Nedigitalizujte staré myšlení aneb „Hackněte“ svoje staré paradigma

Rozhovor s Karolem Horváthem, senior konzultantem FBE Bratislava, s.r.o.

Karol Horváth je specialistou na zvyšování výkonnosti firem s podporou moderních metod a technologií. Ve společném rozhovoru hovořil o digitalizaci napříč odvětvími. Například vysvětlil, proč je digitalizace starého myšlení jen ztrátou peněz a času nebo do jakých procesů má naopak smysl investovat.

Všude je slyšet, že současná pandemie urychlila digitalizaci o 100 %. Můžete to potvrdit v rámci vašich zkušeností?

Řekl bych, že tempo digitalizace se zrychlilo zejména v administrativních oblastech a službách. Ve výrobních firmách je situace jiná: tempo je dosti podobné, dokonce u některých firem pandemie procesy přibrzdila. Důvodem byly finance, nedostatek pracovníků kvůli omezením a podobně.

Ale musím taky říct, že ve výrobních oblastech je digitální transformace jednodušší, protože všechny systémy musí být jednoznačnější a na jejich optimalizaci se pracovalo už dlouho před pandemií - což se nedá říct o nevýrobních oblastech. Z mého pohledu je to pozitivní, protože zatímco se ve výrobních firmách řešilo plýtvání v setinách sekund, ve službách a administrativě jste si klidně počkali i pár dnů na rozhodnutí (známe to všichni).

Co bylo taky zajímavé (a možná i překvapením) pro mnohé firmy, je například vyčíslení neproduktivního času, který lidé strávili na poradách. Z důvodů on-line fungování se fyzické schůzky ve velké míře přesunuli do virtuálního prostředí  a jejich čas byl jednoduše vyčíslitelný. Pohybujeme se tu kolem čísla 30 % z pracovního času.

Jaké jsou většinou pohnutky, na základě kterých chtějí firmy digitalizovat a automatizovat? Existují rozdíly mezi odvětvími?

Ano, jsou tam rozdíly – a nejen mezi odvětvími. Závisí i na regionu: například tam, kde je nedostatek pracovní síly, pohnutky jsou jednoznačné – nahradit lidskou činnost automatizací.

Zejména v chemickém průmyslu se investuje do automatizace i kvůli zlepšení pracovních podmínek pro lidi, kteří pracují v nevyhovujícím nebo nebezpečném prostředí.

V oblasti automotive se firmy snaží co nejvíce zvyšovat podíl přidané hodnoty v procesech (přidaná hodnota je to, co zákazník zaplatí) a ušetřit. Velmi dobře se automatizace uplatňuje například ve slévárnách a transferových linkách (lisovny, lakovny). U montáží až tak ne, protože flexibilita strojů je vždy ještě nižší, automatizace je proto nákladově méně efektivní. S příchodem elektromotorů se ale začíná automatizovat i montáž, protože se činnosti zjednodušují.

Zajímavým případem využití automatizace a digitalizace do budoucna jsou banky: když bude dostatečně standardizovaný, transparentní a bezpečný proces státních financí, banka - jak ji dnes známe - bude přežitek. Například v Japonsku, v jedné nejmenované pojišťovně nahradili pomocí technologie IBM Watson už celé účetní oddělení.

Jaké procesy ve firmách se digitalizují nejdříve a jaké nejvíce? Proč tomu tak je?

Nejvíce se digitalizuje výroba, která je už z velké části zautomatizovaná. Tj. zejména tam, kde pracují roboty a kolaborativní roboty. V nevýrobní sféře je to zejména marketing a sběr informací. Ve všeobecnosti se nejprve digitalizují hlavní procesy. Podpůrné tam, kde firma vidí jasný finanční přínos.

Zajímavé ale ani tak není co digitalizujeme, ale jak digitalizujeme. A není to vždycky ideální, protože ještě neumíme změnit svoje paradigma.

Jaké největší chyby tedy dělají firmy, když se rozhodnou digitalizovat?

