Stop informačnímu obžerství

Zajímavé čtení ten Nassim Nicholas Taleb. Asi v polovině knihy Černá labuť čtu větu, u které se musím, tak jako u mnohých předtím, zastavit: „Čím více informací, tím méně poznání.“ Taleb v knize s uvedením konkrétních výzkumů ukazuje, že „Čím více informací někomu poskytnete, tím více hypotéz si postupně vytvoří a tím hůře na tom nakonec bude. Bude vystaven větší míře náhodného šumu a ten si splete s informací.“

Jana Riebová, HR Senior Manager Samsung Czech and Slovak, s.r.o.

Odkládám knihu a myšlenky mne zavádějí trochu jinam, než kam míří pan Taleb při dokazování náhodnosti vědeckých předpovědí. Jak je to vlastně s mojí vlastní schopností poznání a poznávání? Již delší dobu pozoruji, že je pro mne stále obtížnější soustředit se na to, co čtu. Přemýšlet při čtení o obsahu, analyzovat jej, dávat do souvislostí. Často jsem se přistihla, že jen tak do sebe „láduji“ informace. Projíždí mi hlavou a plynou někam do neznáma. „Stop!“ říkám si, „tohle je zajímavé! Soustřeď se, co s tou informací uděláš!“ Někdy si musím takto mechanicky „naskenovanou“ informaci silou vůle několikrát přehrát ve své hlavě, než se mi podaří ji někam zařadit, to znamená uvědomit si, jaké poselství mi vlastně přinesla.

Pozoruji tedy sama na sobě to, o čem hovoří a píší odborníci na vzdělávání - naše práce s informacemi se mění. Schopnost získané informace smysluplně interpretovat a aplikovat je v reálných situacích je ohrožena. Nejsem odborník na tyto otázky a nebudu se tedy hlubokými úvahami snažit něco vylepšovat. Zamyslím se jen sama nad sebou – jak sama pro sebe zajistím více „poznání“?

Omezit nebo dále nerozšiřovat přísun informací? To asi nemohu slíbit. Jsou všude a nedokáži jim uniknout. Mám ráda nové technologie, chci jim alespoň „vidět na záda“ a tak jen z kyberprostoru se na mě budou valit dále. Zkusím tedy přijít na nějaký systém, který mi pomůže informace zpracovávat:

  • Vymezím si klidné chvíle na čtení a přemýšlení o něm. Kniha, komentář, odborný článek. I kdyby to měl být jen jeden odstavec. „Teď mě nerušte, teď čtu.“

  • Nahraji si do mobilu audioknihy a na cestách místo Radiožurnálu budu „číst a přemýšlet“.

  • Budu více poslouchat hudbu a přemýšlet o ní. Anebo nepřemýšlet vůbec, jen se nechat hudbou kolébat a hladit… Ze zkušenosti s hudbou vím, že poznání, které ke mně skrze její soustředěný poslech přichází, je hluboké a trvalé. Hlavně nemyslet na to, co je to za skladbu, kdo ji složil, kdy jsem ji slyšela naposled a že ještě nemám objednané lístky a ten festival…

  • V práci se hodně vzdělávám formou e-learningu. Rychle kurz proklikám a šup na test, abych si dokázala, že to vlastně není nic nového. Proč to dělám? Dobrá, od teď si na studium rezervuji potřebný čas a budu PŘEMÝŠLET!

  • Na příští vzdělávací akci (třeba z katalogu EduCity) nepůjdu s tím, že se budu soustředit jen na nové informace. Vše, co mne na kurzu potká, si „pustím dovnitř“ a budu přemýšlet, co to pro mne znamená, jak to dělám já a zda chci, abych něco dělala jinak… A jestliže ano, co pro to budu muset udělat a kdy to udělám…

Díky, pane Talebe, že jste mne zastavil v tom informačním obžerství. Ode dneška se začínám soustředit na POZNÁNÍ.