Komunikace je hra, kterou se musíme naučit hrát 2/2

Rozhovor s Vítem Špaňhelem, lektorem společnosti Image Lab s.r.o.

Když komunikace nejde podle pravidel, je potřeba se zastavit, asertivně si říci, co je špatně, stanovit jasná pravidla a podle toho postupovat. Více o tom prozradí v druhém pokračování rozhovoru Vít Špaňhel, lektor společnosti Image Lab.

Vít Špaňhel Image Lab

Jak můžeme snadno rozpoznat nefér komunikaci?

Já to shrnuji do tří bodů. Tím první je 50 na 50 - tedy, že by měl každý, kdo je součástí jednání, dostat adekvátní prostor se k tématu vyjádřit. Pokud se tak neději, něco není v pořádku. 

Platí také zákon akce a reakce. Dá se použít přísloví,

jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Když budu na někoho hrubý, sarkastický, budu řvát, nemůžu očekávat, že protistrana na mě bude milá. Jednoduché pravidlo zní, co já do komunikace dám, to se mi vrátí. Nezapomeňme, že své emoce máte pod kontrolou jen vy sami, za emoce ostatních neneseme odpovědnost. Připravit se můžeme i na reakce, které přijdou po negativní zpětné vazbě, kterou někomu dáváme.

Často se v komunikaci setkáváme s tlakem. To spočívám v tom, že když budu někoho do něčeho tlačit, nedám mu žádný prostor, budu hrubý a nenabízet mu žádné východisko, budu direktivní, tak se může stát, že ten člověk začne dělat to samé, tedy tlačit na mě. A když tlačíme stejnými silami proti sobě, tak je zřejmé, že se nestane vůbec nic, nikam se neposuneme. Další varianta je, že uteče a komunikace skončila.

Jak tedy udržíme komunikaci v potřebných mezích?

Pokud zaznamenáme výše uvedeného body, je nutné jako ve fotbale písknout. Je to ale jednodušší říct, než udělat. Musíme hodně trénovat asertivitu. Nebát se toho, že já mám v téhle debatě taky právo a můžu mluvit o tom, jak se zrovna cítím a jestli to je, nebo není příjemné. Avšak je to dost subjektivní. Velmi záleží na tom, z jakého zázemí pocházíme, zda jsme měli milující rodinu nebo jsme vyrůstali tak nějak bezprizorně. To ovlivňuje naše reakce na určitou komunikaci. Všichni máme práh citlivosti úplně někde jinde, a proto je potřeba dodržovat pravidla i v dalších krocích.

Proč se domníváte, že předpoklad je cesta do pekel?

Předpoklad podle mě do komunikace nepatří. Dříve tomu možná tak nebylo, ale v dnešní moderní době nemáme čas v naší komunikaci přes sms, maily a různé aplikace vysvětlovat kontext. Nevysvětlujeme a tím vzniká obrovský prostor pracovat s nějakým předpokladem a ten předpoklad brát jako fakt. Což vede ke konfliktu, k tomu, že si nerozumíme - já pracuji s A a on s B, a je to jen o tom, že do sdělení nedáváme dostatečné množství informací. Proto je nutné napřed si ověřit svůj předpoklad. Ten se nejlépe ověřuje tím, že se doptávám, zjišťuji, vnímám. 

Jak skloubit emoce a logické uvažování?

Zlaté komunikační pravidlo – dělej ostatním tak, jak chceš, aby oni činili tobě. Spočívá v základní fyzické záležitosti a to  je, že máme dva mozky, jeden je emoční a druhý logický. Problém je v tom, že zároveň nefungují. 

Pokud cítíte, že je někdo v emocích, smutný, ve stresu, buďte empatičtí, buďte oporou a vyslechněte ho dřív, než začnete řešit nějaké faktické věci. Emoční mozek logiku neslyší, on ji nevnímá, a když ji nevnímá a nerozumí jí, bude ještě více emoční a více rozrušený, protože to do hlavy zkrátka nedoteče.

Pakliže cítíme, že ten člověk se nechce vybavovat, chce řešit čistě jen logiku, tak mu to dopřejme. Stejně jako emoční mozek nerozumí logice, tak logický mozek nerozumí emocím – nechápe, proč se v tom máme patlat.

V čem tedy spočívá profesionální komunikace?

Jít do komunikace s otevřenýma kartami. Musíme znát svůj mandát, tedy z jakého důvodu jsme byli pověření o tom mluvit. Když komunikujeme s někým, koho třeba neznáme, tak pojmenování rolí hodně pomůže, jsme autentičtí.

Nesmíme se bát. Cílem není někoho měnit a přesvědčovat, ale pochopit ho, to je velká cesta k respektu. Uděláme to tak, že si v rámci přípravy řekneme, kdo je na té druhé straně. S každým člověkem je zkrátka jednání jiné.

Nastavte si hned na začátku cíle. To je nesmírně důležitý element, užitečný nástroj, abychom se dobrali konce a dokázali držet svůj postoj a svůj názor.

Jak řešit u online komunikace vypnuté kamery a nulovou odezvu?

Dnešní doba je v tomto zvláštní. Musíme si uvědomit, kdo je na té druhé straně. Já mám nějaký vztah k nim, nějakou zodpovědnost, budu tedy pořád pracovat s respektem. Má zkušenost s online výukou mi ukázala, že lidé, kteří si nezapínají kameru, to většinou dělají z nějakého důvodu. Nedovoluje jim to prostředí, potřebují u webináře něco řešit, připojují se z garáže, protože v domě není klid. Je lepší tento stav respektovat, říci jim svůj názor, za mě by bylo lepší, kdyby to bylo takhle a  třeba ve volné chvíli se zeptat, z jakého důvodu nemáš puštěnou kameru, jestli ti to není nepříjemné a většinou odpověď dostanu. 

Při různých online školeních lidi na druhé straně často ani neznáme. Komunikujeme za firmu. Vztah vybudujeme přes profesionálnost. Když “diváci” vidí, že se na nás v této oblasti mohou spolehnout a opřít, není problém pootevřít dvířka a otevřít se.

Co je na efektivní komunikaci nejdůležitější?

Soulad, vztah, upřímnost, empatie, respekt. Naším cílem v komunikaci není člověka měnit, ale pochopit, odkud pramení jeho názor, jeho úhel pohledu, proč ho to rozčiluje. Jakmile se budeme soustředit na tuto cestu, komunikace půjde tím správným směrem.