Největší chybou je, že digitalizujeme procesy s plýtváním. Digitalizace není o tom, že to, co máme v papírech, převedeme do digitální podoby. Že budeme vše dělat tak, jak jsme to dělali - jen digitálně. Zbytečně tak ztrácíme čas a peníze (a taky motivaci lidí) digitalizací starého myšlení a staré perspektivy. Pak samozřejmě nemůžeme vidět výsledky, které bychom očekávali. Raději je potřeba se dobře připravit, nastavit systémy a říct si, proč to děláme. Nejprve optimalizujte – pak digitalizujte.

Další častou chybou je, že hodně firem začíná digitalizovat to, co je relativně jednoduché digitalizovat (jednoduché procesy). A pak se diví, že i když do digitalizace vložili hodně zdrojů, ta pak přinesla málo užitku (úspor nebo času).

Pro potřeby digitalizace je taky nutné převést fyzické procesy do dat. Abychom je ale mohli správně měřit, potřebujeme mít způsobilý měřící systém. Já se u zákazníků velmi často setkávám s databázemi plnými chyb. Když ale vycházíme z nesprávných informací, je jasné, že budeme mít špatné výsledky.

Jaké jsou hlavní přínosy digitalizace pro firmu a jakým způsobem se vyhodnocuje její efektivnost?

Přínosy a efektivita spolu souvisí. Většinou firmy za největší přínosy digitalizace považují zpřehlednění procesů a toku informací v reálném čase, a tím vyšší efektivitu jejich fungování (zkrácení dob, ušetření peněz, zvýšení podílu přidané hodnoty). Hodně firem taky oceňuje například zvládnutí náporu zakázek a tzv. zpreciznění procesů.

Podle mne ale v této oblasti můžeme věci začít dělat i úplně jiným způsobem, bez stovek zbytečných kroků (zbytečného plýtvání). A některé kroky můžeme úplně odstranit. Například dnes už v moderním aute nikdo neodemyká dveře klíčem, ruční brzdu nahradilo tlačítko, světla (i dálková) má taky většina řidičů nastavené na automatiku, manuální převodovky vymírají - mimo elektromobilů.  Vše je automatické, ale rozhodně bych to nenazýval nějakou revolucí.

Vůbec tu nevyužíváme možné výhody digitalizace. Konkrétně například kdyby se data o způsobu jízdy nebo způsobu využívání auta vyhodnocovala do nejpřesnějších detailů, výrobce by pak komponenty mohl přizpůsobit přesně zákaznickým potřebám. Dokonce by mohli být na konkrétní styl jízdy nastavené i servisní intervaly.

Tímto způsobem už fungují výrobci leteckých motorů Rolls-Royce a GE. Motory už neprodávají a prodávají už jenom letové hodiny. Tak je motor stále v jejich vlastnictví a můžou z něho získávat jakékoliv data. Konkrétně Rolls-Royce získává informace z obrovského množství senzorů každých 200 milisekund. Tím pádem dokáže reagovat vývojář v Rolls-Royce na úplně jiné výzvy, než tomu bylo doteď.

Jiný příklad digitalizace by mohli být strategie vyhledávání nových zaměstnanců umělou inteligencí, na základě přesného vyhodnocení vlastností současných pracovníků a způsobu, jakým při svojí práci dokážou napomáhat dosahování kritických faktorů úspěchu společnosti. Tyto vlastnosti pracovníků pak můžou být konfrontovány s informacemi nejen personálních agentur, ale i informacemi ze sociálních sítí. Potenciálně vhodný člověk pak může dostat okamžitě pracovní nabídku. Příkladem je LinkedIn, kde se personalista vůbec nemusí do celého procesu zapojit. Ale i tu to zatím chytáme za nesprávný konec.

Amazon se svého času pokusil použít umělou inteligenci na vyhodnocování kandidátů. Bohužel, umělou inteligenci nezačal učit na základě vlivu výsledků pracovníků na výsledky společnosti, ale na základě úspěšnosti u pohovorů předešlých zaměstnanců. Skončilo to tak, že namísto kritických parametrů pro firmu naučil umělou inteligenci vyhodnocovat podle předešlých rozhodovacích šablon podstatných pro HR. A výsledek? Ukázalo se, že umělá inteligence se naučila rasismu – znevýhodňovala ženské kandidátky, protože měli v přecházejících pohovorech nižší úspěšnost.

