ně nebylo jen teoretické. Ideálně si nastaví automatické procesy, které budou používat. Je to podobné jako s dietou, když ji držíte, jednou ji porušíte. Ale když změníte životní styl, je to trvalé. A to je i cílem u řízení firmy. Pokud máte data, controlling a nástroje, můžete dělat dobrá rozhodnutí. A s tím účastníkům pomáháme.
Pojďme se ještě vrátit k účastníkům kurzů. Když máte ve skupině někoho, kdo s finančním řízením teprve začíná, existují nějaké základní metriky, které by měl na začátku určitě sledovat?
Ano, pokud jde o začátečnický kurz, účastník z něj vždycky odchází s Excelem, kde už má zpracovanou svoji firmu, ví, kam směřuje, má rozjetý první model controllingu. Pokud je kurz sofistikovanější, tak odchází už s Power BI. Počítáme s tím, že člověk přijde jen s rozvahou a výsledovkou a nebude mít nic víc. Ale ví, že je majitel, že za firmu zodpovídá, a že musí určit její směr.
A právě tohle si na kurzu vyzkouší. Máme připravený minimalistický Excel, žádné složité kontingenční tabulky, jen základní vzorce a metriky. Klidně se dá řídit i podle „smajlíka“ – metriky jsou nastaveny tak, aby jim účastník rozuměl hned.
A pokud se posuneme k liniovým manažerům, pomůže jim kurz v tom, aby lépe řídili a ovlivňovali efektivitu svých týmů?
Určitě. Budou lépe chápat, co po nich vlastně kdo chce. Jestli na ně mluví finanční ředitel nebo majitel, který říká: „Více prodávejte, lépe vyrábějte, snižte reklamace.“ Naučí se chápat, jak se jejich každodenní problémy promítají do čísel. A tím pádem jim budou mnohem víc rozumět.
Všechny tyto metriky jsou poměrně snadno měřitelné. Jenže chod firmy ovlivňují i neměřitelné faktory – vztahy, pozice na trhu, firemní kultura. Počítáte i s tímhle?
To je pro datového nebo finančního analytika těžké téma. Ale třeba v controllingu HR jsme už schopni zpracovávat i metriky jako fluktuaci nebo absenci. Vypadá to neměřitelně, ale vlastně hodně věcí změřit jde, a hlavně je to vždycky o lidech. Za mě je ta úplně nejzásadnější „nefinanční metrika“, jak moc mají lidi rádi majitele nebo vedení. To se strašně odráží ve všem – v tom, jak funguje tým, jaká je fluktuace. Když má firma fluktuaci 4 %, je to znát. Když má 30 %, taky. Rozumná míra je podle mě kolem 10 %. A to vypovídá hodně o tom, jak silný je vztah lidí k vedení firmy.
Jsou nějaké chyby nebo témata, která se na vašich kurzech objevují stále dokola?
Ano, já tomu říkám „smrtelné hříchy“. Dokonce mám kurz, který se tak jmenuje – Sedm smrtelných hříchů. Například: Máme na každé zakázce marži 30 %, takže naše ziskovost nemůže být menší než 30. A pak zjistíme, že ziskovost je 3 %. Nebo věrnostní programy – většina firem je má nastavené špatně. První rok super, desátý rok bída. Další častá chyba – firmy řeší náklady do detailu, ale výnosy mají v jednom čísle. Nebo šetří úplně na všem, i na marketingu nebo vzdělávání, a tím si přistřihnou křídla. Takže ano, jsou problémy, které se opakují, a vím předem, že je u klienta uvidím.
Máte nějaký „americký příběh“ – příklad absolventa kurzu, kterému se po absolvování opravdu daří?
Těch je hodně. Často to končí tak, že u firmy na několik měsíců působím jako finanční ředitel. Vidím, že roste ziskovost, zlepšuje se cash flow, vyřeší externí financování, které původně odmítali… Ať už je to třeba moje srdcovka Primátor (myslím pivovar, samozřejmě), nebo ADA systém – byla jsem u nich rok a začalo to taky na kurzu. A často se z toho vyvine dlouhodobá spolupráce, přátelství. Potkáváme se, projdeme si výkazy, řekneme si, kam firma směřuje. Jsou firmy, se kterými spolupracuji už deset let.
Co přinášejí do vašeho oboru moderní technologie? Umělá inteligence se dnes skloňuje pořád dokola. Vidíte její dopad i ve finančním řízení?
Určitě. Já osobně preferuju Power BI a AI navázanou na Excel, Python a podobně. Power BI je pro mě každodenní téma. Mám firmy, se kterými pracuju roky, znám jejich data skrz naskrz, a pak si pustím AI, která mi najednou ukáže nějaký nový poměr nebo metriku, a já si říkám: „No jo, vždyť to tam opravdu je.“ I když jsem ty data prošla tisíckrát. Takže já věřím té známé větě: Umělá inteligence nenahradí lidi, ale nahradí lidi, kteří ji nepoužívají. A to platí i pro finanční řízení. AI s námi buď pojede, nebo pojede bez nás.
Takže tohle je ten hlavní trend ve vašem oboru pro příští roky?
Určitě.
Moje poslední otázka je jednoduchá, ale přímo na tělo: Proč by lidé měli přijít na váš kurz?
Protože lidem, kterým záleží na jejich firmě, by mělo záležet i na tom, kam ta firma směřuje. A já jim pomůžu převést ten život firmy do čísel, ale ne do ledajakých čísel, nýbrž do čísel, kterým budou sami věřit a rozumět. Ať už jste majitel, nebo máte kolem sebe lidi, kteří firmě rozumí, já dokážu to porozumění převést do jednoho společného jazyka. A to je zásadní. Myslím, že jim to otevře oči a nabídne úplně nový pohled na firmu.