Učme se čínsky, chceme-li prorazit

Když se před šestnácti lety začala Američanka Andrea Goodman na univerzitě učit čínskému jazyku, byl to spíše rozmar. Nijak zvlášť se nezajímala o Čínu, její historii, politiku nebo kulturu. Dnes však díky tomu pracuje jako právnička v pekingské pobočce významné americké právní firmy, vyjednává a posuzuje smlouvy v čínštině. Čína je v současné době nejrychleji se rozvíjející ekonomikou na světě, dá se tudíž předpokládat, že kroky Andrey Goodman bude následovat celá řada lidí všech možných národností.

Novým mezinárodním pozdravem obchodního světa se rychle stává čínské „Ni Hao“. Kdo hledá v obchodu budoucnost, má podle odborníků šanci právě v Číně. Političtí a ekonomičtí analytici se sice neustále přou o to, zda bude ekonomický růst Číny i nadále pokračovat, není však pochyb o tom, že právě Čína posunula těžiště asijského i světového obchodu. Jistou přestávku teď znamenalo pouze odcházející nebezpeční epidemie SARS.

Většina z nás nestuduje čínštinu, protože se zdá být příliš obtížná a studium by tak zabralo mnoho času. Mluvená čínština je založena na fonetickém principu. Každé slovo je možné vyslovit čtyřmi různými přízvuky a pokaždé má jiný význam, což je pro cizince mnohdy nepochopitelné. Nemá také žádnou abecedu, pouze tisíce jedinečných znaků, které je třeba naučit se psát zpaměti. Člověk z jiné země se tak téměř nikdy nenaučí čínsky psát, studium mluveného jazyka však probíhá relativně rychle. Studenti se třeba nikdy nenaučí čínštinu výborně, celkem brzy by však měli být schopni vést běžnou konverzaci a číst čínské noviny.

**Datum vydání:** VI/2003