Před digitalizací si tedy všichni udělejme domácí úkol: dejme procesy do pořádku a hlavně, dívejme se na ně z úplně jiné perspektivy.

Jak potřeba používaní moderních technologií v praxi firem ovlivňuje požadavky na schopnosti a dovednosti lidí?

Digitální gramotnost se snižuje a já myslím, že je to správné. Inovační cyklus totiž funguje tak, že vždy začneme s něčím převratným, na to se nabalují funkce, a pak ty funkce začínají odpadávat a vše se zjednodušuje. Bude dobré, když nároky na dovednosti lidí v oblasti digitalizace budou více a více jednodušší, alespoň tak nebude pro mnohé překážkou.

Ale – budou potřební odborníci na integraci řešení. A největší dovednost bude podívat se na vše z jiného pohledu. Chápat to, že inteligentní robot přemýšlí jinak, jak živá bytost. Budeme muset připustit, že počítač za nás dokáže dělat některá rozhodnutí lépe. Budeme potřebovat vidět koncept a pochopit systém. Budeme muset být ochotni přizpůsobit se s našim myšlením strojům. Stroj se nám nepřizpůsobí. Nebude chápat naše emoce (zatím).

Mluvíme tady o různých pojmech. Jaký je tedy rozdíl mezi digitalizací, automatizací a Industry 4.0?

Industry 4.0 je v současnosti stav utopický (tak jsme podle mne přemýšleli v minulosti o komunismu ????), ve kterém se automatizovaná fabrika sama řídí a zlepšuje.

Všechno, co k tomu vede, začíná jako pouhá automatizace. Člověk řekne, co má stroj dělat, člověk zadává úkoly a stroj pracuje. Pro zajímavost: říká se, že první autonomní zbraň byla nášlapná mina.

Vyšší úroveň je spojená s určitou mírou digitalizace. Ta umožňuje transformovat fyzické vjemy a fyzickou situaci do vrstvy digitální tak, aby bylo možné informace zpracovávat v digitální podobě.

Digitalizace je něco jako integrace různých senzoricky vnímaných dat na jednu relativně univerzální platformu, kterou umíme matematicky dál procesně zpracovávat. Digitalizace pak dává automatizaci určitou autonomnost (samostatnost). Nejnižší stupeň autonomnosti můžeme nazvat autonomním řízením.

V podstatě, když to přirovnáme ke každodennímu životu: sednu si do auta a řeknu autu JDI – řeknu kam a jak. Člověk zadává nejen cíl, ale taky vytvořil rámcové podmínky a pravidla pro auto vzhledem k mojí cestě (pravidla provozu). Autonomnost je v drtivé většině dnes na této úrovni.

Vyšší stupeň automatizace znamená, že stanovím jen cíl a dané autonomní zařízení se k cíli dostane bez toho, abych mu pravidla určil. Určí si pravidla samo, vzhledem k různým požadavkům všech prvků systému.

Nejvyšší úroveň automatizace je ten, kdy si zařízení umí určit samo i cíl. Na to je ale potřeba sebeuvědomění a kreativitu stroje. Toto by mělo vést k Industry 4.0 tak, jak se o něm ve vizích mluví. A taky je to příčinou lidských obav vzhledem k těmto faktům.

To, co se dnes vydává za Industry 4.0 je základní krůček od automatizace k drobné autonomnosti.

V zahraničí se už mluví o Industry 5.0. U nás jsme možná pořádně nezačali ani se 4.0. Prosím, můžete tyto pojmy lehce a jednoduše vysvětlit?

Dle mého názoru je Industry 5.0 skvělý marketingový tah. Je to stejné, jak to bylo a je i s Industry 4.0. Industry 4.0 je určitý definitivní stav. Industry 5.0 vidím spíš v redefinici průmyslu jako takového a taky redefinici potřeb lidí vůči průmyslu. Mám ale obavy, že mluvíme o Industry 5.0 i tam, kde ještě nedoběhla ani Industry 3.0.