Tajemství úspěšného lektora

Gustav Flaubert prý váhal celé hodiny a dny, než se mu podařilo najít vhodné slovo a upravit větu či souvětí tak, aby byl se svým výtvorem opravdu spokojen. Tolik času lektor jistě nemá. Výkon, který musí odevzdat, bude mít jistě mnohdy dost daleko k dokonalosti, nicméně předpokládejme, že i za nepříznivých okolností by měl být řemeslně zdatný. Jedno z tajemství úspěšnosti v této oblasti možná tkví v anglickém pojmu KISS, což v tomto případě neznamená nic jiného, než úsporné, krátké a jednoduché vyjadřování (Keep it short and simple).

Ing. Zdenka Vostrovská, CSc., předsedkyně představenstva 1.VOX a.s.

Jde nejen o to vědět, jaké informace mají být poskytnuty, ale také kalkulovat s fakty, která byla poskytnuta již dříve. Vždyť také předpokládáme, že lektor je ke své činnosti náležitě připraven, vyniká zdravým úsudkem a kreativitou, je skromný, umí jednat s lidmi a nejsou mu cizí loajalita, vstřícnost, cílevědomost a přiměřená dávka zdravého sebevědomí. Jedině tak lze dosáhnout toho, že lektor není pouze pasivním předavatelem kdysi myšleného nebo slyšeného, ale aktivním interpretem zažitého a zvládnutého.

Na svém místě a ve svém projevu by měl být lektor vždy zcela nezpochybnitelný a kompetentní. Měl by vždy hovořit týmž jazykem, čímž nemám na mysli jazyk národní či mateřský, ale stylistickou a obsahovou úroveň. Rovněž se očekává, že lektor zachová za všech okolností chladnou hlavu. Je sice pravda, že otevřených projevů díků se dočká málokdy, ale to vůbec neznamená, že by v případě neúspěchu měl či dokonce mohl svalovat vinu na jiné.

Z čehož plyne, že by se dobrý lektor neměl dopouštět takových chyb, jako je selektivní vnímání, ležérní zacházení s neověřenými informacemi, ignorování zpětné vazby, preference pouze pro něj příznivých a využitelných argumentů, zlehčování partnerů v diskuzi, ustupování tak zvané skupinové moudrosti a skupinovému nátlaku, podceňování protistrany a podbízivé nebo arogantní chování.

Měl by s citem a šarmem aplikovat své schopnosti a dovednosti ve smyslu rozpoznání změn v postojích cílových skupin. Musí umět odhadnout, co tyto změny znamenají, a doporučit způsob, jak se s nimi vyrovnat. Protože však lektorovy aktivity probíhají ve světě nesčíslného množství známých i neznámých proměnných, je tato představa jistě velmi ideální, avšak to neznamená, že alespoň v něčem není splnitelná.

Britský odborník na sociální komunikaci Ch. Burger píše, že ten, kdo něco sděluje, musí věřit ve zdravý rozum svých posluchačů. Nedocenit vnímavost vyučovaných je chybou. Na druhé straně osvícený pedagog musí předpokládat, že informovanost jeho svěřenců o mnoha věcech není z nejvyšších a navíc je přísně výběrová, takže nezbývá než neustále objasňovat, vysvětlovat a aplikovat v podobě srozumitelných příkladů. Ostatně, věk elektronických médií tento způsob komunikace explicitně vyžaduje. Někdy se však lektor jen těžce vyrovnává s tím, že předmět výuky je málokdy tak jasný a černobílý, aby vyhověl klipově televiznímu vidění světa.

Profesionální lektor by tedy měl mít schopnost účinně komunikovat nejen po stránce formálně rétorické, ale také z hlediska schopnosti najít a adekvátně zpracovat vhodný a hodnotný obsah sdělení. Tedy nejen zúročit své vzdělávání, ale také zkušenosti, které ve výkonu své profese nasbíral. Nesmí mu chybět smysl pro detail, dobrý vkus a to, co bývá obvykle nazýváno sociální inteligencí. Založením by to měl být extrovert, pěstovat kontakty s lidmi a vystupovat jako partner, nikoliv jako škarohlíd a zapřísáhlý oponent.

Má-li pravdu Demokritos, když praví, že slovo je oděvem myšlenky, pak záleží jen na mluvčím samotném, sáhne-li do svého komunikačního šatníku pro slušivý oblek nebo šaškovské rolničky.