Rozhodování je proces, při kterém jedinec či kolektiv vybírá nejlepší volbu ze všech možných. Jedná se o takovou volbu, která nejlíp naplní možnosti, zapadne do preferencí - co a jak vyřešit. Důležitou otázkou ale je, zda opravdu víme, co pro nás bude v budoucnu nejlepší.
Rozhodování a zodpovědnost
Rozhodování je ve své podstatě velmi svázáno se zodpovědností. Lidé mají velmi často tendenci se zodpovědnosti zbavovat, nemají dostatek odvahy ji převzít a občas žijí v iluzi, že se nějak vyřeší sama. Často jde také o strach z ovlivnění budoucnosti chybným rozhodnutím. Nikdy se navíc nerozhodujeme sami za sebe, vždy jde o vazbu na naše blízké nebo kolegy z týmu a proto nám někdy rozhodování přijde tak složité.
Svoboda a naše vnitřní energie
Sigmund Freud vidí naší osobnost jako svobodné zvíře, které je plné pudové energie, chtění a hybné síly. To vše je zdroj naší vitality. Každé naše rozhodnutí nám musí dávat míru svobody a míru energie, musí nás naplňovat.
Tři roviny osobního rozhodnutí
První rovina
Musím vědět, jak já sám se k té věci obecně stavím, co pokládám za správné a co nikoliv. To, jak se nyní rozhodujeme, sahá až do našeho dětství, kdy jsme se vyvíjeli a přebírali introjekty (to jsou kladné, ale i záporné názory, vzory chování, postoje a hodnoty, které jsme převzali - třeba od rodičů).
V rámci našeho vnitřního pocitu při rozhodování rezonuje, zda je daná věc úplně proti našemu přesvědčení, nebo je to naprosto dokonalé, takhle to má být a nejede přes to vlak. Motivace pro, nebo proti je obrovsky silná. Ačkoli můžeme rozhodnutí považovat za racionální, v konečném důsledku je to jen náš pocit, zda se rozhoduji správně. Někdy jsou fakta jasná, ale já mám i přesto pocit, že to tak nemá být a naopak.
Motivace je především pozitivní pocit, pozitivní emoce. Neexistuje neutrální pocit, buď je to dobré, nebo ne. Pokud cítím v rámci toho, o čem se mám rozhodnout, nějakou míru saturace, tak je to správné. Problém nastává, když to na první pohled nevidím a svazuje mě to, že úplně zapomínám na své já, na svůj pud a zvíře.
Druhá rovina - logika
Logika - černé na bílém - to vychází z podstaty prostého byznysu, vyplatí se mi to, či nevyplatí? Použiji klasický zdravý selský rozum. Zkrátka mi to zapadá, má to tak být. Pohybujeme se ve dvou polaritách - bere mi to rozum, nebere mi to rozum.
Třetí rovina - emoce a pocity
Tato rovina je o okamžitých chvílích. Modifikuje náš názor na danou věc. Já někam jdu, bylo by to dobré, to bych měl udělat. Ale i naše vlastní emoce jsou v kontextu rozhodování často určovány druhými lidmi. “Ten mě tak vytočil, tak to neudělám v žádném případě”. Někdy do toho naopak může vstoupit zaslepující euforie. S našim rozhodnutím musíme být především vnitřně přesvědčeni.
Jen harmonie těchto tří elementů vytváří dlouhodobě udržitelná a konzistentní rozhodnutí. To znamená, že se budeme cítit vnitřně dobře. Týká se to rozhodnutí, která mají další důsledky. Na úrovni byznysu s touto konzistencí intenzivně pracujeme a nazýváme ji customers experience therapy. Tato metoda nám pomáhá zjistit, co si zákazníci skutečně myslí a jak vnímají náš produkt.