Co iniciovalo vznik „Boje o přežití“?
Při klasickém vzdělávání jsou často zařazovány různé modelové situace, kde si lidé sami nebo v týmu zkouší různé dovednosti, které se během kurzu učí. Stále jsou to ale jen modelové situace, které testujete v bezpečném prostředí. Realita se nicméně většinou liší. Oproti tomu v „Boji o přežití“ se člověk dostává do reálné krize, ve které je nucen reagovat odlišně, než když má všeho dostatek a má pocit bezpečí. Jedná autenticky.
V programu se účastníci učí základy přežití v přírodě nebo první pomoc. Co si z toho mohou odnést konkrétně do pracovního života, aby nezůstalo pouze u teambuildingového zážitku?
Snažíme se lidem především realisticky ukázat, že bez spolupráce tým nefunguje. Každý v týmu je důležitý. Zároveň účastníci pod tlakem začnou odkrývat to, co je ukryto mnohdy i velmi hluboko pod povrchem. Dochází nejen k velkému sebepoznání, ale zároveň k velmi jasnému poznání povahy a osobnosti druhých. Roli hrají emoce, hormony, adrenalin. Probouzí se přirozenost. Nastupuje savčí mozek a pudy, které jsou důsledkem stresových situací, ať už uměle vyvolaných povahou aktivit, anebo pocitem nedostatku – spánku, potravy, vody. To vše během programu zažívají. Jsou to faktory, na které v teplé kanceláři nejsme zvyklí. Organismus je schopný toto vydržet, nicméně až v tomto bodu zlomu začíná člověk poznávat své limity.
Můžete nabídnout konkrétní příklad?
Měli jsme například scénář chráněné osoby, kdy v rámci aktivity byl šéf týmu neaktivní v rámci práce a jeho tým měl za úkol ho během dvou dnů ochránit a dovést z bodu A do bodu B. Nicméně v momentě, kdy je tým lovců nárazově přepadl, všichni se rozutekli a chráněná osoba zůstala stát uprostřed sama. Úlek je naprosto přirozený, nicméně je dobré to vědět a hlavně vidět... V jiném případě si skupina měla nachystat večeři, která byla stále živá. Řada lidí v této aktivitě hledá alternativy. Šéf jedné skupiny se toho však chopil a když jsme si o tom následně povídali, ukázalo se, že on je ve firmě tím, kdo skutečně „stíná hlavy“ a má hlavní slovo. Nemůže si ze své pozice dovolit ustoupit a ukázal, že se dokáže postarat o tým. Je to velmi silná paralela.
Bývá běžné, že už během prvního dne programu zjistíte, že večer na podněty reagujete úplně jinak než ještě ten den ráno, kdy jste na akci přijela ještě úplně v pohodě. Odhodíte masku a reagujete tak, jak je vám přirozené.
Je takto poměrně fyzicky i psychicky náročný program vhodný pro každý tým?
Název „Boj o přežití“ zní sám o sobě marketingově dobře, ale samozřejmě může být zároveň odrazující. Výzva ale spočívá primárně v tom, že jdete mimo své vlastní limity, mimo komfortní zónu, kterou má každý nastavenou jinak a umíme se tomu do jisté míry přizpůsobit. Nezřídka bývají týmy, kde je například větší generační rozdíl a dalo by se očekávat, že pro starší generaci bude program skutečně náročný. Praxe pak často ukazuje, že když lidem řekneme, aby si na kurz vzali určitou výbavu, tak právě starší generace je tou generací ostřílených táborníků, kteří byli zvyklí vyrůstat v přírodě víc než dnešní mladší generace. Bývají i lépe připraveni. Nechci to paušalizovat a ano, mladší člověk má obecně více energie, na druhou stranu nemá takové zkušenosti jako právě jeho starší kolegové. Měli jsme v programu i různé váhové kategorie a ani pohlaví nehraje roli. Dokonce si myslím, že ženy vydrží více. Proto si troufám říci, že je program skutečně pro každého. Dokáže tým stmelit a stejně tak odhalit úzká místa.
Jak dokážete podpořit dlouhodobý efekt, který silný zážitek přináší?
Zážitek je samozřejmě jen prostředek, jak lidi trochu více otevřít. Mnohem důležitější je pak následná práce. Ihned po akci děláme s týmem zpětnou vazbu, kde nerozebíráme jen praktické dovednosti, které se naučili, ale především řešíme konkrétní paralely jejich chování v programu a v životě. Řešíme například často problematiku delegování. Lidé totiž běžně odkývají zadaný úkol, ne vždy jej ale skutečně dotáhnou a udělají. Z řady aktivit jsme schopni zcela patrně zjistit, kde vzniká problém. Těchto poznání je celá řada. Pokud sebereflexi a celkové poznání získáte, pak potřebujete pracovat vědomě i na tom, aby nevyprchalo. Vhodné je dále spolupracovat například s koučem či konzultantem, který vám pomůže tyto poznatky aplikovat do praxe. I s tímto umíme pomoci, což považuji za klíčovou devízu.
Prozradíte závěrem, kdo v programu stojí na straně lektorského týmu?
Máme instruktory, kteří se řadu let věnují daným odbornostem, ať už je to práce v terénu, střelba, taktika apod. Zároveň spolupracujeme s některými členy, kteří jsou v aktivní službě v obranných a záchranných složkách. Tým pak doplňují odborníci na osobní rozvoj, kteří se soustředí právě na ty měkké faktory, chování a vazby. Co se týče profesionality, tak je to tým na velmi vysoké úrovni.
Samozřejmě můžeme pro klienty udělat program čistě jako zážitek, ale pokud to má být teambuilding, který má týmu skutečně pomoci fungovat dál, pak je nutně potřeba, aby měl přesah. To je naším cílem.
Naše redakce měla přímo možnost zúčastnit se víkendového programu "Boj o přežití". Přečtěte si reportáž!