Pouze třetina (35 %) českých zaměstnanců sdílí názor, že jejich firma v příštím roce poroste. Je to výrazně méně než v zahraničí, kde vyjádřila optimismus v budoucí vývoj firmy více než polovina dotázaných (51 %).
Vyšší míra skepse je do značné míry důsledkem předchozích ekonomických turbulencí, zejména inflace a rostoucích cen energií. Promítá se v ní nižší také důvěra zaměstnanců ve vedení firem a s velkou pravděpodobností i vyhrocené debaty, které doprovázely nedávné parlamentní volby. Na druhé straně platí, že zaměstnavatelé jsou v názorech na budoucí ekonomický vývoj mnohem optimističtější než zaměstnanci.
Rostoucí životní náklady nutí část zaměstnanců, aby si hledali další zdroj příjmů. Podíl zaměstnanců, kteří si kvůli tomu našli nebo kteří si aktivně hledají druhou práci, je přitom v České republice i v zahraničí velmi podobný. V České republice to v průzkumu zmínilo 39 %, zatímco v globálním průměru 40 % zaměstnanců.
Pokud se týče vztahů na pracovišti, Češi stejně jako zaměstnanci v jiných zemích více věří kolegům než nadřízeným, míra jejich důvěry je však v obou případech o něco nižší. Podle průzkumu Randstad Workmonitor 2026 důvěřuje vedení firmy 62 % a kolegům na pracovišti 69 % českých zaměstnanců, zatímco v zahraničí je to 72 % resp. 76 %. Silný vztah k nadřízeným si vybudovalo pouze 52 % českých zaměstnanců (průměr v dalších zemích je 72 %), přičemž pouze 59 % jich věří, že nadřízený manažer má na paměti jejich nejlepší zájmy (v zahraničí 71 %).
Firmy doplácejí na to, že nejsou vůči zaměstnancům dostatečně otevřené a nevěnují pozornost interní komunikaci. Důsledkem jsou nižší míra sounáležitosti, horší vztahy na pracovišti i častější odchody ke konkurenci. Tři čtvrtiny (75 %) českých zaměstnanců, což je podobné jako jinde (72 %), se také domnívají, že vyšší míra autonomie, kterou jim zaměstnavatel poskytne, povede k vyšší pracovní angažovanosti, produktivitě a loajalitě.
Rozhodujícím kritériem pro volbu zaměstnavatele zůstává v České republice (72 %) i v zahraničí (81 %) mzda, postupně se však zvyšuje rovněž význam dalších, nepeněžních složek, zejména work-life balance. Rovnováhu mezi prací a soukromým životem uvedlo jako hlavní důvod, proč zůstávají u stávajícího zaměstnavatele, 40 % českých zaměstnanců (globální průměr 46 %), což je více než těch, kteří v této souvislosti zmínili jistotu zaměstnání (36 % vers. globální průměr 23 %) nebo pobíranou mzdu a benefity (16 % vers. globální průměr 23 %).
Nesoulad mezi prací a osobním životem uvedlo jako důvod, proč změnili zaměstnavatele, 43 % dotázaných českých zaměstnanců (globální průměr 39 %). Čtvrtina, stejně jako průměr v dalších zemích, uvedla jako důvod odchodu ze zaměstnání nedostatek svobody, která by jim umožňovala pracovat podle vlastních představ. Na druhé straně mají čeští zaměstnanci menší nároky na flexibilitu pracovní doby a místo výkonu práce. Bez flexibilní pracovní doby by jich nové místo nepřijalo 27 % a bez flexibilního místa práce, což zahrnuje zvlášť možnost home office, 29 %. Globální průměr přitom v obou případech představuje 43 %.
Čeští zaměstnanci jsou ve srovnání se zahraničím rovněž obezřetnější v plánování tzv. portfolio kariéry, spojené se střídáním oborů během profesního života. Pouze 25 % jich v průzkumu uvedlo, že o portfolio kariéru usiluje, zatímco průměr v dalších zemích je 38 %, tedy o polovinu vyšší.
Reprezentativního průzkumu Workmonitor 2026, který provádí společnost Randstad pravidelně od roku 2003, se zúčastnilo 27 000 zaměstnanců ve 35 zemích Evropy, Ameriky, Asie a Tichomoří. V České republice v něm odpovídalo 500 respondentů, proporcionálně rozdělených podle pohlaví, věku, vzdělání, profese a regionu. Aktuální edice průzkumu sledovala názory zaměstnanců na budoucnost firem, v nichž pracují, jejich kariérní perspektivu, vztahy na pracovišti a na dopady umělé inteligence.